Vražda mořských opiček

Já vím, jsem ostuda. Takhle vás zanedbávat… Ačkoliv jsem se snažila k počítači usednout již ve čtvrtek a další zápis na blog nadatlovat do klávesnice co nejrychleji, nějak se to neuskutečnilo. K tomu počítači jsem tedy sice usedla, ale místo toho jsem datlovala text pro páteční prezentaci a pak nějaké ty „Hausaufugabe“ :-)

Chlácholila jsem se, že určitě přežijete čekání na další blog do pátku. Jenomže ouha :-) Zase mi do toho něco přišlo… Od rána jsem byla ve škole, potom od 4 v práci, kdo jsem tentokrát skončila nezvykle brzo už v 10. Měli jsme narváno, přijely dva dvoupatrové autobusy na Ultimate Party s 200 osobami na palubě, takže o zábavu bylo postaráno. Naštěstí to jistily plastové kelímky :-)) V práci jsem to teda nějak přežila, obvykle v pátek zůstávám až do konce, tedy do zavíračky kolem jedné nebo druhé hodiny ráno, ale z důvodu mého pracovního limitu jsem byla tentokrát propuštěna nezvykle brzo. A rovnou sprcha.

Venku strašně lilo. Tak jsem počkala, až intenzita deště poklesla na snesitelnou míru, a pak jsem si vychutnala noční jízdu mezi kapkami. Zpívala jsem si do toho z plna hrdla hit kapely Burma Jones, který začíná slovy „Kapkama se proplejtám, co rytmem samby zní…“

Dojela jsem domů, kde právě nějaký akční hrdina všechny kolem sebe kosil kulometem a odebrala se k sobě do pokoje. Tam jsem si otevřela notíka, že vám teda konečně napíšu nějaké novoty, načež jsem zjistila, že nám nejde net. Tak co teď? Jít spát? Jako na potvoru se mi zrovna nechtělo… Najednou se ozvalo nesmělé ťukání na dveře. Vešla Jimova dcera Delice s tím, že jedou do města pařit, jestli nechci jít s nima. V podstatě jsem neměla důvod odmítnout, navíc v jejich autě nehrozilo další promočení. Tak jsem na sebe hodila tričko, horní a dolní víčko obkroužila černou konturkou a vyrazili jsme. Nakonec jsem si z nich teda spíš udělala taxíka, protože jsem se nechala odvézt do Casina, kde se ten večer měla sejít značná část mých spolužáků z jazykovky.

Cairnské Casino je vůbec zajímavý komplex. Před tím jsem tam byla jen jednou na skok, když jsem v srpnu hledala práci. Celým názvem se to jmenuje Reef Casino a je to multizábavní komplex „vše pod jednou střechou“, tedy hotel, casino, nepřeberné množství barů, restaurací a také vyhlášený noční klub „Velvet undedergroud“ (Sametové podzemí:-))

Obvykle se za vstup platí 15 dolarů, ale protože byla „Ladies night“, měla jsem nejen vstup zdarma, ale i neomezenou konzumaci šampaňského :-) A pak že chceme genderovou rovnoprávnost, pche! :-)) Tohle mi naprosto vyhovuje :-))

V klubu už byla převážná většina mých spolužáků a spolužaček, z mojí třídy chyběla jen Růt, která tou dobou, tedy kolem půlnoci, kdy to všechno teprve začíná, už nejspíš chrupkala.

Zato my jsme se ponořili do víru tance, sestra mi promine, opět jsem se pokoušela o komické taneční kreace a jsem ráda, že už jsem jí nemusela být na očích :-))

Obvykle teda moc dlouho tancovat nevydržím, ale to byste nesměli mít za spolužáky taneční maniaky! Švýcaři jsou naprosto šílenci, v podstatě jsme jeli bez přerušení a na tanečním parketu jsem strávila neuvěřitelné 4 hodiny :-) Nafotili jsme během toho tanečního maratonu neskutečné množství tzv. "FIXS" neboli Facebook pics“, čili fotek, které si potom všichni vystavujeme na Facebooku a tváříme se na nich jako největší pitomci, co se skvěle baví :-)

Ale my se bavili vážně skvěle. Ve 4 hodiny jsme potom nastoupili do taxíku a nechali se postupně rozvézt do různých končin našeho velkoměsta.

Do postele jsem se tedy dostala v 5 hodin ráno, prakticky zcela střízlivá, protože těch pár skleniček šampaňského už bylo dávno z krve vytancováno :-) Zato se o slovo přihlásila kolena. Faktem je, že RNB a hip hop jim zrovna nesvědčí, zvlášť když moje nejoblíbenější písnička Low (Nízko) už předem anoncuje, jakže se na to asi bude tancovat :-)

Další den ráno mě vzbudilo neskutečně kňučení, ale byla jsem příliš ospalá na to, abych dokázala vstát a jít po té feně něco hodit. V 10 jsem se tedy rozhodla, že spánku už bylo dosti a bylo na čase. V 11 hodin totiž práh našeho domu překročil muž vyzbrojený zvláštním kanystrem.

Postřik proti blechám.

Neptejte se mě na to, jakejm blechám. Jsou to blechy psí, ty na člověka nejdou :-) Akorát, že australský blechy psí na člověka jdou :-)

Zkrátka mi Jim s Cate oznámili, že jejich psi mají strašně blech a že už jim i lezou do domu, že jim skáčou všude, dokonce je prý mají i v posteli.

To mě zaujalo z lingvistického hlediska, proto jsem se jala zkoumat, jestli se v angličtině taky přeje „Dobrou noc a ať tě blechy štípou celou noc“. A přeje! Akorát v jiném znění…

Oni říkají: „Good night, sleep tight and don’t let the bed bugs bite.“ Takže zatímco my si u nás přejeme to štípání, oni naopak říkají: „Dobrou noc, pevný spánek a nenech blechy, aby tě kousali.“ :-)

Takže přišel tenhle pán s deratizačním zařízením a jal se stříkat prostory celého domu, což mě přinutilo si vykydat pokoj, nashromážděné tiskoviny vyhodit do recyklačního kontajneru a vůbec. Potom jsem si odskočila do posilky, kde jsem si hezky početla ve svém čínském románu, a pustila se do přípravy pozdního oběda.

A protože vím, že někteří „konkurenční bloggeři“ pravidelně zveřejňují také recepty pro potěchu svého čtenářstva, rozhodla jsem se konečně, že k tomuto kroku přistoupím též!

Tak tedy, pište si:

Budete potřebovat jeden středně zralý a středně velký ananas, jeden středně velký a středně zralý cukrový meloun a tři až čtyři středně velká a hodně zralá kiwi.

V mém případě tento recept vznikl náhodným algoritmem „co lednička dala“, ale ve vašem případě prosím, abyste můj ojedinělý výrobní postup dodrželi…

Tak tedy všechny ingredience oloupeme, slupky dáme králíkovi a obsah vnitřní dužniny nakrájíme na kostičky. Zkoušela jsem krájet i na drobné nudličky, ale není to ono, takže vás nabádám, abyste i vy krájeli kostičky, hrana strany a = 1 cm :-))

Ať už jsou však vaše porcovací schopnosti jakékoliv, můžete si být jisti, že výsledek bude prostě famózní! Absolutely deliceus! Meloun je takový správně jemný, kiwi naopak sladko-kyselé a ananas tomu všemu dodá šťávu :-) Takže jsem se zase po nějaké době fantasticky najedla a chystala se na večerní směnu do práce. Jenže ve chvíli, kdy jsem po sobě myla nádobí, upoutala mou pozornost zvláštní nádoba na parapetu u okna. V asi 15 cm vysoké průhledné plastové sklenici byla voda. A ve stěnách té sklenice byla na několika místech jakási lupa, což jsem vůbec nepochopila. Najednou se přiřítila Delice, jestli chci vidět její mořské opičky.

Po dvou měsících v této rodině už jsem docela zvyklá na různé úlety, jako např. před úřady zatajovaný králík nebo chov krys coby domácích mazlíčků, ale mořské opičky byly přece jenom jiný kalibr :-) Tak jsem jí řekla, že „sea monkeys“ jsem zatím opravdu neviděla. Na to mi Delice vysvětlila, že to jsou její noví domácí mazlíčkové a že je má právě v té zvláštní sklenici. Což neměla říkat, protože já jsem sklenici opět vzala do ruky a ve snaze aspoň pomocí těch lup na několika místech jsem se jala zkoumat obsah sklenice. Marně jsem doufala, že uvidím miniaturní tělíčka s panožkami, něco jako mořský plankton. Jak tak koukám, tak jsem si neuvědomila, že sklenici nakláním… a šup, víčko spadlo a voda s opičkami byla vylitá ve dřezu!! Sakraaaa! Pomooooc!

Celá rodina na mě koukala jako na nemehlo a padlo i několik vtipů o necitlivých českých vražedkyních nebohých opiček. Já jsem totiž nechala zahynout malá miminka, která byla jen několik dní stará! Co jsem to za netvora. Vlastně spíš za netvůrkyni :-)

Jinak co se týče uplynulého týdne po stránce studijní, tak to hodnotím nesmírně pozitivně, svou slovní zásobu jsem opět obohatila o velikánské množství slovíček a slovních spojení, gramatika se mi plete, jak nejvíc může, ale jinak si nestěžuju :-) Na hodinách ve škole byla sranda a byla jsem navíc moc moc potěšená ohlasy na mou páteční prezentaci. Trochu jsem recyklovala svou prezentaci pro předmět „Producing culture“ na téma „Panelový dům a jeho vztah k ideologii“ :-)) Tentokrát jsem přidala trochu obrázků a ubrala trochu té ideologie, aby to bylo téma stravitelné i pro zatím Foucaltem nepolíbené :-))

Udělala jsem z toho takový trochu „šau“, jak říká Ondřej Soukup, ale myslím, že se to vyplatilo a že už Švýcaři, ozzie paní učitelka a Švéd Simon budou vědět, kam se po návštěvě Pražského hradu a Karlova mostu v Praze vypravit. Přece na Jižák :-)))

Tolik tedy něco málo o uplynulých dnech, děkuji vám za vytrvalost, že jste dočetli až sem, a doufám, že se nezlobíte kvůli proluce. I am trying to do my best :-)

Mějte se všichni, jak nejlíp to půjde. Já jdu na kutě, kde usnu jak v pelíšku stočené kotě :-)

Zdraví Váš Ewík