Jak jsme slavili narozeniny II

Pomalu se zdá, že od 10. listopadu uplynulo už hodně vody, tak co ještě pořád otravuju s narozeninama :-) Pravdou je však to, že jsem letos k oslavám svého čtvrtstoletí přistoupila opravdu poctivě a teprve včera kolem půlnoci jsem rázně ukončila veškeré přípitky na mé zdraví :-) Bylo to opravdu pěkné, ale už toho bylo dost :-)

Vám jsem slíbila, že podrobně vylíčím zbytek narozeninových aktivit tohoto týdne, tak tedy pojďme směle do toho :-)

Vy všichni asi víte, že pohybovat se v okruhu mých známých, přátel, kamarádů a rodinných příslušníků není občas nic jednoduchého. Ewík mívá totiž čas od času bláznivé nápady. A bláznivé nápady měl i tento týden v Cairns, což ale může být pro vás zpráva lehce pozitivní, poněvadž to znamená, že to za vás odnesli jiní… :-) Lidé povětšinou se rekrutující z okruhu mých švýcarských spolužáků :-)

Když za mnou minulý týden začali kamarádi chodit s dotazem, cože bych si ke svým narozeninám přála, tak se pořád nikdo nechtěl smířit s odpovědí, že nic nechci, ať mi nic nekupujou. Vymyslela jsem to tedy jinak. Všem jsem řekla, že jestli mi chtějí udělat radost, ať nedávají nic mě, ale ať dají něco někomu jinému…

Teď to zní asi dost pitomě, ale pravdou je to, že mě napadlo, že bychom prostě mohli udělat hromadně nějaký dobrý skutek. A jelikož vždycky večer po příchodu domů najdu na zemi v koupelně noviny Cairns Post, které zběžně prolistuju, tak vím, že Cairns momentálně sužuje závažný problém. Nedostatek krve.
Anoncují to tady v tom jejich místním plátku skoro každý den a vyzývají zapomenuté dárce i nové ovečky, aby šli a darovali krev. Cairnská nemocnice potřebuje každý týden asi 200 dávek a momentálně mají asi jen jednu čtvrtinu z toho. Což když jsem si přečetla, tak mi to v hlavě začalo šrotovat a vypravila jsem se na druhý den do nemocnice. Tam jsem zjistila, že mají velké oddělení pro dárce krve s asi osmi lůžky, takže klidně můžeme přijít i jako skupina a darovat krev společně. Není to bezvadný nápad, jak oslavit narozeniny??

Takto nadšeně a s maximálním využitím svých píáristických schopností jsem to předestřela naší třídě a několika dalším kamarádům z vedlejších tříd. No, koukali na mě z počátku dost divně. Ale dala jsem jim čas na rozmyšlenou, řekla jsem jim, že je to aktivita dobrovolná a že všichni, kdo se mnou půjdou na odběr, tak v pátek budou mít od Ewíka drink zdarma :-)

Což docela zafungovalo :-)

Sepsala jsem si tedy seznam lidí, kteří se rozhodli do toho jít se mnou, a objednala jsem nás na čtvrtek na odběr. Výhoda byla v tom, že jsme se museli ulejt trochu dřív z odpoledního vyučování, protože jsme tam museli být už ve 3 hodiny.

Pak jsme vyplnili všechny ty formuláře, nechali jsme se převážit a zkontrolovat srážlivost krve a už si nás pomalu přebrala jedna z milých sestřiček, položila si nás na křeslo a mohlo se začít.
Všechny jsem instruovala, že je nutné v den odběru hodně pít, což je navíc v Cairns nutné tak jako tak, protože jak je pařák, tak se prostě bez vody fungovat nedá. Kupříkladu já jsem do těch třech hodin zvládla vypít takové minimálně 4 litry vody a sestřička u odběru z toho byla úplně nadšená, prý „jak jí pěkně teču“ :-) Musela mi normálně snížit odtok krve, protože tímhle tempem by mě za těch 10 nebo 15 minut, co odběr trval, úplně vysáli :-))

Bohužel jsem nebyla schopná autoportrétu, takže vysmátého Ewíka, kterému právě pouštějí žilou neuvidíte, ale vyfotila jsem vám spolužačku Jolandu, abyste viděli, jak to tam vypadalo.

U Jolandy jsme se museli všichni smát, protože chudák, jak si lehla, tak jí přesně do očí začalo svítit sluníčko, které se ještě navíc od něčeho odráželo, takže si normálně musela nasadit sluneční brýle a s nimi absolvovat celý odběr :-))))

Co bylo na celé akci vůbec nejlepší, tak krom dobrého pocitu, že jsme pomohli zachránit pár životů, nás po skončení čekal „občerstvovací bar s neomezenou konzumací“. A bylo z čeho vybírat – koláče, muffiny, sladkosti, čokoláda, ovoce, džusy, sušenky, lízátka… Takže tam jsme se všichni nějakou dobu zdrželi, abychom po tom velevýkonu načepali nových sil :-)

Já jsem potom odfrčela do práce, ale děsit se nemusíte, sice byl čtvrtek a akce 2 za cenu 1, ale bylo totálně prázdno, měli jsme všeho všudy snad 12 lidí, takže se to všechno dalo v pohodě zvládnout i s částečně imobilní končetinou a krevním oběhem chudším o 450 mililitrů :-))

No a na druhý den už jsem se probudila s úsměvem na rtech a písničkou jsem vítala nový den! :-))

Pátek byl totiž dnem velké oslavy. Na 8 hodinu večer jsem zamluvila velký stůl pro 15 lidí v podniku zvaném Cock’n’Bull, čtenářům blogu už dobře známém, neb právě tam jsem se poprvé setkala s Cate a Jimem 30. července letošního roku.

A byl to večer ve stylu KARAOKE!

Wooohooo! To byla jízda, vážení :-) Ovšem radši buďte rádi, že jste to neslyšeli, protože Ewík vyl z plna hrdla jako šakal :-))

Na výběr jsme měli něco málo přes 11 000 skladeb, takže si umíte představit to dilema :-)

Ale užili jsme si to fakt hezky, což jistě dokládají přiložené fotografie :-)

Toto restaurační zařízení je v Cairns vyhlášené, nejen díky maketám obřích tuňáků a dalších úlovků majitele tohoto podniku :-)

Když jsme se dosyta vyzpívali, tak jsme se kolem půlnoci přesunuli do nově otevřeného pivovaru, protože v Cairns nedávno s velkou slávou obnovili výrobu místního zlatavého moku. Takže jsme v Blue Sky Brewery něco málo z jejich produktů otestovali a já jsem pro vás samozřejmě něco málo nafotila, abyste z toho taky něco měli :-)

Pak už jen zbývalo se taxíkem nechat dopravit zpět domů a usnout spravedlivým spánkem všech oslavenců :-)

Už už jsem si myslela, že to mám pro letošek zdárně za sebou, když v tom mi bylo oznámeno, že na mě po skončení sobotní směny v restauraci čeká malá oslavička v práci. O tom už se ale moc rozepisovat nebudu, protože už by to bylo na jedno brdo :-) Co mi ale udělalo radost, že na mě nezapomněli ani naši místní štamgasti a objednali mi několik koktejlů. To jsem fakt nečekala a bylo to příjemné si po práci posedět :-))

Tolik tedy stručný popis několika málo uplynulých dní.

A já už si můžu opravdu oddechnout, že je to slavení pro letošek za mnou. Ještěže jsem tu krev darovala už ve čtvrtek. Je mi totiž jasné, že rozhodla-li bych se darovat krev až PO TOMTO VÍKENDU, tak by mi asi v transfuzním oddělení pěkně poděkovali a poslali mě hezky domů.
Zbytkový alkohol v krvi prý totiž dělá neplechu a chudáci příjemci krevní Ewíkovy krevní konzervy by mohli být po probuzení z narkózy poněkud intoxikovaní :-)))

Abych ale nezapomněla – ještě mám jednu potěšující zprávu. V sobotních novinách vyšla zpráva o tom, jak úspěšně se daří po té jejich informační kampani přesvědčovat místní obyvatele k darování krve.

Ve čtvrtek totiž zaznamenali v cairnské nemocnici nový rekord v počtu odběrů – 32. A já z toho, že jsme k tomuto rekordu přispěli malým dílem i my, můžu mít takový malý hřejivý pocit v těch místech, odkud je okysličená krev pumpována do zbytku celého našeho těla...


Děkuji vám za pozornost a pro dnešek se loučím.

Váš Ewík