O zkušenost bohatší a o pihu chudší :-)

Dneska potěším všechny, kdo nemají chuť trávit čas čtením Ewíkových tapet. Jen něco málo stručně o průběhu dnešního zákroku :-)
Nevím, jak to ti Australané dělají, ale chodit k doktorovi tady není vůbec utrpení :-) Až mě možná budete podezřívat, že chodím k doktorovi pro zábavu… Ale když mě to tak strašně baví ty výkony pozorovat! :-))
Většinou to tady všechno bezvadně funguje… pokud jim do toho nepřiletí zmatená Češka a nevnese jim do toho zmatek :-)
Na dnešek jsem byla objednána, jak jsem se domnívala, na 10 hodin. Ale chyba lávky. Bylo řečeno „Ten to twelve“. Z čehož jsem já, zvyklá na české zdravotnictví usoudila, že prostě mám přijít v 10 a do těch 12 si na mě pan doktor čas určitě najde. Zkrátka jsem to pochopila jakože budu ošetřena mezi 10 a 12.
Tak špatně. Byla jsem objednaná na 11:50, tedy „ten to twelve“ :-) A odsejpá to tady opravdu tak dobře, že člověk fakt skoro na minutu přesně přijde na řadu :-)
Čili jsem se v krátce po 10. hodině vrátila na chvíli sem, nahrála na web další sadu fotek a pak se zase na kole vypravila do zdravotnického střediska.
Tentokrát už si mě vyzvedl pan doktor, byl to Ind a velký sympaťák. Žádné bílé doktorské pláště se tady nenosí, byl oblečený v kostkované košili a bermudách a na nohou měl sandály :-)
Odvedl mě do místnosti s lehátkem, zeptal se mě, jestli jsem si to nerozmyslela, pak si mě položil na lehátko a znovu mi zopakoval případná rizika zákroku. Moje piha je v místech, kde záda přecházejí v nohy :-)), takže jsem se lehla na břicho a pak přišla sestřička a začali si připravovat nástroje. Mají to docela vychytané – na odstraňování podobných věcí jako moje znamínko tady mají takovou předpřipravenou sterilní sadu, kterou jen otevřou a je to. Vzal si do ruky docela velkou injekci a vysvětlil mi, že mi to opíchne, abych nic pak necítila. Prý tohle bude ta nejhorší část z celé „akce“. No skoro jsem to zašimrání jehly ani necítila, píchat injekce uměl líp než lecjaká česká sestra :-) Ale nesmírně roztomilé bylo, že ke mně přišla sestra a dala mi ruku, abych jí ji mohla mačkat, až budu při aplikaci té injekce trpět :-)))
To se fakt u nás nevidí :-)
Pak jsme asi 10 minut čekali, až se to umrtví, načež si to zakryl operační rouškou a začala operace :-) Dokonce si na to svítil i takovým tím operačním světlem :-)) A Ewík mu koukal pod ruku, jak jinak :-)
Skalpelem mi tu pihu vyříznul a já pak už slyšela jenom žbluňknutí, jak to vhodil do skleničky, která poputuje na histologický rozbor. Pak se pan doktor pustil do šití. Tohle bylo pro mě paradoxně asi nejhorší z celého zákroku, pač on, jak chtěl být jemný, tak mě strašně lechtal! A já jsem lechtivá tak strašně moc, že sebou občas nechtěně škubnu. Tak jsem se fakt musela dost snažit, abych mu to šití nepřekazila :-)
Pak řekl: „Hotovo“, zeptal se, jestli nemám nějaké otázky a příští týden mám přijít na vyndání stehů :-) Sestřička mi to ještě zalepila a já už si to štrádovala ven.
Akorát jediný problém je v tom, že s tím nesmím jezdit na kole. Což znamenalo, že mě čekal hodinový pochod od střediska k našemu domu. Myslela jsem si, že ještě stihnu na Rajče nakopírovat fotky ze sailing tripu kolem Whitsunday Islands, ale bohužel ve 4 mi začíná směna v baru, tak musím ve 3 hodiny vyrazit, abych tam po svých došla… Jojo, známou větu „Bez peněz do hospody nelez“ bych v místních poměrech modifikovala do „Bez kola nebo auta do Cairns nelez.“
Dneska dělám v práci až do zavíračky, takže si pak budu muset vzít taxíka na zpáteční cestu…
Ale co se dá dělat, pro zdraví se musí trpět :-)

Tak přeju příjemné pokoukání na nové fotečky a těším se zase někdy na viděnou na stejném místě :-)

Ewík