Ewík vegetariánem. Teda veganem. No vlastně spíš frutariánem :-)

A to aniž bych se k tomu nějak svévolně rozhodla :-) Prostě to vyplynulo ze situace. V neděli jsem jako obvykle zamířila na Rusty’s Market, tedy velkotržnici s ovocem a zeleninou. Tentokráte se mnou jeli i Penelope s Dieselem, takže jsem se s nima svezla takovou menší dodávkou. Z čehož vyplývá, že jsem nemusela brát ohledy na množství nakoupených produktů. Z čehož vyplývá, že jsem ohledy nebrala a nakoupila ve velkém :-)

Zrovna jsme přišli akorát včas – půl hodinky před zavíračkou, kdy prodejci nasazují nejnižší ceny kolem dolaru za kilo všeho možného :-) A člověk, chce-li si ve 14:30 spokojeně oddychnout a spočinout pohledem na plných nákupních taškách, tak sebou musí mrsknout, aby to všechno stačil pořídit.
A já jsem pořídila dobře :-) Tak dobře, že to teď musím chtě nechtě konzumovat :-) Mám toho plnou ledničku!! Prostě nedá se nic dělat, hned od neděle jsem najela na čistě rostlinnou stravu :-) A občas si připadám fakt docela ulítle… Jablka, banány, hroznový víno, rajčata, okurky, papriky, ananasy, melouny a kiwi, to všechno do sebe láduju horem dolem :-) Jak nějaká detoxikační kúra :-)))
Až ke mně tuhle Cate jednou večer starostlivě přistoupila a říká: „Poslechni, jíš ty taky někdy maso?“ No já maso i jím, akorát ne zrovna tenhle týden :-) Ale nijak mi to nechybí. Mám totiž maso na talíři prakticky dennodenně.
Akorát ty talíře nosím pod nos někomu jinýmu :-))

Od 6 do 9 totiž v restauraci roznáším z 90 % jenom steaky. Ozzíci si na to dost potrpí a myslím, že už jsem se v tom aspoň naučila trochu orientovat :-) Což taky není na škodu.

Ale zítra už toho svého šíleného stravovacího režimu zanechám. Máme totiž BBQ!
Jedna z mých spolužaček – Jolanda – oslavila narozky, tak jsme se shodli, že je potřeba to náležitě oslavit. A náhoda tomu chtěla, že Ewík má celou celičkou sobotu volno!!

Hip
Hip
Hurá!

Takže jsme celotřídní BBQ naplánovali na zítřek u laguny (neboli velkého modrého bazénu v centru Cairns, kde je spoustu plynových BBQ zdarma). Už se na to fakt moc těším, protože tam budou i rodinní příslušníci našich milých lektorek – konkrétně Gabe přivede svoji malou dcerku, o který mluví asi jenom tak maximálně 5x za hodinu :-)

Právě jsem tedy v kuchyni stvořila pro zítřejší potřeby několik kuřecích špízů, těstovinový salát s tuňákem (já ani jinej neumím :-) a všechno jsem si to připravila do velké tašky do ledničky, abych si to zítra jenom vyzvedla, až se vrátím z lodi.
To jsem vám totiž ještě nestihla říct, že se zítra jdu KONEČNĚ POTÁPĚT!!!
Juchuchuchůůůů!

To víte, volná sobota, je volná sobota, to je pro Ewíka něco jako narozeniny, to taky máte jenom jednou do roka :-)

Takže jsem se se dvěma holkama ze školy domluvila a zítra vyrážíme v 8 ráno na Great Barrier Reef. Možná se divíte, jak to přijde, že se chystám se potápět, aniž bych byla držitelkou příslušného potápěčského oprávnění…

Odpověď je jednoduchá – zaplatila jsem si dva tzv. introductory dives, tedy něco jako úvodní nebo představovací či předběžné ponory. Člověk projde jen nezbytně nutným školením a potom se zkušeným potápěčem pomalu sestoupí do – nevím přesně kolika – prostě několika metrů. Zhruba bych řekla, že to bude třeba 8 m nebo tak něco.

Věřím, že nám bude zítra přát počásko a něco pěkného dole uvidím :-)) Strašně bych si přála potkat vodní želvu, ale obávám se, že to už bych toho chtěla moc. Hlavně teda, abych se v pohodě vynořila a aby to přežilo moje sluchové ústrojí, pač se obávám, že to zase bude jako v letadle a bude to bolet. Halt nejsem zvyklá na změny tlaku…

Jedeme s tou samou společností, s níž jsme vyrazili během našeho BBC tripu na šnorchlovací výlet, tak snad to bude opět všechno v pohodě, minulý týden to samé absolvovalo pár dalších lidí ze školy a všechno se zdálo být OK.

Tolik tedy plány na zítřek. Pokud čekáte na nějaké novinky ohledně práce, tak vás ani tentokráte nezklamu.
Nastalo totiž hned několik poměrně zásadních změn.
Tak předně, jak jsem v neděli avizovala, odešel hlavní šéfkuchař Troy. Já jsem psala, že jsem s ním sice měla trochu problémy, ale v zásadě se to s ním dalo.

Od pondělí nastoupil na jeho místo do té doby druhý kuchař jménem Graham. A to bylo to úplně nejlepší, co nás mohlo potkat. Lidi, to byste nevěřili, jaká najednou po odchodu Troye zavládla v kuchyni a potažmo v celé restauraci uvolněná atmosféra.

Já bych si na to byla nevsadila ani cent, protože jsem myslela, že mě štve ta práce jako taková. Ale je to omyl. Začal vařit Graham, přišly další dva noví kuchtíci a je to naprosto o něčem jiným. Řekli jsme si s Grahamem, že od teď budeme mít prostě „happy kitchen“ – žádné stresy.
Graham je jeden z nejzvláštnějších lidí, co jsem tady potkala. Je tak zhruba ve věku mýho taťky, v podstatě je mu i trochu podobnej, já vám ho někdy vyfotím, abyste si ho uměli představit. Celým jménem se jmenuje jako ten vynálezce telefonu – Graham Bell :-) Má fakt docela dobrej smysl pro humor, takže nás všechny pořád popichuje. Ale já se nedám a hned mu to stejným metrem oplácím :-) Ale co je hlavní – není během vaření nervózní!

Naprosto není problém ho při vaření vyrušit a na něco se ho zeptat. Zatímco Troy po mě hodil ten svůj ledovej, vražednej pohled a pak mi vysvětlil, že mu nemám klást tak stupidní otázky, Graham normálně bez arogance v hlase odpoví.
Takže si tuhle změnu fakt nemůžu vynachválit.
No a to není jediná změna tohoto týdne. Víte, jak jsem si pořád stěžovala, že mě to teď v práci nebaví, když nemůžu bejt v baru? Opět se potvrdila stará známá pravda.
Dejte blbci funkci a on dá pokoj :-)

Ewík dostal funkci :-)
V pondělí jsem nastoupila jako obvykle v 5:30 PM a bylo mi oznámeno, že když teď budu mít v restauraci směnu, tak to tam budu mít všechno na povel. Prostě od kasy, přes objedávky, po prostírání stolů a jídelní lístky. Takže jsem byla povýšena do pozice „Restaurant Supervisor“. Čučela jsem na to jako vyoraná myš, protože jestli dobře počítám, tak jsem v restauraci začala před necelými dvěma týdny, čili je to tam pořád pro mě více méně všechno nové. Jenže jak zrovna odešli tři kolegové, tak zkrátka a dobře tam momentálně nikdo zkušenější než já a má dvoutýdenní praxe není :-)

Pro mě to neznamená nic jiného, než prostě musím být fakt ty 4 hodiny na place maximálně soustředěná, abysme nic moc nezkonili. Protože když bude nějakej kiks, tak se budu muset jít hostům omluvit já :-) A neudělat žádnej kiks je o to těžší, že třeba tenhle týden jsem tam měla na otestování/zaučení tři nový holky. Najednou jsem se dostala do pozice, kdy můžu říct svůj názor, jak se mi s kým spolupracuje a kdo si myslím by měl tu práci dostat.

Zajímavé! :-)

Tak to jenom tak na okraj dnů :-) Jsem docela ráda, že se to teď tak seběhlo. Hlavně ve středu jsem si poprvé zase po dlouhé době mohla říct – dneska se těším do práce! :-))

Co se týče školy, tak tam není nic moc novýho. Včera večer jsem nasmolila další esej, tentokrát jsem si smlsla na Klausovi. Tématem totiž byla „budoucnost lidstva“, tak jsem to postavila na ekologii a globálním oteplování :-)
Dneska jsme si ve škole zkusili část prosincové zkoušky naostro. Během hodiny jsme museli napsat esej na téma „Využití počítačů při vzdělávání v 21. století“ a odpoledne jsme si udělali část poslechovou.

Co se týče úspěšnosti, tak se v tom tak jakože plácám. Pohybuju se tak přesně na rozhraní mezi zvládnutím zkoušky na úrovni „C“ a nezvládnutím :-) Některé části mám lepší, některé horší, ale to je jedno, protože člověk aby „uspěl“ a dal to na „C“, tak musí mít ve všech pěti částech (čtení, psaní, gramatika, poslech, mluvení) nejmíň 60 %. Ono to takhle vypadá jako brnkačka, ale kdybyste viděli ty otázky, tak byste fakt kouleli očima. My se i kolikrát s našima učitelkama hádáme, že ty otázky jsou nejednoznačný, ale prostě jednou je to zavedený tak, jak to je a my s tím nic neuděláme…

Tak já si jdu pomalu zabalit batoh na zítřek, plovky, ručníky, opalovací krém, Sophiinu volbu, kterou jsem včera na rotopedu rozečetla, a pomalu se půjdu svalit do peřin :-)

By the way se moc omlouvám, že jsem nedodržela slovo a blog nenapsala ve čtvrtek, ale až dnes. Prostě to nešlo :-)

Za to vám ale slibuju, že další pokračování tady najdete už v neděli. Shrnu v něm, jak probíhaly mé „introductory dives“, kolikrát jsem zvracela kvůli mořské nemoci, kolik jsem snědla krokodýlích párků na sobotním třídním BBQ a spoustu dalších věcí :-))

Tak se zatím mějte a smějte. Papa Váš Ewík