Sunday Funday

Ano, ano, ano, ja vim, ze vas posledni dobou trochu zandebavam a nove prispevky nepublikuju v takovych tempech a kvantech, co driv... Ale vyhodu to zase ma v tom, ze pisu-li, obvykle mam psat o cem :-))

Jako treba dneska, kdy mam jeste hlavu plnou zazitku doznivajicich ze vcera. Byla nedele, Ewik mel volno, a tak se vydal do prirody uzit si jeste trochu te Australie :-))

Zkratka jsem si rekla, ze nez odsud odjedu, tak musim jeste jednou navstivit Tablelands, tedy oblast, ktera mi uz behem me prvni navstevy ucarovala...

Jeste stesti, ze nasi ucitele jsou takovi vstricni, takze nebyl problem presvedcit naseho ucitele Jasona a par spoluzaku, ze to proste "musi taky videt" :-))

V nedeli rano v 7 hodin jsme tedy vyrazili na vylet a byl to fakt den plny zazitku :-)
V zadni casti vozu totiz spocivala motorka, kolem ktere se to vcera vsechno tak trochu tocilo :-)

Pred nami byla asi 2hodinova cesta, tentokrat jsme vynechali oblast Gillies, ktera vyvolava svymi serpentynami cestovni nevolnost i u znacne resistentnich jedincu, ale vzali jsme to severni cestou pres Kurandu. Pak uz na Atherton a smerem na Ravenshoe.

Nasim prvnim cilem byla cvicna motorkarska draha.Tam jsme nejprve byli svedky toho, ze nasoukat se do motorkaskeho neni zadna sranda, neb Jasonovi to trvalo asi 25 minut.


Kdyz bylo hotovo, tak jsme se presunuli do pozorovaci veze, takze jsme meli cely areal jako na dlani a smele jsme se pustili do hodnoceni jezdcu, komuze to nejlip skace, kdoze nejvic prasi a kdo reze nejkrasnejsi zatacky :-))


Docela me prekvapilo, ze to bylo pomerne zajimave. To vite, Ewika motorky nikdy moc nebraly... Ale i tohle se melo v nedeli zmenit :-)


Prvni doslo v tomhle ohledu na Inglinu. Posadila se na motorku, dostala zakladni skoleni, na jednicku objela par kolecek a za chvili uz frcela s vetrem o zavod. Proste rozena motorkarka!!

Z cvicne drahy jsme zamirili do mestecka Ravenshoe na trochu chladiveho moku, coz je pry tradice, ktera se nesmi vynechat. Bylo to jeste o to zajimavejsi, ze jsme si Strongbow a Coronu vychutnali v nejvyse polozene hospudce v Queenslandu. Hotel Tully Falls lezi totiz v neprekonatelne nadmorske vysce 916 metru nad morem! :-))
Zde důkaz prosím :-)

Ovsem jeste lepsi nez zvenku to vypadalo uvnitr. Bohuzel to nemam vyfocene, ale aspon si zkuste predstavit asi 80 let stary interier, kde bylo vsechno jeste puvodni tak, jak se to postavilo... A co teprve to osazenstvo uvnitr...

To se snad ani neda uveritelne popsat. Asi v 11:30 dopoledne sedelo uvnitr par mistnich starousedliku - stamgastu. Popijeli si sve 4x Gold zrejme od casneho rana, co taky jineho v tehle dire delat :-))

Svym prichodem jsme zpusobili necekany poprask na lagune :-) Panove byli z pritomnosti nekterych spoluzacek tak mimo, ze se o ne malem pokousely mrakoty. Chudak Inglina musela prijmout pozvani na panaka likeru Black Sambucca a jeden z mistnich zvaný "Davo" (ctete prosim jako [dejvou] ) se dokonce nezdrahal vzit do ruky telefon a primo v nasi pritomnosti zavolat nejakym svym kumpanum, kterym zcela nepokryte hlasil: "Covece, honem rychle prijdte vsichni sem. Jsou tady zensky... A jaky!":-))))

Asi uznate, ze jsme z toho meli docela svandu. Mistni stamgasti byli totiz zvlastnim prirodnim ukazem, ktery se vyskytuje hojne prave v Queenslandu. Jde o druh muze zvany "BOGAN" - vetsinou prislusnika low-class, se zakladnim vzdelanim, chybejicim jednim az dvema prednimi zuby, nejlepe s mastnymi vlasy. Obvykle takovy bogan pracuje ve stavebnictvi, nosi specialni "bogan" obuv a ma cele telo potetovane "nazelenalymi" maluvkami typu namorni kotva nebo hadi zena :-)

Take jejich mluva je hodna zvlastni pozornosti. Jejich slangu rozumi snad jen oni sami a slova "f*ck" nebo "f*cking" pouzivaji tihle panove pouze tak maximalne 4x v jedne vete :-))

Asi sami uznate, ze tohle jsme proste museli trochu "vydejchat", takze jsme se presunuli k vodopadu Milla Milla, kde jsme zblunkli do vody :-)

Voda, ktera se jeste v cervenci zdala ledova, mela 23. listopadu idealni teplotu :-) Marne na Ewika volali, ze uz ma jit z vody ven. Porad by jen proplavaval pod vodopadovym destem tam a zpet... A reknu vam, plavani pod vodopadem patrilo k dalsim nezapomenutelnym vrcholum meho pobytu "hlavou dolu" :-)

Tady to mate aspon zachycene na pamatecni fotce za vodopadovou clonou. Ano, to male, co ma zdvizene ruce, to jsem prosim ja :-))

Bylo to tak senzacni, ze nam z toho senzacne vyhladlo. Proto nezbylo nic jineho, nez si to namirit do maleho bistra nedaleko. Zde jsem provedla objednavku sveho poledniho pokrmu a nestacila zirat, coze mi to prinesli :-)

I proto jsem vam pokrm vyfotografovala a rozhodla se, ze usporadam dalsi z poznavacich minisoutezi.

Kdo uhodne, jaky pokrm si Ewik objednal, ten ziska nejaky drobny upominkovy predmet :-))

A nenechte se zmast tema hranolkama :-))

Po "lahodnem" obede jsme nas cekala dalsi cesta, tentokrat k mestecku Mareeba na farmu Jasonovych rodicu, kteri pestuji mango. Reknu vam, Southfork hadr :-)) Tohle byl asi nejkrasnejsi rodinny dum, ktery jsem kdy navstivila. Bazen byl jak vystrizeny z katalogu nejakeho luxusniho hotelu a prijezdova cesta lemovana palmami taky nemela chybu :-)

Zde se konecne dostal ne ke slovu, ale k riditkum Ewik :-) Nevim, jestli vam to pripada stejne crazy jako mne... Ale kdo by to byl pred rokem rekl, ze zrovna ja se budu prohanet 50kilometrovou rychlosti na terenni motorce po poli za mangovym sadem :-))

Prvni zasveceni do taju rizeni jednostopeho motoroveho vozidla bylo prijemne a jak sami vidite, drandila jsem, az mi vlaly vlasy :-))

Na cestu zpet jsme potom dostali dokonce vysluzku. Jak jinak - z farmy produkujici mango jsme si odvazeli susene mango, diky cemuz jsme meli na ceste zpet o zabavu postarano :-))

Take nas docela pobavili tyto svatebni stromy. Vypadaly jak nevesty se zavojem a bylo jich vsude v okoli Mareeby neskutecne mnozstvi. Mozna byste cekali, ze se pod zaclonami budou ukryvat plody manga, ale neni tomu tak. Vetve jsou obsypane jinym ovocem - lychee. Pochoutkou, na kterou mistni nedaji dopustit a kterou i Ewik cas od casu na Rustyho trhu zakoupi :-))

Tak nejak tedy ve zkratce vypadal nas nedelni vylet. Trochu rachotu od motorek, oblaka prachu, penivy mok v pritomnosti queenslandskych "bogans", osvezeni pod vodopadem a vonave mango vsude kolem.

To vite, je sezona :-))

Navic se nam podarilo utect pekelne vyhni, ktera v nedeli suzovala Cairns. Byl to nejteplejsi listopadovy den od roku myslim 1873.

V sobotu vecer v praci mi bylo takovy vedro, ze jsem mela kapky potu na cele neustale a bylo mi nesmirne trapne takhle obsluhovat nebo prijimat objednavky. Dneska rano v 8 hodin, kdyz jsem jela do skoly, uz bylo 33 stupnu ve stinu, takze si umite predstavit to peklo na slunicku treba v poledne... To musi byt snad 40 stupnu. Clovek je zpoceny po minute pobytu venku...

A vite, co je na tom nejlepsi?

Pry bude jeste hur :-))) To mi rikaji vsichni mistni starousedlici :-)

Nejvyssi cas zvednout kotvy z Cairns.

Zachran se kdo muzes!!!!

Vas Ewik