Jak jsme slavili narozeniny

Omlouvám se příznivcům Šimka a Grossmana, že jsem si vypůjčila “key term” z názvu jejich povídek, na kterých momentálně už nějaký ten týden ujíždím, ale tak nějak se mi to prostě hodilo do krámu, tak jsem to použila :-)

Minule jsem vám slíbila, ze tenhle týden budeme tapetovat v duchu narozeninových oslav, tak svůj slib plním a přináším vám první díl z našeho miniseriálu:

Tedy část první – “Den kejků” :-))

Na pobytu v Austrálii musím ocenit jednu věc. Člověk tady v důsledku časového posunu slaví nakonec mnohem dýl, než obvykle. Příkladem budiž to, ze mi narozeninová přání začala chodit už v neděli večer, hlavní vlna přišla pochopitelně v pondělí, no a v úterý ještě následovaly dozvuky od opozdilců z Evropy a taky od pár kamarádů v Americe, kteří ještě “dožívali” svůj 10. listopad. To se mi líbilo převelice :-)

Já jsem se rozhodla, že si ty své letošní narozky oslavím opravdu poctivě a zatím, musím to zaťukat, se mi to snad i daří :-) Nejdřív jsem v pondělí ráno slavila s Cate a Jimem. K snídani jsem jim naservírovala dortík, na což nechápavě koukali, protože nevěděli, která bije :-) Takovéhle situace má ale Ewík nejradši, bylo to takové krásně spontánní, protože oni pro mě neměli nic připraveného a něco sladkého k snídani jim rozhodně přišlo k chuti :-)

Pak jsem nasedla na kolo a se dvěma příručními zavazadly a batohem jsem si to štrádovala do školy. Tam jsem vše potřebné naházela do ledničky, objala a na třikrát po švýcarsku políbila všechny spolužáky a spolužačky, odstudovala si povinný dopolední blok a během polední pauzy vyrazila do obchodního centra obstarat zmrzlinu :-)

V jednu hodinu už jsem byla zpět na odpoledním vyučování a o přestávce přišel dlouho očekávaný vrchol. Během 15minutove pauzy bylo nutné dotvořit cake. Rozhodla jsem se totiž, ze se pokusím o nemožné a připravím své třídě jako překvapení australsky národní dezert zvaný podle jisté ruské primabaleríny “Pavlova cake”.

Je to docela jednoduché a nesmírně dobré, ale jelikož jsem to do té doby neochutnala a znala jen z vyprávění, tak to byla ta správná narozeninová výzva :-)
Takže jsem z lednicky vyjmula připravený korpus, který jsem den před tím doma pečlivě uklohnila, a jala se jej zdobit. Korpus byl lahodný, tvořený vlastně jen bílky s cukrem, tady tomu říkají myslím “meringue”. Na to se dá vrstva šlehačky a to všechno se ozdobí ovocem. Moje lektorka Dee mi doporučila, ze nejlepší je mango a kiwi, takže jsem si v neděli na Rustyho trhu dala záležet a vybrala několik skutečně luxusních kousků.

Tohle všechno jsem tedy nakladla na dortový základ, vzala zmrzlinu, obstarala talířky a mohlo se servírovat!

Myslím, ze úsměvy na tvářích spolužáků jasně dokazují, že se mi nepodařilo je otrávit, ale naopak že jsme si to skutečně vychutnali. Pavlova dezert byl na jedničku s hvězdičkou :-) A se zmrzlinou to celé už vůbec nemělo chybu :-)

Sice jsem tím vším cirkusem dosti narušila své třídě odpolední výuku, ale myslím, že to nikomu moc nevadilo :-))

No a jen co jsme skončili, čekalo mě další vyřizování a zařizování. Předně jsem musela dohodnout čtvrteční a páteční překvapení… Jenže zrovna když jsem byla uprostřed jednání, zazvonil mi telefon a někomu se podařilo docela dost překvapit mě :-) V telefonu se ozval cizí ženský hlas, ze prý má pro mě důležitou zásilku a kdyže dneska budu doma. Tak já na to, ze můžu být doma za 10 minut. Sedla jsem na kolo, pořádně na to šlápla a už jsem netrpělivě stepovala u branky.

Pani přijela chvíli po mne, vystoupila z džípu a nesla mi velkou kytici. Tak jsem jí to podškrábla a fakt jsem se musela chechtat, protože tohle jsem teda fakt nečekala ani ve snu :-) Čímžto bych ráda veřejně poděkovala Jeníkovi za milé překvapení :-)

Ovšem nebyl čas se kochat, musela jsem hupnout do pracovního a přesunout se do Courthousu. Tam jsem zaparkovala kolo a skočila naproti do "Woolies" koupit dva dorty pro mé drahé kolegy. Bylo to ode mě zároveň i strategické rozhodnutí, protože jsem s těmito dorty v náručí napochodovala k Marrymu do kanclu, kde jsem ho pozvala na ochutnávku a při té příležitosti na něho vybalila to překvapení, že bych ráda ukončila svůj pracovní poměr k 30. listopadu. Nadšeně se teda zrovna netvářil, ale nakonec to skousnul. Stejně jako za několik minut poté i svůj díl čokoládového dortíku :-)

Dost mě potěšilo, že zrovna ten den sloužila většina mých oblíbených kolegů, takže jsme si to všichni hezky užili a hrozně se mi líbilo, jak z toho všeho byli tak jako správně konsternovaný, pač na tohle tady nejsou moc zvyklí, aby si někdo na vlastní narozeniny s sebou nosil dorty :-)

V práci to bylo v pondělí večer místy až nudně prázdné, ale zase to bylo prima v tom, ze při 10 hostech za večer má člověk čas s nimi i prohodit pár slov, což já mám na téhle práci pochopitelně nejradši.
Takže jsem si hezky pokecala se dvěma anglickými páry o tom, kam v okolí Cairns cestovat, no a když padla řeč na moje skromné životní jubileum, tak mi to kvarteto dokonce zapělo z plna hrdla na celou restauraci “Happy Birthday”. A nechali mi roztomilé dýško :-)

To se vám prostě přihodí jenom v Austrálii :-)

Takže já jsem si těch 48 hodin od nedělního večera, přes pondělí až do úterního poledne užila úplně maximálně, byla jsem (bez kapky alkoholu!) tak jakože správně ze všeho vysmátá a nesmírně mě to bavilo :-)

Myslím, že bych klidně zvládla slavit narozky i víckrát než jenom jednou do roka :-) I proto už se nemůžu dočkat věcí následujících, kteréžto však zatím neprozradím, neb musí zůstat v utajení :-)

Toliko tedy v kostce události od neděle do dneška. Pokud jsou vaše chuťové buňky po přečtení dnešního příspěvku poněkud „rozdivočené“, pak neváhejte a na mou počest si něco dobrého zakousněte. Ewík to platí :-)

Dobrou chuť :-)