Jak ta Šípkovic holka, Růžena...

Inu, milé děti, jak už to tak v pohádkách bývá, všechno je jednou poprvé. A tak se i stalo, že Ewík šel včera v noci opět pozdě spát a vyčerpání udělalo své.

Dneska ráno jsem se neprobudila.

Teda samozřejmě jsem se potom probudila, ale jaksi… s křížkem po funuse. Místo 6:40 bylo na hodinách 9:40. Mobil s nastaveným budíkem, který jsem si prokazatelně včera večer připravila k posteli, ležel tou dobou už na stole asi metr ode mě a budík v něm byl vypnutý.

Neptejte se mě, co jak jsem to dokázala, já si prostě nic nepamatuju :-)

Což je pro mě neklamným signálem, že už bych tohoto stylu života vážně asi měla zanechat :-)

Jestli jste četli můj sobotní krátký výlev po návratu z dvanáctihodinové šichty v baru, tak asi tušíte, jak zhruba vypadal můj víkend. Bída s nouzí. V pátek v práci od 4 do půlnoci, pak krátký spánek a znovu od jedné odpoledne do jedné v noci. Pak spánek o trochu delší a zas do roboty, tentokrát jsem měla směnu naplánovanou od 4 do 9 hodin večer. Akorát tak se vrátit, něco pojíst a nasmolit zbytek domácích úkolů. Jenomže. To byste nesměli mít tak neschopného šéfa, jakého mám já. Normálně se do rozpisu napsal sám, že bude supervizorem v baru až do zavíračky, jenomže si po večeři klidně odešel, takže jsme tam zbyli jen já a Dean. A když jsem na něj v devět vybalila, jestli jako můžu frčet, tak se mu chudákovi orosilo čelo, protože v jedné osobě se to rozhodně celé zvládnout nedá. Jelikož to nebyla Deanova chyba, tak jsem se mu samozřejmě snažila pomoct a zůstala jsem v práci opět déle, do 11. A pak si někdy zkuste o půlnoci zasednout k počítači a snažit se ze sebe vyplodit něco, co by připomínalo esej. Já jsem se teda snažila, ale asi už to je fakt nad moje síly.

A to ještě nevíte to nejlepší :-) Neděle je totiž dnem, kdy se na nástěnce objeví tzv. „roster“, tedy pracovní rozvrh. Marry mi na tenhle týden naplánoval směny na 6 dní od úterý do neděle, obvykle od 4 do „till required“, tedy „do kdy je potřeba“, což by celkově dalo dohromady tolik hodin, že s tím hravě utáhnu plný úvazek. A já přitom můžu mít jen poloviční…

Říkám vám, ten člověk je idiot. Takže jsme to tam včera řešili, protože to je prostě nelegální, já tolik hodin pracovat jednak ani nemůžu, a ani nechci, naštěstí jsou lidi v práci se mnou solidární, takže si mé přebytky rozebrali a nakonec jsme to vymysleli tak, že jsme to z 36 hodin stáhli zhruba na těch 20, ale pořád jsem musela počkat na posvěcení od „nejvyššího“ (v tomto případě pochopitelně spíš od nejblbějšího :-)

Opět jsem se tedy dnes po škole vypravila do Courthousu si s Marrym „promluvit“. Svou řeč jsem si pečlivě připravila, div že jsem si to nepředepsala na papír, snažila jsem se uplatnit asertivní techniky a pozitivní přístup k věci. Naštěstí mě včas ještě před zaklepáním zachránil Mick, Marryho pravá ruka, ovšem psychicky zcela v pořádku, je na mě moc hodný a dá se s ním vyjít v pohodě. Řekl mi, že změny jsou OK, ale ať za Marrym nechodím, že má zase ten svůj amok, takže bych to akorát zase odnesla.

Fůůůůůj, úplně jsem se z toho oklepala.

Takže to bychom měli něco málo z mých pracovních story :-) Ano, je mi jasné, že zase budu číst ohlasy „tak proč si krucinál nenajdeš jinou práci, když tě to tam štve“ :-) Ale popravdě řečeno, prostě mě ta práce baví, je to jiný, než za mých časů v bowls clubu a stojí mi to za to prostě s tím pitomcem bojovat. Ale zajímalo by mě, jestli třeba aspoň jednou během mého pracovního úvazku taky dostanu rozpis směn, který bych nemusela následně reklamovat :-)

Co je tady jinak nového… Celkem bych i řekla, že nic moc, akorát se vrátila Delice se svým přítelem z výletu do Koreje, původně sice plánovali tam zůstat do října, ale nakonec to nevím proč uspíšili. Takže už tu aspoň zas nejsem sama. Nevím, jestli jsem to zmínila, ale Cate s Jimem, Penelepe a Dieselem se jeli zase někam rekreovat, takže jsem tu opět byla na pár dní sama jen s psí ochrankou :-)

K těm psům vám musím říct, že to je občas k nevydržení. Přežila bych i to, že musím spát se zavřeným oknem, ale poslední dny je to fakt tragický. Nejenže hrozně štěkají skoro na každé projíždějící auto, ale začali teď navíc v noci kňučet. Ale jak!! To je třeba půlhodinový koncert, kňučí úplně, že by se kámen ustrnul, jenomže já jsem tak unavená, že mám tak akorát chuť po nich nějaký ten ustrnutý kámen hodit… !! Sakra práce, ani spát se tady nedá :-)

Počasí je krásné, na to si stěžovat nemůžu, ve škole pohoda, stovky nových slovíček, takže už pomalu rezignuju na to si je všechny vypisovat a snažit zapamatovat. Naprosto jsem se pohroužila do čtení knihy od té čínské spisovatelky ohledně bandážování nohou. Je to naprosto strhující příběh a jsem fascinována zároveň i tím, že už dokážu v angličtině i číst romány :-)
Zároveň tak i plním další z domácích úkolů. Máme vždycky 14 dní na to přečíst nějakou knihu a jednou za dva týdny v pátek potom musíme ostatním prezentovat, o čem ta kniha byla a co zajímavého jsme se dozvěděli.

Takže v tomto směru jsem nepochybně spokojená.

Ještě tak si vyšetřit nějaký ten volný čas na osobní volno, to by bylo prima :-)

Tak já si jdu dát sprchu a pomalu půjdu na kutě. Je sice teprve osm hodin, ale zítra ráno už si na Růžu fakt hrát nemůžu :-) Dvakrát po sobě by mi to neprošlo ani u benevolentních Ozzíků :-)

Mějte se krásně. A odpočívejte! A nehoňte se!

:-))))

Váš Ewík