Přišly mušky, chtěly tužky, přišly včelky pro pastelky, přišel Ewík, dal jim stovku, dostal za to tetanovku

Aneb jaká by to byla zkušenost s Austrálií, kdybychom nevyzkoušeli i místní zdravotnictví :-) Když už, tak už, že jo!

A tak, jelikož jsem dívka zodpovědná, pokousání pejskem v parku jsem se rozhodla ukázat paní doktorce. Pojištění mám, tak co, ať se to aspoň neplatí zbytečně.
I smluvila jsem si schůzku na zdravotním středisku Griffith University, kam jsem krátce po obědě naklusala. Žádné fronty nic, na minutu přesně jsem seděla ve vyšetřovně, paní doktorka ránu omrkla a nic závažného na ní neshledala, řekla, že kolega (spolubydlící) odvedl dobrou práci při čištění a že by to mělo být v pohodě. Jen jestli jsem prý očkovaná proti tetanu.

No jasně, že jsem! To bych si přece nelajzla chodit po tomto světě neoočkovaná proti všem možným zákeřnostem, černým kašlem počínaje a žloutenkou konče. Když se paní doktorka ještě ptala, jestli jsem byla očkovaná v posledních pěti letech, tak to už jsem s odpovědí trochu zaváhala, ale řekla jsem si, že jsem přece nesmírně zodpovědná osoba a že očkování si hlídám, takže určitě v tomhle problém nebude.

Ale byl.

Cestou domů se mi to v hlavě trochu rozleželo a začala jsem pátrat. Kdy já jsem to sakra vlastně byla očkovaná???

Není nic snazšího než se spojit s vlastí rodinou a požádat o kontrolu očkovacího průkazu.

Zrada. Průkaz doma není.

Tak co teď.

Internet.

Spása.

Tam se dá všechno vygooglovat.

Informace o tom, že se běžně očkuje ve 14, mě moc nepotěšila.

Přeočkování každých 10 let.

To znamená, že zrovna začínám přesluhovat.

Sakra.

Jak jsem mohla odjet do Austrálie a nezkontrolovat si očkování???

Trochu pozdě tlouct hlavou o zeď.

Tak co teď? Rána vypadá v pohodě, ale co když… hlodá ve mně červík.

Internet nabízí pomocnou ruku. Zjišťuju, co je to ta tetanová bakterie vlastně za příšeru. Co umí a jak rychle to umí.

Budete-li někdy ve stejně situaci, nedoporučuju vám podobné věci ověřovat těsně před usnutím.

Jednak neusnete a jednak se vám bude zdát, že jste se probudili a vaše ruka postupně černá :-)

Tak ráno znova na kolo a znovu buším na dveře ordinace.

Naštěstí je sestřička na podobné zmatkáře zvyklá, mám přijít za hodinu, prohlédne mě odborná sestra. Odborná sestra mě prohlédne, ale nemůže mi předepsat protitetanovou injekci. Další hodinu sedím v čekárně. Čekám, až paní doktorová vyšetří všechny na dnešek objednané. Poté na mě konečně mává papírem. Musím jít do centrální univerzitní pokladny a zaplatit 35 dolarů a s účtenkou se vrátit. Vracím se a čekám další hodinu, než mě může sestra píchnout vakcínu.

Sestra mi do levého ramena zabodává injekci a já jí několikrát děkuji za záchranu života :-)

Sestřička mě varuje, že budu mít asi následující dva dny zvýšenou teplotu.

Je mi to jedno.

Hlavně, že neumřu.

Na tetanus :-))))

Takže takhle jsem zabila dneska celé dopoledne. Mám-li to shrnout, pak australské zdravotnictví funguje docela dobře, pokud je člověk objednaný. A pojištěný :-)

Poprvé i podruhé jsem v ordinaci byla asi 3 minuty a při odchodu mi sestra dala podepsat účtenku, kterou budou fakturovat mojí zdravotní pojišťovně.
34 dolarů za 3 minuty, to je mazec :-))
Ale není to nic proti jedné známé, které trhali zub moudrosti a naúčtovali jí za to 450 dolarů. Na zubaře se pochopitelně zdravotní pojištění nevztahuje, a tak doufám, že můj moudrák si ještě nejméně 7 měsíců pobude na svém čestném místě :-)

Po očkování jsem se vypravila do práce. Začalo kolečko vysvětlování, proč odjíždím do Cairns. A do zblbnutí pořád do kolečka do kola :-)

Opravdu se mi tuhle práci nebude opouštět lehce, kolegové mi budou dost chybět myslím… A členové klubu taky of course. Jak už víte, páteční služba patří k mým nejoblíbenějším, protože pánové jsou v takové povznesené náladě. Dnes to bylo obzvláštně veselé, neb jsem obdržela 2 nabídky k sňatku, jednu žádost o telefonní číslo a jedno pozvání na rande :-)))
Ale já jako spořádaná dívka jsem se ze všeho hezky vymluvila, takže se nemusím ani vdávat, ani blokovat hovory z neznámých čísel :-)

Doufám, že dědouškové nebudou prolévat potoky krokodýlích slz, až jim příští týden řeknu všem na rovinu, že to je můj poslední týden s nimi :-)

Je to tak hrozně zvláštní… Postupně mě dohání jakási nostalgie, najednou to tady všechno tak strašně rychle končí, všichni si domlouvají termíny na rozlučkové párty a rozlučkové večeře… Stejně si myslím, že nebude možné se se všemi rozloučit nějak důstojně. Na druhou stranu svým způsobem ani není potřeba se nějak důstojně loučit. Existuje přece Facebook! (vypůjčený překlad zní „kniha ksichtů“ :-)

Je to vůbec poprvé v životě, co odněkud odjíždím a mám na všechny kamarády a známé přímý kontakt v podobně aktualizovaného profilu, e-mailové adresy, fotek a můžu kdykoliv kohokoliv z nich kontaktovat a poslat jim vzkaz. Neuvěřitelné :-)

Jen myslím, že u některých jedinců bude potřeba jistá „přestávka“. No nazvěme to spíš oddechovým časem. Asi jste to tušili, takže to jen potvrdím – ano i v ráji nastaly problémy. To zlodějské intermezzo nějak zvláštně narušilo vztahy a pokazilo atmosféru, která tu před tím panovala. Nevím, co se stalo, ale náš milý francouzský spolubydlící Mathieu je prostě poslední 3 týdny takový divný, chová se dost nepříjemně, neustále někoho pomlouvá, což mi přijde jako úplně pitomej nápad za situace, že obýváme dům s papírovými stěnami, kde je slyšet totálně všechno. Takže nevím, proč si myslí, že když drbe v kuchyni, že ho všichni ostatní neslyší :-) Dokonce se začal hádat se svým „nerozlučným dvojčetem“ Lucasem a to už je teda co říct.

Takže to je věc, ze které jsem zklamaná, a mrzí mě, že k něčemu takovému muselo dojít, obzvlášť když na začátku to byla taková idylka :-)

Ale abych nebyla taková negativistická pořád, jednu dobrou zprávu bych taky měla. Včera mi přišlo oznámení, že mi bylo prodlouženo vízum. Což znamená, že letenku si můžu přebookovat z 31. července na prosinec. Jupíííí! Slavte se mnou! 4. srpna mi v Cairns začíná jazyková škola, tak uvidíme. Zatím mám pocit, že si tady tu angličtinu moc nekultivuju, spíš prasím :-) Ale když to k tomu tak strašně svádí! Australani v hovorovém jazyce třeba klidně říkají „He don’t like it" namísto „He doesn’t like it“ A já si tady ty chyby tak akorát fixuju :-)))

Jinak se taky snažím trochu pracovat na diplomce, dělám si výpisky z moudrých knih a do toho neustále řeším přípravy na cestu. Dostala jsem žádost o to, abych na blog umístila plánovaný itinerář cesty včetně popisu trasy na mapě. Což o to, nápad je to pěkný, uvidíme, jestli se to Ewíkovi taky podaří nějak pěkně zrealizovat. Abyste včil měli přehled, kde se zrovna s naším Nissanem Tiidou nacházíme. Tohle autíčko, to je vůbec kapitola sama pro sebe. Vůz Nissan Tiida, který si budeme pronajímat, je takové zvláštní hybridní vozidlo. Ne že by bylo do vody i na pevnou zem, ale cítím tu hybridnost v tom, že Nissan je on, kdežto Tiida je ona. Ještě to budeme muset nějak pořešit, protože přece jenom označení vozu musí být pro celou posádku jednotné :-)))

No dobře, už končím. Jak by řekl pan kolega Končelík: „Smyslem je nezanášet nám sem nové problémy.“

Dávám si ale socialistický závazek, že ještě než se vydám teplu a dobrodružství vstříc, dám sem fotky z Musgrave Hill Bowls Clubu. A ještě vám taky dlužím portrét posledního ze svých spolubydlících – Australan Allena. To se musí napravit. Bez toho se do Cairns nejede :-)

To by taky Ewík mohl skončit za trest takhle :-)))