Papapapa paranoia

Zatímco čekám, až se nakopíruje další várka fotek na Rajče, říkala jsem si, že bych mohla zase něco málo písnout na blog. Doufám, že se vám fotky líbí. Ono to nevypadá, ale trávím tím denně několik hodin, protože pořád musím čekat, než se něco načte, pak vybírám nějaké fotky, které stojí za to, pak k tomu k tomu musím připojit popisky, a pak zase čekám, než se to nahraje na server… Absolutně nebylo v mých silách dát na web všechny fotky z celé cesty najednou a navíc pochybuju, že byste měli náladu si to prohlížet všechno na jeden zátah :-) Takhle je to aspoň rozkouskované a vy máte vždycky šanci do druhého dne zregenerovat své síly :-)

Já taky regeneruji :-)
Od pondělí do středy mám tenhle týden směny v baru jen od 6 do 9 večer, takže teoreticky to vypadá, že se zbytek dne můžu flákat. No trochu se flákám, když nekopíruju fotky na web, tak spím nebo si čtu.

Jinak je tu nuda jako hrom. Večer mám samozřejmě dosti nepříjemný pocit, že se kolem mě potulují kriminální živly. Děsím se každého šustnutí! Trpím šílenou představou, že na mě odněkud někdo vybafne… Bojím se být sama v domě jako čert, jsem zamknutá, co to jde, a nechávám svítit skoro všechna světla :-) Ještěže aspoň do té práce se dá občas zajít že :-)

Nálada v baru se trochu zkonsolidovala, s Marrym se na sebe vůbec ani nedíváme, pokud nemusíme, a každý si hledíme svého :-)
Já jsem z důvodu svých paranoidních obav, že zase budu „přistižena“ při konverzaci, prakticky upustila od jakýchkoliv pokusů ze strany lidí se mnou navázat hovor, což je mi sice líto, ale za ty nervy mi to nestojí :-)

Stejně jednou skončím v blázinci. Když jsem před dvěma lety pracovala v Invii, tak jsem z toho měla noční můry, protože jsem celou noc prodávala zájezdy a volala lidem, že jim zrušili zájezd, popřípadě jim změnili dovolenou v Turecku na Afghánistán :-)

Tady je to stejné. I ve snu míchám drinky, padají mi z rukou lahve s drahým alkoholem, zákazníci mi vrací špatně vyřízené objednávky a tak podobně.
Vrcholem byla dnešní noc, protože to už jsem si fakt říkala, že mi hrabe.
Probudila jsem se a na mobilu svítilo 5:21.
Už víte, že tím, že mám okno do garáže, tak v mém pokoji je šero prakticky pořád, takže jsem nevěděla, jaká část dne vlastně je.
No a jak jsem si teď udělala parádní guláš v denním režimu, protože chodím spát pozdě v noci, tak většinou chodím spát ještě odpoledne tak na dvě hodinky.

Teď se k tomu navíc přidalo to, že ty tři dny za sebou začínám v 6 večer, takže při pohledu na hodinky 5:21 se mi fakt udělalo nevolno, protože to znamenalo, že mám necelých 10 minut na to, abych se vypravila na cestu. Samozřejmě jsem si myslela, že je půl šesté odpoledne.

Tak já normálně letím na záchod, cestou si nadávám do idiotů, co si neuměj nařídit budík, čistím si v rychlosti zuby, oblíkám si černý kalhoty, užuž beru do ruky cyklistickou helmu, když v tom mě napadlo se podívat znovu na mobil.

Symbol budíku je pořád na displeji.
Kontrola je otázkou několika vteřin… No jistě, budík je nastaven na 7:00.
To znamená… že je půl šestý ráno.

Jsem holka magor :-)

Možná si říkáte, proč vlastně vstávám takhle brzo. Na dnešek jsem totiž byla objednaná k doktorovi. Víte co, mám s australským zdravotnictvím tak příjemné zkušenosti (klepu na dřevo), že už mi prostě nějaké to vyšetření chybělo :-)

Ba ne, důvodem je taková pitomá piha, kterou sleduju už asi 3 měsíce a která se mi vůbec nechce líbit. Už jsem ji ukazovala doktorce na Griffith Uni, když jsme řešili to pokousání psem, tak mi říkala, že divná sice je, ale že ji mám sledovat dál a zajít si s tím znovu v Cairns.
Tak jsem si říkala, že dva měsíce jsou na pozorování tak akorát a že by se to mělo čeknout znova :-)

Pročež jsem naklusala do ordinace místního zdravotního střediska v obřím nákupním centru, kde jsem pihu, teda vlastně mateřské znaménko (abychom byli dermatologicky korektní) ukázala panu doktorovi.

Ten teda souhlasil s tím, že je znaménko značně neobvyklé, dokonce to označil slovem „weird“ :-), ale nemyslí si, že by ty změny byly rakovinného původu. I přesto jsme si na zítra domluvili takový menší zákrok, že mi to radši vyndá.

Tak uvidíme. Přece jenom, řezání pihy jsem ještě neabsolvovala.
Ale líbí se mi přístup lékařů tady. Hned mi řekl, jak to bude provádět a jestli jsem připravená na možné komplikace jako je krvácení, infekce nebo jizva.

Samozřejmě, že všechno tohle bych tak nějak automaticky už asi předvídala, ale je to stejně dobré, když se tohle pacientovi řekne přímo.
Takže zítra v 10 hodin ráno (02:00 CET) jdu na to a doufám, že to proběhne bez komplikací :-)

Teď se omlouvám, ale musím to jít na chvilku zapíchnout, abych byla večer schopná provozu :-)
Kdyžtak napište, jak se vám líbí/nelíbí fotky, co nejvíc, co nejmíň a tak :-)
Ať mám nějakou zpětnou vazbu :-)

Z Cairns vás zdraví Ewík