Pomooooc, já se topím v Top Topicu!

Dobře tedy, pardóneček, musela jsem si trochu vypomoci touhle přesmyčkou a slovně si pohrát s tím, že se zkrátka a dobře dneska peru s Topicem. Teda s tím s malým t, abych to upřesnila.
Jakože „topicem“ totiž rozuměj „téma“. Téma dnešního blogu :-)

Já jsem vám opravdu, ale opravdu usilovně přemýšlela celý dnešní den, co asi tak po návratu z práce budu dneska na blog psát.

Nula. Černo. Tma.

Cože? Že by snad po devíti měsících došla invence? Není možná :-)

Jediné, co mě napadá, že by vás třeba mohlo trochu pobavit, jsou drobné slovní hříčky, které nám nosí naše lektorka Dee. Zdobí nám teď ve třídě naši improvizovanou nástěnku a já kolem toho vždycky chodím a musím se smát. Ale zase je mi jasné, že jestli nás teď čte nějaký „neanglofil“, tak mu to asi moc vtipné nepřijde :-) Tak sorry, kdyžtak si to přeskočte :-)

Nejradši mám tuhle slovní přesmyčku:

Time flies like crazy, fruit flies like bananas :-))

Čas letí jako splašený, ovocné mušky mají rády banány :-))))

To snad asi ani nemá cenu vysvětlovat, kdo chce, tak vidí :-)

Tahle další je taky dobrá, ale už to chce znát nějaké ty „collocations“ :-)

The batteries were thrown away „free of charge“ :-))

Baterie byly vyhozeny a) vybité a zároveň b) zdarma

No nic, za břicho se asi nepopadáte, co? :-)

Tak tedy poslední pokus:

Policemen were called to a nursery school to sort out problems with a youngster who resisted to have a rest :-)

Policisté byli přivoláni do mateřské školy, aby vyřešili problémy s dítětem, které si odmítalo odpočinout :-)

No je mi jasné, že teď si o mě určitě myslíte, že jsem nějaká divná, když se směju tomuhle. A vlastně máte pravdu, já vám to neberu…
Poslední dobou možná jsem „nějaká divná“ :-)) Je to všechno ale zamotaný a spletitý. Vlastně teď moc o ničem jiném ani nepřemýšlím, než jaký to bude po návratu domů do vlasti :-)
Já vím, že jsem si tady na blogu na dost věcí stěžovala, snaha byla o to brát to povětšinou s nadhledem, ale stejně šlo často o to, že jsem si naříkala a lamentovala, proč jsou věci tak a ne onak…

Teď jsem se zase s listopadem dostala do jiného stádia. Po třech měsících v Cairns se to tady všechno tak nějak usadilo, uhladilo, zaběhlo a já jsem si tady už fakt dost zvykla :-)
Jak si člověk najde kamarády i mezi normálními Ozzíky a ne už jenom mezi lidma ze školy, tak se to prostě mění. Je mi jasný, že mi spousta lidí bude hrozně moc chybět a chybět mi budou i další věci…
Ranní pařáky už při cestě do školy a noční vedra po konci pracovní směny v restauraci.
Rozkvetlé stromy, které celoročně lemují silnice.
Učitelé u nás ve škole.
24hodinové bručení a mumlání klimatizace.
Kruhové objezdy.
Kňučení našich psů.
Noční koncert jednoho ptáčka, co sídlí naproti na stromě přes silnici a doprovází mě každý den na cestě domů i při usínání.

Byl by to ještě hodně dlouhý seznam. Zakončit to můžeme třeba pravidelným nedělním soubojem s časem na Rustyho trhu :-)

Samozřejmě mi budou chybět takové ty věci, které už se pomalu staly rutinou.

Denně v 15:32 vzít za kliku sportovního centra, prohodit pár slov s milou paní recepční se zlatými předními zuby! a trochu se začíst do nějaké pěkné anglické knihy.

V 17:13 parkovat kolo u zadního vchodu do Courthousu. Jeden zámek v předu, jeden zámek v zadu s helmou.

Od 17:20 do 18:00 bleskově prostřít všechny stoly a pokusit se nově a neotřele napsat na vývěsní tabuli nabídku „denní speciality“.

V 18:03 se zasmát nad otázkou našeho šéfkuchaře, který se mě denně ptá, jestli „v těch nových kalhotách nemá příliš velký zadek“ :-)
A takhle by to šlo pokračovat až do nekonečna… Ale to bych se z toho nikdy nevyhrabala. Už takhle nemyslím na nic jiného, snažím se vtisknout si do paměti sebemenší maličkosti a najednou tak vidím i věci, které jsem dřív neviděla :-)

Je to hezké, ale zároveň trochu smutné takhle bilancovat.

Přece jenom, ještě neodjíždím, ještě mám skoro 4 krásné týdny… Sakryš! Že ono je to právě dneska přesně na den 28 dní, tedy 4 poslední týdny???

No jo, už je to tak…

To je tedy docela zajímavé a myslím, že si zítra pořídím nějaký ten krejčovský metr, na kterém si budu odstřihávat políčka den po dni.

Zároveň se domů těším, ale zároveň se mi ta Austroška nějak vryla pod kůži…

Dosti toho, zanechme sentimentálního tónu a soustřeďme se racionálně na budoucnost.
Ve škole se toho poslední dny děje spoustu zajímavého, ale ani ne tak na popisování na blogu. Tempo se zostřuje, prakticky denně píšeme zkušební „neostré“ testy a znovu a znovu získáváme pocit, že skoro nic neumíme :-)
Taky jsme se už dozvěděli jména svých partnerů, s nimiž budeme ve dvojici na zkoušku z mluvení. Tu máme 2. prosince, já jdu na řadu ve 2:25 a mým partnerem bude vám už dobře známý švýcarský spolužák, jehož rodiče chtěli být „kreativní“ a po přečtení Bratrů Karamazových pojmenovali svého jediného syna „Aljoša“ :-)
Jinak je to ten jemný chlapec, co se v předminulé tapetě šklebí u svého dílu „Pavlova Cake“ :-)
Včera jsme si dali s Aljošou a naší lektorkou Gabe jeden takový „ostrý půlhodinový speaking test“, kdy jsme opravdu simulovali zkoušku a všechno, co k tomu patří.
Myslím, že jsme obstáli docela dobře, Aljoša je nesmírně ukecaný mladík, takže nemáme problémy. Akorát mi Gabe řekla, že jsem ji překvapila já, protože jsem nechala Aljošu mluvit pokaždý jako prvního a mluvil celkově mnohem dýl, než já. Ptala se mě, jestli náhodou nemám podvědomý pocit podřízenosti vůči mužům :-))))
Tak to se přiznám, ten asi mám :-))
Ale s Aljošou jsme se aspoň díky tomu domluvili, že se budeme v začátcích našich monologů pravidelně střídat :-)
Jinak ale teda musím říct, že některá témata a otázky jsou totálně na hlavu. Já ani nevím, co bych o tom mektala v češtině, natož v angličtině. Např. včera jsem si vylosovala otázku „Jak se v lidských dějinách měnil přístup k tomu, co považujeme za dobré a co za špatné.“

Není tam žádný čas na přípravu, aby si člověk rozmyslel, co o tom bude říkat. Prostě dostaneme do ruky kartičku s otázkou a jeď :-)

Takže já budu doufat, že na mě vyjde nějaká pěkná otázka :-)

Příští týden ve čtvrtek a v pátek nás čeká simulace celé zkoušky, ale pořád to ještě nebude ono, protože to budeme dělat dva dny. Jinak potom toho 11. to už bude všechno v jeden den, jako na běžícím pásu. Čtení, psaní, Use of English, poslech.

Zkrátka legrace na celej den :-)
Ale zase ta úleva po tom :-))))

Tak já se jdu opět koncentrovat do peřin, abych na zítřejší páteční kolo testů nabrala aspoň nějaké ty pomyslné síly. Ještěže ten kofein pořád funguje tak dobře :-)

Mějte se krásně a přeji vám všem hezké dny… Zdraví Ewík