Rissotto, bulvár, životopisy a setkání se sličnou slečnou Dolly

ěýíšžéčěščěéčříáýšěážčř

Konečně!

Mistr Jan Hus by měl ze mě nejspíš radost, protože háčky a čárky už mi opravdu scházely!!

A můj drahý kompjůter jak by smet. I pobyt v mé modré kobce je hned o něco snesitelnější, když můžu být duchem mimo kdesi daleko ve virtuálním kyberprostoru. Snažím se co možná nejrychleji dohnat svůj výpadek při monitoringu tisku, takže už jsem stačila zaregistrovat, že vláda pořád ještě nepadla, Borhyovic Lucka nosí pod srdcem outěžek, Čunek pořád ještě není ve vězení a Leoš se mi oženil (sakra).

Pomalu se zabydluju v Cairns. Už mám pevně danou cyklotrasu do školy a nevytahuju u každého kruháče mapu, ale do plynulé orientace to má ještě pořád hodně daleko, co si budeme namlouvat. Konečně mám pocit, že si užívám trochu prázdniny, protože ve škole po mě žádné bůhvijaké výkony nechtějí a odpoledne a večery mám tedy volné. Ovšem doufám, že to už co nejdřív skončí, jelikož takovéto povalování a nicnedělání by pro mě bylo cestou do pekel :-)

Proto jsem si hned, jak jsem rozbalila balík s notebookem, upravila životopis, přidala zkušenosti v Musgrave Hill Bowls Clubu pěkně na první místo v přehledu pracovních zkušeností a jedním z dnešních hlavních úkolů bylo najít tiskárnu plus rozmnožovnu a „sívíčka“ rozmnožit, abych je mohla začít distribuovat po okolí.

O dopolední přestávce jsem se proto vypravila na recepci naší školy, kde jsem se japonské recepční Keiko chtěla zeptat, zda není v okolí nějaké copy centrum. Náhoda tomu však chtěla, že místo Keiko byla u jejího stolu zrovna v ten moment jiná slečna, také asijského původu. Proto jsem k ní bez ostychu přistoupila se svým dotazem na copy centrum. Bylo to pro nás obě nesmírně zvláštní setkání, protože tato slečna nebyla žádná recepční, ale jedna z manažerek školy a jmenovala se Dolly. Přišla si prostě jen k tiskárně pro nějaké papíry, ale moje zmínka o kopírování životopisů ji zaujala. Zeptala se mě, jakou práci hledám a odkud jsem a pak z ní vypadlo, že zbožňuje Českou republiku, kde byla na nezapomenutelné dovolené, bydlela v „pension u koně“, umí par vět česky a hlavně, její dobrá známá v Cairns pracuje jako manažerka v Casinu a světe, div se, ta kamarádka se jmenuje Eva a je to Češka. Tak mi dala vizitku s tím, že mám za Evou do Casina jít, že jí tam Dolly posílá všechny studenty z ČR a že Eva je moc hodná a pomáhá českým studentům s hledáním práce.

Přiznám se, že mi to trochu vyrazilo dech, ale asi si budu muset na podobné náhody prostě zvyknout. Takže zítra to tam půjdu omrknout. I kdyby z toho nic nebylo, tak jsem dneska měla aspoň z toho příjemného a nečekaného setkání dobrou náladu :-) Dolly je nesmírně milá.
A má ráda Becherovku :-))

Becherovku budu možná ale spíš brzo potřebovat já. Nebo jiný alkohol. Hodiny s naší učitelkou Kate jsou spíš horší než lepší. Dneska dopoledne jsem se bohužel opět nenaučila prakticky nic. Odevzdala jsem jí svůj report o návštěvě muzea, čímž byla nejspíš dnešní pedagogická činnost vyčerpána.

Jedinou náplní hodin je totiž teď diskutování. Buď ve dvojicích nebo ve skupinkách. Hlavní zásadou je však to, že musí být přesně dodržen počet členů těchto diskusních skupin tak, jak to požadují v učebnici. Takže neustále po třídě migrujeme a vytváříme subkomunity po dvou, třech, čtyřech nebo pěti.

Což o to, chápu, že diskuse je pro zbytek třídy (trochu jsme se rozrostli, takže už je nás 14 – 2 Španělé, 2 Češky, 1 Japonka a 9 Švýcarek) nesmírně užitečná, ale když nás nechá třeba po dvojicích 15 minut nad něčím diskutovat, tak si připadám, že spíš učím sama nějaké lekce konverzace, protože musím pořád vymýšlet nové otázky, na které by aspoň ostatní mohli odpovídat, jinak bychom taky mohli 15 minut mlčet… Dneska jsme dostali zadané téma „rovnoprávnost žen a mužů ve společnosti“. Řešili jsme situaci ČR vs. Španělsko vs. Švýcarsko. Téma zajímavé, ale už mě ty diskusní kroužky 3. den po sobě trochu přestávají bavit. Já si povídám s lidma pořád a nepotřebuju se tomu věnovat i v jazykové škole. Potřebuju si rozšiřovat slovní zásobu! Učit se frázová slovesa a vazby… Potřebuju trénovat psaní a ne diskutovat hodinu a půl nad tím, jestli vůně a teplota prostředí ovlivňuje naši náladu…. Říkala jsem si, že jsem asi divná, ale s Kate je nespokojená prakticky celá třída. Hrozně plýtváme časem nad ničím. Lidi, kteří jsou tu už třeba 5 týdnů, jsou z toho nešťastní, že nedělají žádné pokroky…

No a místo toho, abychom po přestávce něco užitečného začali dělat, jsme se odebrali na terasu. Kate zavedla pravidlo, že středeční dopolední vyučování se bude zpestřovat tím, že vždycky někdo ze studentů něco pro ostatní uvaří. Úkolu se chopil jeden ze Španělů a volba padla na rissotto. Což o to, nápad to není tak úplně od věci, kdyby to ale nedopadlo tak, jak to dopadlo. Dva vařili a zbytek se válel. Holky spolu kecaly takovou tou jejich trochu chrochtavou němčinou, které říkají Swiss-German :-) a hodinu a půl jsme čekali, až změkne rýže. Ještěže nakonec změkla :-) Každý jsme zdlábli svou porci a ještě toho hromada zbyla.

A pak nastala taková pro mě dost komická situace, které jsem se vážně musela smát. Během polední přestávky kolem našeho hloučku procházeli skoro všichni učitelé a dívali se, co zajímavého se podařilo ukuchtit. Pochopitelně, jelikož toho hodně zbylo, tak jsme jim nabídli. Postupně si tedy se svou mističkou přišli skoro všichni učitelé ze školy a někteří si šli dokonce přidat!
Mně to tedy úplně stačilo jednou a i tak jsem měla dost problémy s tím, abych s plným žaludkem na odpoledním vyučování neklimbala :-) Měli jsme totiž „volitelný předmět“.

Vždycky od středy do pátku je možné si vybrat jednu z asi deseti nabízených možností a věnovat se tu sledování anglicky mluvených filmů, tu poslechu a překládání anglických písniček, tu přípravě na zkoušky, tu gramatice, tu konverzaci atd. Já jsem si vybrala třídu, která nesla označení „Vocabulary class“, tedy šla jsem do ní s cílem prohloubit si slovní zásobu.

Naše lektorka Annie je opravdu moc milá paní, jedinou věcí je to, že strašně ráda povídá. Což o to, mě poslouchat druhé nevadí, když mají vtipné historky, tak je to fajn, akorát teda musím říct, že na to „prohlubování slovní zásoby“ nějak nedošlo :-) Annie je oddanou čtenářkou různých magazínů o celebritách, takže když jsme začali dělat slovíčka užitečná pro popis fyzického vzhledu a popis osobnosti, jaksi nám to trochu sklouzlo někam jinam…

Z dnešního dne mám tedy několik zajímavých poznatků:

- i ve slovutném Švýcarsku prý ženy za stejnou práci vydělávají méně než muži

- nikdy nevíte, na koho narazíte na recepci

- do houbového rizota se přidává parmezán už během vaření!

- slepičí vývar se dá připravit i v rychlovarné konvici (jen se na vás pak japonští a korejští studenti koukají s odporem)

- někteří učitelé mají opravdu, ale opravdu velmi rádi rissotto

- modelka Katie Price bývala dřív provdaná za Michaela Jordana, odtud přezdívka Jordan, chtěla se vyrovnat Pamele Anderson, proto si nechala voperovat obří silikony a prohlásila se celebritou, teď navštěvuje prominentní večírky v Londýně, na nichž pózuje papparazzi fotografům, za nového chotě pojala bývalého australského zpěváka Petera Andrého, který nazpíval v životě jeden jediný velký hit „Mysterious Girl“, který v Austrálii pořád ještě hrají. Peter André měl svého času krásně vypracované břicho – jak se tady říká, tzv. „sixpack“ :-)), což je taky to jediné, co si z jeho videoklipu pamatuju (bylo mi myslím asi 14)

- manželka Toma Crusie Katie Holmes si prý postavila hlavu a už nechce Toma poslouchat na slovo (statečné to děvče)

- David Beckham je divnouš, co umí hrát docela pěkně fotbal, Viktorie ho prý drží dost zkrátka (ještěže mu dovolí, aby si občas obléknul její kalhotky)

- Maddonna by si měla přiznat, že její tělo už prostě není, co bývalo (plastiku si dnes už prý může dovolit každý, proč by tedy nemohla i ona?)

- a další a další a další drby z časopisů o celebritách – zajímá-li vás něco ze společenských rubrik, neváhejte se na mě obrátit – zítra mám s Annie další „vocabulary class“ – můžu se jí tudíž zeptat :-)

Ještěže už je zítra konečně pátek! Konec školy!

To říká člověk, který se do školy skoro vždycky těšil…

Tak ahoj. Váš Ewík