pondělí 9. června 2008

O narozeninách britské královny, o přezdívkách, o odvážné uklízečce a o pěně „jako obvuáčky“ :-)

Zkouškové období má jednu nezpochybnitelnou výhodu. Když skončí, uvědomíte si, jak je na světě krásně :-)

Já jsem momentálně ve zkouškovém zhruba někde v poločase a nevím, jestli mám nedočkavě odpočítávat jeho blížící se konec, nebo se naopak modlit, aby přišel co nejpozději. SAMOZŘEJMĚ NESTÍHÁM, JAKO VŽDYCKY!
Zkrátka se s těmi svými úkoly a eseji moc crcám, snažím se to mít „éňo ňůňo“ a někdy je to spíš na škodu. Zpracovávám moc témat, dělám výpisky z příliš mnoha knih a vůbec, efektivita mé práce je celá jakási pofiderní.

Ještěže se aspoň můžu jít občas „odreagovat“ do práce. Musgrave Hill Bowls Club je zkrátka místo, které se mi nebude opouštět úplně lehce. Práce tam by se mohla možná zdát na první pohled stereotypní, ale není to tak docela pravda. Důkazem budiž třeba dnešek.

Ranní směna mi začínala v 8:00. Když jsem před vchodem oklepávala deštník od pozůstatků dešťové přeháňky, nestačila jsem zírat. Dveře nikde.
A sakra, řekla jsem si. Že bychom měli v noci zase návštěvu?
Bylo to tak. Opět přepadení, opět s cílem ukrást alkohol. Tentokrát to ovšem bylo téměř jako v akčním filmu. Zloděj si to totiž do klubu zamířil v době kolem 4. hodiny ráno. A to neměl dělat. Ve 4 hodiny ráno to sice vypadá, že všichni spí, protože venku je ještě tma, ale naše „cleaning ladies“, abych je tady nenazývala uklízečkami, už se v tu dobu činí a ohánějí se košťaty, mopy, vysavači a kýbly s vodou.

Milý zloděj je tedy, mírně řečeno, trochu vylekal. Jelikož dámy uklízí ve dvojici, tak ta jedna dostala skoro infarkt. Ovšem druhá dáma se do něj pustila. Začala na zloděje křičet, ať okamžitě vypadne a co si to jako dovoluje nebohé uklízečky takhle lekat! Kdyby prý v ruce měla v tu chvíli mop a ne jen hadr, tak by se do něj prý pustila přímo a hrozil by mu nejeden vážný úraz.

Představa kung-fu uklízečky, která jako želva ninja Donatello s tyčí mydlí svého protivníka, mi přijde nevím proč nesmírně komická :-)

Naše milá cleaning lady Olga to celé završila tím, že mladíkovi od plic vynadala, proč chodí krást v době, když tam ona s kolegyní uklízí. Prý ať si tam příště chodí krást, když tam není žádný personál :-)))
To už se ale bídný chmaták dal na útěk a myslím, že si to ještě hodně rozmyslí, jestli zase příště půjde krást do našeho klubu :-)

Možná by si Olgu mohli najmout jako ostrahu, kdo ví :-)

Celé ráno tedy nebyla řeč o ničem jiném, než o této události. Sloužila jsem dnes s managerem Robem, a jelikož celou noc lilo jako z konve, greeny na bowls byly uzavřené, a tudíž bylo v klubu jen pár štamgastů, kteří bez svého pivka v 9 ráno prostě nemůžou být.

Když jsem splnila všechny úkoly a připravila bar k provozu, tak jsem jaksi neměla do čeho píchnout, proto mi Rob přinesl takovou zvláštní mašinku a dostala jsem za úkol umýt všechny sklenice. Ano, čtete správě. UMÝT VŠECHNY SKLENICE V CELÉM KLUBU.
Nejdřív se mi z toho úkolu protočily panenky. Myslela jsem, že zlá macecha, která dala Popelce přebírat hrách a čočku, „aby se zabavila a nemyslela na blbosti“, existuje jenom v pohádce. Vůbec jsem nechápala, proč mám mýt sklenice, které se pochopitelně myjí po každém použití.
Ale tohle byla taková zvláštní mycí procedura. Obvykle totiž sklenice dáváme do myčky, kde se myjí jenom horkou vodou a sterilizují v páře. Proto se čas od času vytáhne tohle zařízení, kam se nalije saponát a leštidla a všechny sklenice se pak blyští. Jako v reklamě :-)

Mašinka to byla zajímavá. Do kádě s vodou se umístí takové štětky a ty samy rotují. Takže člověk jen rukou vezme dvě sklenice, ponoří je do kádě, chvíli je nechá, aby si sklenice se štětkami trochu zalaškovaly, a po pár vteřinách je vytáhne a jde se na další.

Na začátku se mi z toho úkolu sice orosilo čelo, ale jelikož krom toho fakt nebylo do čeho píchnout, tak jsem hrdinně myla sklenice celé dopoledne. Všichni se na mě chodili k baru dívat jako na neobvyklý úkaz. Musel to být totiž poměrně legrační pohled. Já stojící s rukama po lokty ponořená v kádi, kde není vidět nic jiného než obrovská masa bílé pěny. Rob to totiž trochu přehnal se saponátem, takže jsem si připadala jako v obrovském bublifuku. Pěnu jsem měla všude. Káď totiž vypadala jako v té pohádce Hrnečku, vař. Jak se točila ta turbína, štětky v kádi neustály produkovaly další a další decimetry krychlové husté bílé pěny. A ta unikala, kudy to šlo. V jednu chvíli jsem naměřila pěnový sloupec snad 30 cm :-)

Když bylo dílo hotové, začali se kolem poledního scházet obvyklí členové na své odpolední pivko a poklábosení s přáteli. Je to musím říct poměrně fajn pocit, když za vámi každý nově příchozí přijde k baru, aby pozdravil a zeptal se na obligátní: „How are ya?“ (tedy jak se daří? vyslovováno zkomoleně jako [hauvája] :-)

Jsou to povětšinou opravdu velmi milí pánové, je mezi nimi pár morousů, ale i na ty se mi postupně daří nějak vyzrát :-) Hlavní je, že už si pamatuju, kdo, co, jak a z čeho pije, kolik co stojí, kdo co nesnáší a tak.

Jako obvykle bylo pro členy klubu dnes připraveno několik zajímavostí. Tak předně se konal turnaj v šipkách. Najednou se na baru objevil jeden z hráčů a prý jestli bych jim nemohla vylosovat vítězný lístek. Tak jsem vylosovala č. 412 a pak jsem to musela jít „vyhlásit místním rozhlasem“!!
Připadala jsem si fakt hrozně, měla jsem šílenou trému a úplně se mi klepal hlas, strašný!!! Ani nevím, co jsem tam přesně mekotala, akorát si pamatuju úvodní formulku „Attention, members and guests…“ :-)

No všichni z toho měli samozřejmě strašnou bžundu, že Ewík hlásí do rozhlasu. Kdyby chudáci věděli, že takhle týrám i dětičky u nás doma, asi by mi honem rychle vymysleli nějakou novou přezdívku :-)
Těch už tady u protinožců vlastním hned několik. Tak předně doma mi kluci říkají BigSis, tedy zkratkou od „Big Sister“, což znamená „Velká ségra“ :-)
Ve škole nevím, jestli mám nějakou přezdívku, nejspíš ne, a tak mě nejvíc baví shromažďovat přezdívky v klubu. Hlavně jedna mě zaujala. Je totiž nesmírně zvukomalebná!

Cheeky Czech Chick [číky ček čik]

Schválně si to zkuste říct aspoň pětkrát rychle za sebou :-)

Překlad je možná poněkud zavádějící: drzé české kotě :-) To teda fakt nevím, kde na tom jako byli :-)))
Ale když o tom tak přemýšlím, tak vlastně mám jednu přezdívku, kterou mám ještě radši: „Smiley“ [smajli], což znamená něco jako „smějící se“ nebo „usmívající se“.

Takhle když mě některý ze štamgastů osloví, tak si dávám obzvlášť záležet, abych mu natočila pěknou pěnu :-))
Samozřejmě nebudu zapírat, že mi není nepříjemné, když se mnou pánové na baru vtipkují. Můj šéf Rob tohle samozřejmě ví, takže se rozhodl, že toho patřičně využije. Poslal mě „do terénu“ prodávat lístky na tombolu!

Dostala jsem pokladnu a musela obejít všechny přítomné, jestli nechtějí vyhrát něco málo z plodů moře. Při pohledu na krevety se mi zvedal žaludek, ale úkol jsem se snažila splnit se ctí. Byla to ale docela legrace. Robův plán vyšel dokonale. Všichni mi chtěli udělat radost, takže si pár lístků do tomboly koupil skoro každý, a Rob si mnul ruce, jak jsme dnes trhali s prodejem rekordy :-)))

Myslím, že až se vrátím, tak si do životopisu budu moct připsat zkušenosti nejen s čepováním piva a vyplácením výher na automatech, ale taky s „osobním prodejem“ :-))))

Normálně bych teď už mohla se zápisem skončit, protože poté, co jsme výherce obdarovali mořskými příšerami, jsem se vypravila na cestu dom, ale to bych zapomněla vysvětlit, proč je v nadpisu ta zmínka o britské královně. Ta totiž dnes, tedy 9. května, slaví své narozeniny.

Tedy pardon. Sama Alžběta II. už je patrně oslavila dávno před tím, narodila se totiž 21. dubna, ale tady v Austrálii halt musí mít všechno vzhůru nohama, takže královniny narozeniny připadají u Ozzíků právě na dnešek. Neptejte se mě na to proč, zkoušela jsem to vygooglovat a našla jen to, že se to zkrátka u protinožců slaví druhé pondělí v červnu. Výhodu to ale jednu má. Je to státní svátek. Takže pokud vás v tento den šéf povolá do práce, tak se vám automaticky vaše hodinová sazba zdvojnásobuje.
I proto jsem si dnešní den užila na výbornou :-)
Ráno s detektivní zápletkou, dopolední hra s pěnovými obláčky, dobrý obídek v poledne, odpoledne losování výherců a hlášení místního rozhlasu, prodej lístků do tomboly a rozdávání balíčků s plody moře.

Já teda nevím, jak vy, ale za šest stovek na hodinu, bych jim snad klidně sehrála i scénku s nějakou tou krevetou :-)

Ať žije královna!

Pa Ewík

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Velice mě zklamalo, jakou jsi ve své australské rozhlasové premiéře použila úvodní formulku. Pročpak jsi nezůstala u překladu osvědčeného oslovení? Holky a kluci, vítězem je... :-)))

K těm královniným narozeninám.. Pokud se nepletu, tak začátkem června se oficiálně slaví i ve Spojeném království, ne?

H.

Ewík řekl(a)...

No čud be, nejsem si úplně sure, jak to s těma královskejma narozkama vlastně je, ale zkusím to vypátrat.
A jinak - co se týče úvodní formulky dnešního rozhlasového vysílání... je vidět, že už vzpomínky na Ewíka pomalu šednou :-) Jinak by sis přece pamatoval, že mé osvědčené oslovení je už několik let neměnné:
"Hezký večer přeju všem malým i velkým posluchačům" :-)))

E.

Anonymní řekl(a)...

Teda to jsem se nasmála :-)))Hezky a barevně si vše představuji..ba i tu scénku s krevetou:-)))Neboj vzpomínky na Ewíka rozhodně nešednou...Naopak s blížícím se to termínem odletu naší povedené rodinky ještě houstnou...Pouze mám obavy o naši malou astmatičku...to je příšerné, když má v noci od půl 4 asi hodinouvý záchvat kašle...Snad se to trochu zlepší a třeba tam to bude bez potíží... Kdoví...Taťka v sobotu dostal poslední ocenění nejlepšího sportovce CS za rok 2007 a šmitec..
No řekla bych , že nejvyšší čas s CS skoncovat :-)Dovysvětlím později. Jinak měli pohřeb 3 lidi z okolí: p.Majzlík, pí. Kašparová -Evy babička a pan Císař, náš soused.Já mám taky kalup v práci neboť je nutné vše zhodnotit a připravit na příští školní rok...A dnes se opět stávkuje pro srandu králikům...Tak papapa a nezapomeň na to že nemusíš mít vše na jedničky!
Nikoho to dál nezajímá, jen sama víš, jaká je to dřina, kterou stejně nikdo moc neocení,,,jen tví rodičové :-))))Pusu mumi

Anonymní řekl(a)...

Jojo, je načase vzpomínky oživit :) Ale "holky a kluci" byla taky obvyklá formule a oslovení, přece!

H.

Ewík řekl(a)...

No známky se tu naštěstí ve školách nedávají, takže nehrozí, že bych se za nima honila :-) Ovšem pamatuju si dobu před pár lety, kdy náš ředitel Bělina o mě a Janě Huš. prohlásil, že jsme filatelistky :-))) Spíš to nechci odfláknout :-) O tom Janiny astmatu jsem ani nevěděla, že se to tak zhoršilo, hlavně ať si s sebou vezme nějaký léky pro všechny případy. Až budu mít po zkouškách 16. června, tak si můžeme zavolat a začít dolaďovat podrobnosti. Pořád Janině s tátou něco posílám a nemám žádnou zpětnou vazbu, tak ani nevím, jestli jim to všechno přišlo. Ale jinak taťkovi gratuluju k dalšímu titulu.
Tak se zatím měj, já jdu pokřačovat na další eseji a kladu ti na srdce,aby ses taky v práci nehuntovala a pořádně odpočívala, ať je to fifty fifty :-)
Pa Ewík