Bye bye, certifikáte...

Ve stavu mírného dejavu začínám dneska psát další zápis na blog. Titulkem „Bye bye, certifikáte“ jsem totiž pojmenovala svůj příspěvek už včera, ale když jsem to někdy kolem 3. hodiny ráno ve stavu totálního zatmění mysli musela z důvodu nepřekonatelné ospalosti urychleně zapíchnout, uvědomila jsem si, že tam vlastně o škole a o certifikátu nic nemám :-) Takže tedy teď znovu, psáno s čistou myslí, bez příměsi likéru Midouri v krvi :-)

Titulek by také mohl znít „Jaké je to u nás ve škole“.
Už víte, že mými lektorkami jsou dvě dámy - Dee a Gabrielle. Za ten první týden se mi také podařilo trochu blíž poznat některé spolužáky. No vlastně spíš spolužačky. Dívčí převaha byla a je znatelná – 8:1 a to i přes snahu o vyrovnání skóre. V pátek nám totiž přibyl nový spolužák Simon ze Švédska, takže momentálně je to 8:2. A hlavně máme ve třídě jinou národnost než jen Švýcary :-)

Tak tedy, kdo to se mnou do té třídy chodí… Jaké všude jsou někteří lidé výrazní a zapamatovatelní na první pohled a jiní jako šedé myšky sedí v koutě a občas něco pípnou. U nás je to tak půl na půl. Ale výrazné elementy ve třídě rozhodně zastoupeny máme.

Především je to taková zajímavá dvojice tvořená dvěma kamarády. Prvním z nich je švýcarský chlapec, jehož rodiče údajně chtěli být „kreativní“ a pojmenovali ho Iljoša. Jeho otec totiž během manželčina těhotenství četl Bratry Karamazovy :-) Iljošovou nerozlučnou kamarádkou je Švýcarka Tina, světem protřelá instruktorka lyžování, která se nedávno vrátila z Ameriky, kde byla asi půl roku na střední škole. Jojo, zase je to tady všechno omladina, Tině a Iljošovi je sladkých 18 :-)

Vedle mě sedí další zástupkyně země helvéckého kříže, jejíž rodiče uplatnili také inovativní přístup při pojmenovávání svého potomka. Slečna vypadá jako drahá polovička Leoše Mareše, jmenuje se Englina, ale vyslovuje se to jako „Inglína“. Holka je to milá, a jelikož spolu často pracujeme na úkolech ve dvojici, tak už vím, že její sestra jela na dovolenou na Kubu a přivezla si odtamtud nejen manžela, ale za 9 měsíců také potomka, čímž své švýcarské rodiče ani trochu nepotěšila. Takže konat se u nich doma teď konference OSN, tak jsou na Kubu uvalené sankce raz dva :-) A hlavně by zavedli přísný zákaz vývozu kubánských mužů do Švýcarska :-)

To je tedy sousedka po mé pravici. Ovšem mám také sousedku po mé levici a to je, bez jakýchkoliv pochybností, nejvýraznější a nejhlasitější element celé naší skupiny. Růt.

Nerada bych, aby to vyznělo nějak diskriminačně, protože já zcela jistě nejsem vyhraněná vůči společnosti starších lidí, naopak bych řekla, že s nimi mám vztahy občas lepší, než s některými vrstevníky, ale Růt… Růt to je přírodní úkaz :-)
Je jí asi kolik, těžko se to odhaduje, asi 60, je to bývalá učitelka, má naprosto neskutečnou slovní zásobu a neuvěřitelnou vyřídilku.

Povídá neustále, velmi hlasitě, všechno komentuje, vysvětluje, chce vysvětlení po ostatních a já tím, že sedím vedle, tak jsem jí neustále na její projevy po ruce :-)

Pořád všichni přemítáme, kde se Růt učila anglicky, protože u ní nastala naprosto neobvyklá situace. Růt je jako nejobjemnější oxfordský výkladový slovník. Chodící. Zná strašně moc slovíček, ale paradoxní je to, že vůbec nezná jejich výslovnost. A to nejen u těch neznámých, ale ani u mnohých známých slovíček. Až jsem dospěla k takové teorii, že chodila na kurz angličtiny jen na nějaké základy a od té doby vlastně s nikým pořádně anglicky nemluvila, jen samostudovala a četla, četla a četla. Protože zatímco já nabírám slovní zásobu mluvením s lidma, tak mně připadá, že Růt skoro nikdy s žádným rodilým anglickým mluvčím nekonverzovala :-)

Takže naše hodiny vypadají tak, že 50 % veškeré komunikace „teče jednosměrně“ od mé sousedky po levé straně a druhá polovina, to je devět zbylých studentů ve třídě a samozřejmě jedna z lektorek :-)

Tak to jenom abyste měli lepší představu. Hlavně bych opravdu nerada, abyste měli pocit, že si myslím, že do školy mají právo chodit jenom mlaďasové. To vůbec ne! Já naopak před Růt smekám, že se takhle odhodlala sama odjet do Austrálie se naučit anglicky. Jde prostě jenom o její chování, které by mi vadilo u kohokoliv jiného věku.
S někým si zkrátka člověk sedne a s někým jiným je to naopak :-)
Ale proč musí Růt sakra sedět zrovna vedle mě, když mně vůbec nesedí??? :-)))))

Co se týče náplně hodin, tak to je úplně něco jiného, než co jsme dělali na General English.
Tady se prostě maká. A Ewík tady ani zdaleka není za hlavní hvězdu, takže má co dělat, aby vůbec držel krok s ostatními :-)
Já totiž hrozně klamu. Pusou. Všichni mi říkají, že když mluvím, tak že mají pocit, že je angličtina mým prvním jazykem, protože mluvím dost plynule. To je asi fakt. Po všech těch všech stovkách prokecaných hodin už s mluvením vážně problémy nemám. Prostě přepnu a jedu. A jak člověk oposlouchá všechny ty vazby, přidá do toho sem tam nějaké to jejich vycpávkové „anyway, kind of, well, you know“, tak ono to prostě zní docela dobře a asi to dělá i dobrý dojem, když se člověk nezadrhává :-) A navíc mám přece ten „cute Irish accent“ :-)

Jenže to je jen jedna strana mince. Ta té druhé je to, že pořádně anglicky nečtu. Krom novin a časopisů zatím nemám na svém kontě skoro žádnou přečtenou knihu a ono je to sakra znát. Protože když člověk mluví, tak já sice mám poměrně rozsáhlou slovní zásobu, ale je to pořád jenom konverzační slovní zásoba, která se neustále opakuje a nijak zvlášť se nerozšiřuje. No a teď si k tomu ještě připočtěte to, jak si tady už několik měsíců angličtinu przním tím, že dostávám po kůži ozzie slang a samozřejmě všechno zjednodušuju jako oni. Člověku to pak už ani nepřijde, protože takhle prostě mluví všichni. S nějakým do nebo does si tady vážně hlavu nikdo neláme. Všechno je to tady „wanna“ nebo „gonna“, žádné „Do you want to go there?“ Stačí „Wanna go there?“ Nikdo se neobtěžuje s nějakým třetím rodem, prostě „He like it.“ Ono jsou to detaily, ale kumuluje se to :-)

A když potom přijdou na řadu gramatická cvičení, tak úúúúpím!
Když si proberu zpátky, tak já jsem vlastně naposledy soustavně anglickou gramatiku studovala na gymplu! A to už je teda hodně vody zpátky… Nějakých pět let jsem takové věci jako podmínkové věty, předpřítomný průběhový čas, frázová slovesa prakticky neviděla. Pořád jsem jenom mluvila, mluvila a mluvila. A teď si nesu následky. Pro reálný život v anglicky mluvící zemi samozřejmě gramatika potřeba je, ale člověk si vystačí s normální znalostí dvou minulých časů. Nikdo neřeší, jestli člověk použije minulý prostý nebo průběhový. Ale bohužel v těch testových otázkách, které budou ve zkoušce, tento přístup zohledněn není. Takže tam se klasicky zkouší např. to, co potom v praktickém životě já ani moc nevyužívám – drobné nuance, kdy použít který čas.

A to jsou jenom slovesa a časy. Všechny tyhle „nadbytečnosti“, které já prostě v běžné řeči vůbec neřeším a soustředím se na obsah, tady probíráme ve všem. A je docela znatelně cítit, jak jsou moji mladší spolužáci (a Růt of course taky) v tomhle sběhlí, protože jsou čerstvě po škole.

Čili když děláme nějaká ta cvičení, tak jsem ráda, když mám polovičku správně, zatímco u ostatních mám pocit, že jim to jde úplně samo :-)

Ale stěžovala jsem si, že nemám na General English motivaci – tak tady ji teda rozhodně mám. Rozhodně všem doporučuju, vyskytla-li by se vám výhledově možnost studovat jazyk v zahraničí, abyste si dali přípravu na nějakou Cambridgskou zkoušku. Je jedno, jestli FCE, CPE nebo CAE.

Já se samozřejmě tu zkoušku po této tříměsíční intenzivní „nalejvárně“ složit pokusím, ovšem výsledkem si nejsem ani trochu jistá. A dosavadní zkušební testy CPE, které jsem zatím viděla, mě v pochybnostech utvrzují. Je to fakt, jak by řekli Ozzící, bloody těžká zkouška.
Mají z ní strach všichni. A to dokonce tak velký, že z našeho kurzu se sedm z deseti lidí rozhodlo, že si pro jistotu složí ještě i o úroveň nižší zkoušku CAE. Protože prý nebudou riskovat, že budou bez certifikátu… Já teda rozhodně dalších pět tisíc za zkoušku platit nehodlám, takže jsem se přihlásila jen na CPE a naše učitelka mě pobavila, když to okomentovala slovy: „Hmmm, sebejisté děvče.“ :-)

No já už jsem se s tím nějak vnitřně smířila, že tahle alternativa, že to neudělám, prostě hrozí, ale nedá se nic dělat. Když se to nepodaří, tak to půjdeme zkusit zase za čas znovu. Každopádně mi ta škola dává hodně, čili čas to rozhodně promarněný není. I kdybych opravdu musela 12. prosince říct: „Bye bye, certifikáte. Těšila jsem se na tebe, ale asi málo.“ :-))

No a teď mě omluvte, je přede mnou ještě esej na zítra, tak se musím pustit do psaní. Téma jest: Jaká je role otce v životě dnešní rodiny a společnosti?

A abych ještě dostála slibu, nabízím na konec jednu krásnou „A phrase a day“ – tedy frázi dne :-) Je to velmi roztomilé spojení, které mě zaujalo na první poslech.
Až vás někdo bude v anglicky mluvícím prostředí nutit, abyste hlavně „nevysypali ty fazole“, tak věřte, že se nezbláznil, ale jen po vás chce, abyste drželi jazyk za zuby, prostě se neprokecli a nevyzradili nějaké tajemství.

TO SPILL THE BEANS

Čili já vám přeji málo vysypaných fazolek, a pokud i přesto něco na zem spadne, tak se budu těšit na všechny vaše komentáře :-))

Zdraví vás Ewík