Treti den pobytu se opet hlasim s kratkym shrnutim uplynulych 48 hodin. Byly VELMI zajimave :-)
Tak napr. tim, ze se nekteri clenove vypravy uz paty den zivi ryzi :-) To vite, kdyz si date ryzi pred odjezdem k obedu, v letadle Korean Air potom mate ryzi k veceri a ke snidani behem prvniho letu a k veceri a ke snidani behem druheho letu, tak to je potom tezky. Ovsem moc tomu neprida ani fakt, kdyz si v kuchynce hostelu uvarite rizoto po priletu, a ctvrty den jdete na obed do indicke restaurace, kde se v ten den podava pro zmenu ryzove menu... No a to vsechno zakoncite tim, ze ochutnate ryzi na japonsky zpusob dalsi den k veceri - susi to jisti :-))
Tak takhle my si tady prosim debuzirujeme. Ochutnavame kuchyni nejen australskou, ale jak vidite, i interkontinentalni :-) Hlady tedy rozhodne netrpime. Ponorkou snad take zatim ne, ackoliv uz se nam podarilo zazehnat prvni krizi.
Minule jsem zapis na blogu koncila tim, ze Janeka spi a mezi tim ji dovezli ztracene zavazadlo. Misto radosti po probuzeni nas vsak cekal ponekud sok. Segra se me zeptala, jestli by se jeji zpatecni let nedal zmenit, ze tu s nami nechce byt, a jestli by se nemohla vratit co nejdriv zpet do CR. To jsem ponekud nemohla rozchodit, protoze clovek to tady cely zajisti a zorganizuje a vubec nad tim stravi cely mladi a okolnosti poslednich dni a ledvinove koliky jsem fakt nemohla predvidat. Takze jsem z toho byla trochu dost nestastna, protoze jsem se na tu cestu fakt tesila a nemohla jsem takove rozhodnuti pochopit. Nakonec bylo dohodnuto, ze pockame do dalsiho dne a pak "se uvidi".
Rano jsem tedy s napetim cekala, co bude. Stravili jsme skoro cele dopoledne hledanim budovy, v niz sidli Korean Air v Brisbane. Potrebovala jsem si totiz prebookovat svuj zpatecni let z 30. cervence na 19. prosince, cimz tedy zaroven avizuji vsem, kdo by me chteli transparentem "Vitej doma" privitat na letisti, ze tak mohou uciniti 20. prosince v 18:30 CET ;-)))
Ovsem najit Korejce v Brisbane, to je jako hledat jehlu v kupce sena. Asiatu je tu moc a dobre nebylo ani to, ze od prosince s Korean Air uz 3x prestahovalo. Ale nakonec bylo nase detektivni usili korunovano uspechem. Korejky byly neskutecne mile a ochotne mi let zmenily.
Zbytek dne jsme si potom uzivali vsichni tri nadmiru pekne. Sli jsme se na chvili rozvalit na plaz, nafotili jsme par kycovitych fotek a abychom si pojistili to, ze uz nas nejmladsi clenka vypravy neopusti, poridily jsme si jako spravne sestry slamene kovbojske klobouky, s nimiz jsme si pak cely zbytek dne vykracovaly jako "prave turistky" po Brisbane :-))
Dnes rano jsme potom vyrazili na nejvyssi vrchol v okoli Brisbane. Mt. Coot-ha je poaustralsteny nazev, kterym si puvodni aboriginske obyzvatelstvo vrcholek pojmenovalo. "Kuta" je vyraz pro med, protoze Aboriginci si na horu chodili k vcelickam pro med. A to se Ewikovi libi takovehle legendy :-)
Tak napr. tim, ze se nekteri clenove vypravy uz paty den zivi ryzi :-) To vite, kdyz si date ryzi pred odjezdem k obedu, v letadle Korean Air potom mate ryzi k veceri a ke snidani behem prvniho letu a k veceri a ke snidani behem druheho letu, tak to je potom tezky. Ovsem moc tomu neprida ani fakt, kdyz si v kuchynce hostelu uvarite rizoto po priletu, a ctvrty den jdete na obed do indicke restaurace, kde se v ten den podava pro zmenu ryzove menu... No a to vsechno zakoncite tim, ze ochutnate ryzi na japonsky zpusob dalsi den k veceri - susi to jisti :-))
Tak takhle my si tady prosim debuzirujeme. Ochutnavame kuchyni nejen australskou, ale jak vidite, i interkontinentalni :-) Hlady tedy rozhodne netrpime. Ponorkou snad take zatim ne, ackoliv uz se nam podarilo zazehnat prvni krizi.
Minule jsem zapis na blogu koncila tim, ze Janeka spi a mezi tim ji dovezli ztracene zavazadlo. Misto radosti po probuzeni nas vsak cekal ponekud sok. Segra se me zeptala, jestli by se jeji zpatecni let nedal zmenit, ze tu s nami nechce byt, a jestli by se nemohla vratit co nejdriv zpet do CR. To jsem ponekud nemohla rozchodit, protoze clovek to tady cely zajisti a zorganizuje a vubec nad tim stravi cely mladi a okolnosti poslednich dni a ledvinove koliky jsem fakt nemohla predvidat. Takze jsem z toho byla trochu dost nestastna, protoze jsem se na tu cestu fakt tesila a nemohla jsem takove rozhodnuti pochopit. Nakonec bylo dohodnuto, ze pockame do dalsiho dne a pak "se uvidi".
Rano jsem tedy s napetim cekala, co bude. Stravili jsme skoro cele dopoledne hledanim budovy, v niz sidli Korean Air v Brisbane. Potrebovala jsem si totiz prebookovat svuj zpatecni let z 30. cervence na 19. prosince, cimz tedy zaroven avizuji vsem, kdo by me chteli transparentem "Vitej doma" privitat na letisti, ze tak mohou uciniti 20. prosince v 18:30 CET ;-)))
Ovsem najit Korejce v Brisbane, to je jako hledat jehlu v kupce sena. Asiatu je tu moc a dobre nebylo ani to, ze od prosince s Korean Air uz 3x prestahovalo. Ale nakonec bylo nase detektivni usili korunovano uspechem. Korejky byly neskutecne mile a ochotne mi let zmenily.
Zbytek dne jsme si potom uzivali vsichni tri nadmiru pekne. Sli jsme se na chvili rozvalit na plaz, nafotili jsme par kycovitych fotek a abychom si pojistili to, ze uz nas nejmladsi clenka vypravy neopusti, poridily jsme si jako spravne sestry slamene kovbojske klobouky, s nimiz jsme si pak cely zbytek dne vykracovaly jako "prave turistky" po Brisbane :-))
Dnes rano jsme potom vyrazili na nejvyssi vrchol v okoli Brisbane. Mt. Coot-ha je poaustralsteny nazev, kterym si puvodni aboriginske obyzvatelstvo vrcholek pojmenovalo. "Kuta" je vyraz pro med, protoze Aboriginci si na horu chodili k vcelickam pro med. A to se Ewikovi libi takovehle legendy :-)
Vyhled na panorama Brisbane nas okouzlil, pote jsme asi hodinu stravili prohlidkou botanicke zahrady a naprosto nas to navnadilo na cestu do tropickeho destneho pralesa, protoze mistni palmy nas primo fascinovaly.
A pak uz zase autobusem MHD cesta do centra Brisbane, nakoupeni suvenyru, nekolika rulicek susi k veceri, tradicnich australskych masovych kolacu.... a zbytek vypravy to v 7 hodin vecer zalomil.
Dneska se totiz dostavila krize. V 11 rano mi vsichni jak Sipkove Ruzenky zacali za pochodu usinat a bylo dost komplikovane s nimi narocny vystup na necelych 300 m vysokou "horu" absolvovat :-))))
Ewik je tedy jde do pokoje nasledovat a ulozit se ke spanku. Rano vyrazime na letiste pro auto.
Mejte se krasne a tesim se na komentare, ozveme se zase, jak to jen bude mozne.
Pa Ewik
A pak uz zase autobusem MHD cesta do centra Brisbane, nakoupeni suvenyru, nekolika rulicek susi k veceri, tradicnich australskych masovych kolacu.... a zbytek vypravy to v 7 hodin vecer zalomil.
Dneska se totiz dostavila krize. V 11 rano mi vsichni jak Sipkove Ruzenky zacali za pochodu usinat a bylo dost komplikovane s nimi narocny vystup na necelych 300 m vysokou "horu" absolvovat :-))))
Ewik je tedy jde do pokoje nasledovat a ulozit se ke spanku. Rano vyrazime na letiste pro auto.
Mejte se krasne a tesim se na komentare, ozveme se zase, jak to jen bude mozne.
Pa Ewik
2 komentáře:
To je drama na pokračování...:-))))No hlavně se chovejte slušně a mravně a taky nemyslete jen na sebe, ale i na Vašeho šoféra...aby Vás pak někde ve vnitrozemí neodložil jako nepotřebná zavazadla...Hlavně bych prosila do krabičky od sirek ten koalí bobeček pro štěstí a pak taky nějakou fotečku
vaší "Svaté trojice" :-)))Jdu na kutě a vám vinšuju hezký a hlavně klidný den.... papka tlapka mumi a tatu
Nekdo ji ryzi, nekdo pastiky. Pokud byste chteli nejake k teto bile sypke pochutine primaznout, poslu balicek....Snad australsti postaci narozdil od ceskych nekradou znamky. Moc dekuju za pohled. A zadna dramata, predcasne navraty, ztraty klobouku (ted uz 3) a jen same zazitky :-) A jeste jedna zprava pro PVC - teze nam prosly...Leon
Okomentovat