Sbohem a šáteček

Jak ráda bych tohle řekla na adresu svého nového působiště, hlavního města severního tropického Queenslandu, ale bohužel to nejde, takže jsem dospěla k závěru, že se aspoň pokusím o to, nějak to tady přežít :-) Pokud možno bez úhony.
Aspoň trochu pozitivní je to, že poté, co byla slavnostně ukončena expedice BBC, sluníčko přes den z oblohy ještě nezmizelo a je tady opravdu, ale opravdu krásné počasí :-)

A taky ceny benzínu šly dolů, takže teď už stojí jen kolem 1,40 za litr :-)) Paráda, že :-)

Jinak nic moc nového.
V pátek se ve škole zase nic zajímavého nedělo. Jo, vlastně jsme kontrolovali domácí úkoly :-)) Byly to čtyři strany plné gramatických cvičení na vazby, zkrátka jestli se k určitým slovesům používá infinitiv nebo je další sloveso ve tvaru s –ing na konci. Dosti užitečná věc. Teda možná by i byla, kdyby nám jen Kate nenadiktovala správné odpovědi a třeba to s námi rozebrala. Měla jsem v tom dost chyb, protože to byla slovesa, která se můžou většinou vázat s oběma tvary, takže šlo o to rozlišit, který to je zrovna případ a co se tam teda má použít. Ani můj nějaký cit pro angličtinu už na to tentokrát nestačil.

Zkusila jsem několikrát poprosit o uvedení případů, kdy by nastala jiná možnost, ale vážně nebylo v mých silách o to žádat po každé větě… Škoda no. Já přece nebudu učitelku učit, jak má učit :-))

Když konečně ve 3:15 zazvonilo, vypravila jsem se na kole do Casina s nadějí, že snad zastihnu svou krajanku Evu. Řeknu vám, jestliže jsem byla zkoprnělá, když jsem poprvé uviděla automaty u nás v bowls clubu, tak to nebylo nic proti tomu, jak jsem oněměla, když jsem vešla do Casina v Cairns. Mazec. Tam měli dohromady aspoň tak 300 automatů, klimatizace jela na plno, všude ruleta a další hazardní hry a vzadu v rohu byl takový docela příjemný bar. Ochotný barman mi zavolal svou českou šéfovou a já honem přemítala, jestli bych na takovém místě vůbec chtěla pracovat. No osud rozhodl za mě.

Eva byla docela milá blondýna, zhruba tak stejně stará jako já, ale s velmi silným ozzie přízvukem, některá slovíčka v češtině už ji dělala docela problémy. Prý je v Cairns osm let, tak se nemám divit. Ovšem neměla pro mě žádné dobré zprávy. Sice by mě přijala ráda, ale před několika týdny začalo být Casino tak vytížené, že najala spoustu nových zaměstnanců a teď prý má dokonce problém je všechny umístit na rozpis. No co se dá dělat. Tak jsem jí poděkovala a že zůstaneme v kontaktu, kdyby se něco naskytlo.

Pokračovala jsem tedy ve své páteční štaci s distribucí svých C.V. dál. V merku jsem měla tzv. „social cluby“, které jsem si našla na netu, a kde jsem doufala, že by mohla panovat podobná příjemná atmosféra jako v mém bývalém bowls clubu. V prvním clubu mi rovnou řekli, že momentálně nikoho nehledají, tak jsem jela dál. Fotbalový club. Oukej, podle mapy to mělo být sice trochu dál, ale co bych pro příjemné pracovní prostředí neudělala :-)

Jedu, jedu, odbočuju, odbočuju…. a najednou jsem podle plánku na místě - uprostřed nowhere. Kolem mě akorát pole a velké fotbalové hřiště. Nikde nikdo. Tak tohle asi néééé :-) Jedu dál. Další zastávkou měl být bowls club. Jela jsem asi další 3 km a už mi bylo jasné, že by to musel být extrémně úžasný bowls club, abych tam jezdila na každou směnu 30 minut tam a v noci zpátky :-)

Což o to, klubík to byl pěkný, sice takový už starší a tmavý, ale pořád by se to dalo. Jenže manažer se prý vrátí na konci měsíce. To už mi teda asi k ničemu nebude :-)

Ale aspoň jsem si udělala výlet po okolí Cairns.

Ten večer jsem ještě rozeslala své životopisy do různých restaurací, které měly inzerát v místním tisku, a pak si užila přímého přenosu zahájení olympiády. Nevím, jestli jste taky měli možnost to sledovat, nám to začínalo v 10 večer a bylo to naprosto neskutečné a dech beroucí… Ani nevím, kterou pasáž bych vyzdvihla nejvíc, ale asi to otevírání papírového svitku a „kreslící tanec“.

No a od té doby tady telka běží furt. Sledujeme tady skoro všechny sporty, protože australská režie to pořád přepíná, ale je to docela zajímavé. Třeba ten včerejší šest a půl hodiny dlouhý cyklistický závod… Působí to dokonce tak silně, že Kate se rozhodla, že začne cvičit!

Vy vlastně ještě skoro nevíte, s kým to tady vlastně bydlím. Tak tedy moji domácí Kate a Jim jsou smíšeným manželstvím, Kate je z Jižní Afriky a Jim Australan. Ale Kate získala minulý týden australské občanství, takže už je taky „ozzie“.

No a s tím cvičením… Kate a Jim tak trochu přispívají do statistiky toho, že Australani jsou podle nějakého nejnovějšího průzkumu nejobéznějším národem na světě. Jim, to by se ještě dalo skousnout, ale Kate už to přece jenom dost přešvihla, může vážit nějakých 150 kilo… Přitom ale má doma plný regál knih o dietách, pořád o nich mluví, stravuje se podle nějakého toho dietního plánu, kdy se jedí předpřipravená jídla, která se jen v krabičkách ohřívají v mikrovlnce…

No a samozřejmě mají krom jiných krámů doma spoustu „zázračných strojů“ z teleshoppingu, po jejich užívání zázračně zhubnete. Nevím, jak se všechny ty věci jmenujou, ale mají jich tu asi tak 10, všechny v notně sešlém stavu, zaprášené, protože se válejí na zemi za barákem. Jediné, co není úplně v dezolátním stavu, jsou běžící pás a rotoped, kteréžto stojí v obýváku.

Takže se mě Kate včera zeptala, jestli s ní nechci cvičit. Proto jsme prach otřely a pustily se do toho. Ale bylo to možná ještě horší. Kate se totiž až do večera všem příchozím chlubila, že si dnes dala neskutečně do těla, neb na rotopedu ujela 10 km.

Vzhledem k tomu, že jsme tam měli pořád jako kulisu puštěný ten šest a půl hodiny trvající cyklistický závod k Velké čínské zdi, je vám asi jasné, jak komicky to na mě působilo.
Ale tak důležité je nějak začít. Kéž by jí to vydrželo… :-)) Aspoň těch 14 dní, než odletí na dovolenou :-)

To jsem se totiž včera jen tak mimo řečí dozvěděla, že 21. srpna odlétají Kate s Jimem na dva týdny na Nový Zéland a 24. srpna odlétá dcera Delisse na 2 měsíce do Jižní Koreje se svým boyfriendem. Což znamená jediné – Ewík bude v celém „neuzamykatelném“ domě sám, samotinký a bude tady umírat strachy a hrůzou :-) Ještě štěstí, že tady aspoň budou psi. Ačkoliv jsem si jistá, že kdyby mě někdo chtěl ukrást, tak není žádný problém jim podstrčit kus flákoty a psi budou celému zlodějskému gangu olizovat ruce i ušní lalůčky :-)

Jo a jinak momentálně je u nás psí cvičitelka, která si vezme do parády nejmladší psí slečnu Jadu. Bude to asi docela zajímavé, zatím tady asi hodinu popisuje psí psychologii. To jsem vůbec nevěděla, že je to taková věda! Akorát nevím, jestli to ještě bude účinné, protože Jim s Kate si Jadu vzali jako štěňátko a nějak s ní chození na cvičák a vůbec výchovu a poslušnost zanedbali, tak nevím, jestli se ještě slečně psí cvičitelce podaří dospělého psa přeučit :-)

Takže asi takhle nějak to tady u nás teď vypadá. A já, abych tady v tom blázinci nemusela být a nějak zabila čas, než si najdu práci, tak si vymýšlím různé aktivity. Třeba včera jsem si šla odpoledne projít centrum, což bylo moc fajn, jelikož nikde nebyla auta ani tisíce turistů. Nakoupila jsem řadu upomínkových předmětů v souvenir shopech a bylo to docela gut. Samozřejmě jsem pokukovala neustále po vhodných podnicích pro mé pracovní umístění a podařilo se mi na několika místech i vnutit svá C.V. :-)

Dneska jsem vyrazila dopoledne na trh s ovocem a zeleninou a opět jsem rozdistribuovovávala své životopisy. A cestou zpět ke kolu se mi podařila nevídaná věc – objevila jsem krám s naprosto neskutečným výprodejem oblečení! Tak jsem se tam asi na hodinu ponořila mezi ramínka… Navíc všechno, co mělo červenou visačku, bylo dneska jen za 50 % původní už tak zlevněné ceny! Takže jsem vylezla ven se dvěma páry kalhot a se čtyřmi tričky a nechala jsem tam…. hádejte kolik! 30 dolarů!! Tedy necelých 450 korun. No nekupte to :-))) Takže paráda, mám radost a dobrou náladu a dokonce se i těším zítra do školy :-) Jak jsem už jednou psala - nakupování je jednou z mála věcí, které se v Cairns dají provozovat opravdu kvalitně :-)

Takže já si teď jdu nakrájet dnes ráno sklizené a mnou na trhu zakoupené zeleninové produkty a už se těším na vynikající šopskou salátu :-) Dle sestřina receptu.

Mějte se krásně a držte mi palce, ať se mi v pondělí někdo ozve na tu práci…

Zdraví Ewík