Dnes jsem absolvovala svou první zkoušku na australské půdě. Tedy zkoušku myšleno akademickou, jinak tu na mě už zkoušek čekala celá řada :-)
Ovšem myslím, že jak ty „životní“, tak i tu dnešní akademickou, jsem tak nějak zvládla a snad v nich i obstála :-)
Posledních pár dní bylo docela krušných. Zatímco ostatní od minulého týdne vzdali většinu „vedlejších aktivit“ a zasedli ke knihám, mě čekal pátek, sobota i neděle v práci. A stejné to bude i tenhle a příští týden. Krušné :-)
Co se týče učení se na zkoušku, tak po čtyřech a půl letech strávených na naší fakultě už bych přece jenom mohla vědět, co si pod pojmem zkouška tak nějak zhruba představit. Ale tady u protinožců? Co když mají všechno obráceně? Jak si představit takovou zkoušku australskou? Bude to „dávačka“, když si studenti platí tisíce dolarů za semestr? Nebo se nám naopak náš lektor Ben bude snažit dokázat, že nemáme mít nosánky tak nahoře, protože skoro nic neumíme?
Mám se učit letopočty?
Mám se biflovat definice?
Mám znovu přečíst všechny readingy?
CO PO NÁS PROBOHA MŮŽE CHTÍT?
Den D začal jako obvykle ranním seminářem už v 8 hodin. Nejdřív jsme dostali - podobně jako na konci semestru u nás – dotazníčky, v nichž jsme měli ohodnotit naši spokojenost s výukou předmětu. Tak jsem mileráda Benovi dala samé jedničky a napsala mu i do poznámky velkou pochvalu, protože fakt musím říct, že tenhle předmět – Culture, Media and Society – mi dal hrozně moc. Jeho přednášky byly opravdu špičkové, bylo mu krásně rozumět, uváděl spoustu příkladů, reading byl teda tlustý macek, ale přečíst se to nakonec taky dalo.
Nemohla jsem si ale při psaní hodnocení upřít jednu věc: „And so on and so far“ :-) Milému Benovi jsem tam vepsala poznámku, že to nemyslím špatně, ale ať si někdy některou ze svých přednášek nechá natočit a zkusí si čárkovat, jak často tohle spojení říká. A že příští semestr si ho přijedu zkontrolovat :-)
Po vyplnění dotazníků následoval workshop nad tématy našich esejí (nebo esejů? :-) Každý jsme přinesli své přípravy a předestřeli osnovu. Esej musím odevzdat příští týden a pokusím se ji napsat na téma „Dekonstrukce konceptu „ti druzí“ na příkladu vybraných reklam společnosti Benetton“. No název sice šroubovitý, ale snažila jsem se, aby to znělo trochu učeně, jako když u nás ve škole vymýšlíme název bakalářky nebo diplomky :-)
Vybrala jsem si tyhle příklady reklam oděvní firmy Benneton.
Cílem je provést sémiotickou analýzu a poté rozebrat, jak v nich fungují stereotypy, reprezentace "my" vs. "oni" a tak nějak vůbec, ideologie rasy a etnicity. Jsem dosti zvědavá, co nakonec vyplodím a kolik bodů to bude obnášet. Za prezentaci na semináři bylo 20 %, za docházku 10 %, za esej je 40 % a za zkoušku taky 40 %.
Dnešní zkouška byla v podobě testu o 60 otázkách. Začátek byl v 11 a tak nějak rezignovaně, jak už to tak u mě před každou zkouškou bývá, jsem usedla do lavice v naší posluchárně. U sebe jsme mohli mít jen dvě obyčejné tužky, gumu a ořezávátko.
Ano, čtete správně. Test bylo možné vyplnit jedině obyčejnou tužkou.
Velmi dobře se pamatuju na svá gymnaziální léta, kdy jsem se několikrát pokusila odevzdat písemky z matiky psané tužkou, protože vygumovat půlku rovnice, když se člověk sekne, je pořád jednodušší, než to celé přepisovat od začátku. Ale moje „tužkové období“ se s nadšeným přijetím nesetkalo. Prošlo mi to jen dvakrát a pak mi bylo doporučeno, abych všechno psala propiskou. U tužky totiž na českých školách prý hrozí nebezpečí, že by „učitel mohl studentovy geniálnosti vygumovat“. Když jsem se tedy svých australských spolužáků zeptala, jak to tady mají ošetřené, kdyby jim chtěl učitel test „náhodou vygumovat“, koukali na mě, jako bych spadla z višně (nevím, jestli Australani tak padají z višní, protože jsem tu zatím žádnou višeň neviděla, ale představte si mě tedy asi tak, jako bych spadla z palmy :-)
Proč by prý učitel takovou ptákovinu, jako je gumování něčího testu, dělal?
Raději už jsem v tom dál nepátrala a smířila se prostě s tím, že tady učitelé cizí testy negumují :-)
Mezitím už mi ale na stolečku přistálo zadání i odpovědní arch a slavnostní výstřel z Aurory nastal v 11:05. A tak jsem se pustila do vyplňování. Zastavila jsem se v 11:35. Šedesát otázek s odpověďmi typu a, b, c, d mě velmi příjemně překvapilo. Bylo to férově koncipované, žádné podrazy, nic, co bychom neprobírali nebo nebylo v readeru, měli jsme 12 přednášek na 12 témat a každému tématu bylo v testu věnováno přesně 5 otázek. Původně jsem se bála jediného – že se zaseknu na angličtině, že nebudu rozumět zadání a prostě vybouchnu, ale naštěstí se tak nestalo. Bylo to sice všechno více méně takové slovíčkaření, ale v rámci mých lingvistických schopností :-) V definicích byla jednotlivá slova zaměňována a nahrazována jinými, podobně „učeně“ znějícími. Určitě ten, kdo se bifloval definice slovo od slova, tak to musel napsat, ale dalo se to dát i s tím, že člověk tomu rozumí a pak na místě to dá dohromady. Byly tam otázky jak na letopočty, tak na osobnosti mediálních a kulturálních studií a opravdu mě to nesmírně příjemně překvapilo, jak zajímavě se dá taky udělat test. Myslím, co se týče metodiky testových otázek. Vyplňování mě bavilo a z těch šedesáti jsem si nebyla jistá jen asi u pěti.
Teď už jen paranoidní Ewík musí doufat, že mu nikdo jeho mozaiku začerněných kuliček a, b, c, d nevygumuje :-))))
Co mě ale teda ze začátku testu trochu vyhodilo z konceptu, to byla moje sousedka. Nikdy jsem tu slečnu neviděla, protože nás na kurz chodilo přes sto, ale nikde jinde místo nebylo, tak jsem si tam sedla. Sotva jsme dostali povel začít vyplňovat, bylo jasné, že jsem si místo nevybrala úplně strategicky dobře.
Přečetla jsem otázku, přemýšlela, zaznamenala odpověď do archu a šla na další. Slečna vedle přečetla otázku, předstírala, že přemýšlí, a sotva jsem odpověď vyznačila, ona jakoby mimochodem udělala totéž. Zkusila jsem změnit tempo, ale postranním zrakem jsem viděla, že celou dobu jen kouká na můj papír a čeká, co zatrhnu. Vydržela jsem to asi 8 otázek. Jako opisování mi nevadí v případě, že člověk si svůj test vyplní sám, a co neví, tak si možná zkontroluje u souseda. Ale že bych jí dala opsat celý svůj test jen tak? Byla jsem snad vzhůru dlouho do noci pro srandu králíkům?
Tak jsem zkusila malý trik. Odpovědi jsem prostě jako by mimochodem zakryla položenou rukou. Slečna začala panikařit. Úplně to bylo cítit, pořád si poposedávala a od té doby nebyla schopná zaškrtnout jakoukoliv odpověď. Za chvilku bylo slyšet drobné popotahování. Ona se tam normálně potichu rozbrečela. Na jednu stranu mi ji samozřejmě bylo líto, ale tak přece není blbá, aby nevěděla aspoň něco… No nevěděla.
Celou půl hodinu se v sedačce vedle kroutila, zkoušela koukat dopředu i k sousedovi vpravo… ale papír odevzdávala, krom slibného začátku, celý skoro čistý. Možná to měla prostě nějak natipovat jako Sportku. Šance, že by se aspoň u pár otázek trefila, je poměrně veliká :-)
Tak takhle tedy probíhala moje dnešní první zkouška. Kýžené oddechnutí se sice dostavilo, ale jen na několik hodin. Až dopíšu blog, tak se musím pustit do plnění dalších „assesments“, tedy úkolů. Příští týden musím odevzdat tři další velké eseje a k tomu research portfoilo. Takže mě čeká opravdu drsný konec krásného semestru tady. Pochopitelně jsem všechno nechala na poslední chvíli, takže si za to můžu sama…
Ale není to zase tak hrozný, občas jsou i chvíle, kdy se musím smát. Třeba jako včera. Sedím si tu takhle u počítače v pokoji, kluci se dívají v obýváku na telku, do toho si povídají…. A já najednou slyším: „Pretty woman, tvář co z filmu znám, pretty woman…
Říkám si: To není možný, co by tady dělal v Austrálii dělal „božský Kája“? Tak jsem vyběhla z pokoje, protože jsem si fakt myslela, že mám slyšiny, a ono houbeles. Byl tam! Teda spíš zněl tam. Kluci koukali na nějaký film, který se natáčel u nás, a Karel jim tam v tom filmu zněl z rádia jako hudební kulisa.
Tak to jenom abyste věděli, že ani v Austrálii se před Karlem neschováte :-)
No a já se jdu pustit do psaní eseje, k tomu si zkusím pustit nějakou dobrou music, a když o tom tak uvažuju, tak bych se taky ještě mohla postít, aby se to pěkně rýmovalo :-)
Užívejte si krásného letního počasí a myslete v dobrém na všechny ty, kdo následující sekundy, minuty, hodiny, dny a vlastně skoro celé dva týdny budou trávit zavření v pokoji o velikosti 3 x
To tedy znamená, že už je konec? Já ještě nechci pryč z Griffith University! Proč ten semestr musel utéct tak rychle?
Pa Váš Ewík
6 komentářů:
No teda, zlomyslně potměšilý Evík nechal při testu "vykrvácet" místní slečnu :)) A to mu ani atestace na poskytování první pomoci nenastavila morální zábranu :)) Taková to mohla být reklama pro českou studentskou obec, chlubit se po zbytek života: "Jo, Austrálie, to je ta země, kde jsou napřed jenom s časem, jinak třeba tamní universitní studenti musejí na vlastní akademické půdě opisovat od Čechů..." :-)
Dotaz - co je prosím pěkně "research portfolio"? Aspoň překlad do češtiny (nebo do srbštiny), děkuji :)
H.
No jo, taky jsem se divila, protože jsem vždycky slyšela, jak je ten opisovatelský nešvar u nás zahraničními studenty kritizován. A pak že jen Češi opisujou :-)))
No a reserach portofilo jsou vlastne desky, kam se nastrkají různé materiály, které učiteli ukážou, jakým způsobem student postupoval ve svém "výzkumu nebo rešerši".
Je to i pro mě poněkud nová věc, do toho portfolia se má napsat, které knihy jsme prošli, jak se odvíjely naše myšlenkové pochody, můžou se tam přidat i různé pojmové mapy, které přiblíží to, jak student nad tématem přemýšlel.
Takže asi tak. Zatím nevím, co se z toho v reálu vyklube :-))
A srbsky se takové reserach portfolio prý řekne "pruzkumna kamizola" :-)))
Tak to je blbost, protože Srb by takovéto adjektivum nikdy nevytvořil, což tě odhalilo :)
Tvaru "kamizola od pruzkuma" bych uvěřil :))
Ale zajímalo by mě, jakou kamizolu bych odevzdal třeba k předmětu páně KŠ jménem Analýza a interpretace mediálních textů, to by se asi Ozzíci divili :-)))
H.
teda Ewi! TY JSES!!! Je videt, ze nepochazis ze skoly s dostatecne konkurencnim prostredim!
Jinak k te gume - jde o to, ze hrozi, ze opraveny zacerveneny test si student sam vygumuje, prepise a pak ho jde reklamovat! Coz se u nas na gymplu nekolikrat stalo. Tvoji teorii o gumovani ucitelem jsem fakt jeste nikdy neslysela! pajina
Jen abys byla informovana, tak vrazdeni nevinatek probehlo vcera myslim docela uspesne... takze se zitra nemusim ani asi divat a UK muzu udelat papa.. no, tak mela bych to zacit brat pozitivne asi, stejne mi nic jineho nezbyde, tak treba jako tak, ze to byla dobra zkusenost a zjistila jsem, jaky to je, kdyz ti nekdo znici sen? To by na to sedelo. Ale muzu si za to sama, nebudu je obvinovat, ja vedela kde je jaky typ otazky,.. a co, dopadlo to takhle. A zbytky nadeji pohrbili, kdyz rekli, ze postupuje 120 a berou 60(vsichni nam tvrdili do vcerejska, ze140 a pak70 - ne, ze by to nejako zvysovalo sance, ale..:)) Jinak at se enmusis ptat, tak Iveta nevim, rikala, ze uvidime a stale ji neopustila ta nesmyslna veta, ze to dam, haha:) Za rok treba...
Jeeee, Míšo, základem je pozitivní přístup! Anebo možná naopak, já si taky myslela, že jsem to nedala, a pak přišla ta osvěžující zpráva, že dala :-) Tak se nechme překvapit a nepanikařme :-)
Buď zatím v klidu, pořádně se po tom zápřahu prospi a nezapomeň mi dát vědět, výsledky mají být zítra a v pátek snad na netu... A i kdyby to nevyšlo, tak se svět nezboří, málokdy je k vidění někdo do žurnalistiky tak zapálenej, jako ty... Takže se to dá brát i tak, že by se naše úžasná škola sama svým hloupým testem připravila o nadšenou studentku. A Véemko tam bude stejně učit i za rok, neboj :-)
S tím počtem účastníků se nenech vystrašit, to oni zase jen říkaj jako vždycky...
Tak držím palce, letos mám rozhodně komu! A dej mi vědět, ju? Pa E.
Okomentovat