Ten teda nevím, jestli jsem dneska při pohovoru udělala... Možná jo, možná ne, nevím :-)
V 5 hodin jsem slavnostně naklusala do podniku zvaného Courthouse. Vypadá to zvenku tak trochu jako nějaký mini Bílý dům nebo budova z amerického filmu o soudech :-)
Měla jsem sraz s manažerem jménem Marry. Vypadal docela sympatisch, můj životopis měl prostudovaný, dokonce i do bowls clubu si volal kvůli referencím...
Tak jsme si povídali, ptal se mě, jak jsem na tom s australským názvoslovím, tak jsem mu řekla, že schoonery, pots, pints i jags umím načepovat všechny stejně pěkně :-)
Pak on, jak dlouho hodlám v Cairns pobývat. Tak mu říkám naučenou větu, že šest měsíců.
A on, to říkají všichni, jak dlouho popravdě. Prý už ho nebaví, že mu všichni batůžkáři nakecají, že budou v Cairns půl roku, a když se po měsíci zaškolí, tak jen oznámí, že adios amigos.
Tak já, že tu v Cairns fakt budu šest měsíců, že mám zaplacenou školu. To se mu líbilo, začali jsme kecat, proč jsem přijela a tak a pak se mě zeptal, kdyže mi ta škola končí. Tak já bez skrupulí přiznala, že v prosinci a že před Vánocema frčím domů. A on: "Aha, ale to teda znamená, že tady budeš 3 měsíce..."
A já, ne ne, 6 měsíců přece... Pak jsem počítala na prstech a tak jsem začala zmatkovat, že jsem si to nadsadila o 3 měsíce, že jsem z toho úplně znervózněla a začala jsem koktat a omlouvat se a blekotat... a tak vůbec :-)
Jenže on měl v mým životopise černý na bílým, že škola mi začíná 15. září, takže si easy dopočítal, že to je fakt 3měsíční kurz.
Vypadala jsem před ním jako blbec. Nechci svalovat vinu na cizí, ale prostě jak jsme s Jimem a Cate probírali mé pracovní vyhlídky, tak jsme pořád řešili 6 měsíců, 6 měsíců... Takže už mi to pak ani nepřišlo, že je to blbost. Ale kdybych začala teď v půlce srpna, tak jsou to přesně 4 měsíce...
Takže už jsem se v duchu loučila s vyhlídkou na jobík, ale v tom on říká, že to je OK, že 3 měsíce mu stačí. A jestli můžu zítra v 6 večer přijít na trial shift.
Sice bych se v tu chvíli nejradši propadla, protože jsem si připadala jak trubka, co lže při přijímacím pohovoru, ale nějak se přikývla a domluvili jsme se na ten zítřek.
Proto radši píšu teď, pač nevím, kdy se zítra vrátím, tak abychom neměli zbytečnou prodlevu :-))
Musím si jít zítra nutně koupit černé boty a v 18:00 se zase postavím k pípě :-)
Tak mi držte palce, ať to vyjde. Práce vypadá zajímavě, je to nejen za barem, ale i obsluha v restauraci a taky při BBQ. Zase spousta nových věcí na zapamatování.... chjó :-)
Jinak dneska ve škole dopoledne klasika, nuda a šeď... Dokonce se i bez mého přičinění začal formovat stávkový výbor mezi Švýcarkami, které to těžce snášejí, že se za své peníze nic nenaučí... Myslím, že ještě pár hodin a půjdou se stížností za ředitelkou školy.
Kate jako by to tušila, odpoledne se snažila seč mohla, aby si napravila reputaci.
Dělali jsme docela zajímavé věcí - psaní formálních dopisů. Což je něco, co se člověku nikdy neztratí.
Já jsem už řadu "formálních dopisů" sice "po svém" sepsala a poslala, ale dneska jsem třeba zjistila, že v závěru připojuju už standardně něco, co vůbec do formálního dopisu nepatří a hodí se to jen do dopisu lidí, kteří se důvěrně znají!
To jsem si teda naběhla. Teď už je mi jasný, proč se mi nikdo neozval na můj mail, v němž jsem projevovala zájem o práci. Můj přátelský pozdrav na konci je nejspíš příliš rozhodil :-)
Inu jdu se tedy uložit na lože, abych načerpala síly na zítřejší den ve škole (gramatika) a na zítřejší zkušební dvouhodinovku v Courthousu.
Mějte se krásně. Váš Ewík
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Doooost vtipný:-)))Ale kdo by nechtěl Ewíka - je blb!My jsme rádi, že ho máme, nikomu ho neprodáme! :-)))))
Papa mumi
Vidíš, jsem ti říkala, že si máte na paní učitelku stěžovat, ty lhářko jedna ulhaná.:-) Omlouvá tě, že to bylo nevědomky, to se holt někdy stane. Čas letí rychleji, než registrujeme.
Tak ať se ti na první směně daří a líbí.
Pa Klára
Okomentovat