Když se rojí Norové

Sice opožděně, ale přesto jsem tu s tapetou o našem sobotním výletu do Brisbane.

Na začátek jedna malá odbočka – sice vám to bude možná rvát uši, ale za chvilku si určitě zvyknete, že jméno města Brisbane se nevyslovuje jako [brisbejn], ale jako [brisbn] nebo také s „e“ uprostřed jako [brisben]. Každopádně “brisbejn” tady neříká vůbec nikdo a je to zkrátka taková česká výslovnost :-) Chudáci Brisbeňáci, kdyby to věděli, jak je komolíme :-)

Začít se slohovým útvarem zvaným „popis cesty“ je potřeba od začátku. Tak tedy, jak to začalo…. Moje norská kamarádka Věra se mi svěřila, že se chystá v sobotu 17. května slavit „Norwegian Constitution Day“ – tedy připomínku osamostatnění Norska.

Chvilku jsem ovšem byla nucená zapochybovat o tom, jestli je Vera opravdu Norkou z masa a kostí, jelikož na otázku, kdy k tomu osamostatnění Norska vlastně došlo, nedokázala odpovědět. Prý někdy v 19. století. Že mi to do soboty zjistí.

Co ale věděla bez zamyšlení, bylo to, jak se vlastně v Norsku tenhle svátek slaví. V předvečer 17. května se všichni hromadně opijí a dávají si do nosu celou noc, aby pak mohli následující den vstát brzy ráno kolem 7. hodiny a navléknout se do tradičních krojů. Prý každá norská dívka takový kroj kolem svých 14. narozenin dostane a patřičně si toho považuje. Zjistila jsem také, že právě v tomto kroji možná tkví kouzlo norských žen. Jelikož je tento kroj neskutečně drahá záležitost, norská dívka má obvykle jeden kroj po celý svůj život. Z čehož vyplývá i to, že nesmí přibrat, protože jinak by si na „Constitution Day“ neměla co obléknout :-)

Poté, co se tedy všechny Norky nasoukají do svých šněrovaček, se konají průvody městem, a když se Norové dostatečně „naprůvodují“, tak prý - cituji doslova: „Jedí zmrzlinu, pijí pivo, jedí zrmzlinu, konzumují hot dogy, jedí zrmzlinu, hrají hry a jedí zrmzlinu.

Možná i proto Norové svůj státní svátek doslova milují. Hlavně děti ho pochopitelně, protože v tento den mohou sníst tolik zmrzliny, kolik zvládnou.

To jsem vážně netušila, že Norové jsou takoví zmrzlinožrouti!

My jsme se rozhodly, že norské tradice dodržíme do puntíku všechny. My – tedy pět holek: já plus Vera, Australanka Tracey a dvě Němky Diana a Katarina.

V pátek jsme uspořádali u nás doma velkou párty na počest narozenin našich spolubydlících, aby tak všichni měli možnost se v předvečer norského národního dne patřičně opít :-) a ráno jsem nahlášené účastníky průvodu budila v 6:45. Byla to docela makačka vám teda řeknu :-)))

Myslela jsem, že v 7:30 ráno bude venku jako obvykle pěkná kosa. Ale počasí se zbláznilo, vyšly jsme ven a tam… pařák. Neskutečný pařák. Znáte to, takový ten pocit, kdy ráno v 8 vyjdete z baráku a „už je teplo“, jako předzvěst toho, že odpoledne budou mouchy padat horkem. Tak takhle bylo v sobotu ráno.

V 8 hodin jsme naskočily na autobus, potom přestoupily na vlak a v 10 hodin jsme byly v Brisbane (kontrolní otázka: Kdo si pro sebe správně přečetl Brisbane jako [brisben]? Ten má od Ewíka pochvalu :-)))

Už ve vlaku začaly přistupovat celé rodinné klany v norských krojích, takže nám bylo jasné, že jedeme správným směrem :-) Jednou ze skupin jsme se nechaly odvést až do kampusu jedné univerzity v centru, odkud vyráželi pochoduchtiví Norové do průvodu.

Překvapilo mě, jak byli všichni vymódění. Prakticky všechny Norky naparáděné jak na ples, v drtivé většině obuté v lodičkách na nechutně vysokých podpatcích, pánové v oblecích a kravatách a všichni se tvářili tak neuvěřitelně honosně a slavnostně, že jsem si v džínách a botaskách připadala pomalu jako pako. Průvody na 1. máje už si bohužel nepamatuju, přesto ale pochybuju, že by české dámy vyrážely do průvodu městem v lodičkách :-)) Nebo se pletu? :-)

V davu jsem dokonce poznala jednoho svého norského spolužáka, tak jsem vám ho vyfotila, abyste taky viděli, jak vypadá takový Nor :-))) Dmul se pýchou :-)

Jsou jich tu teda mraky vám řeknu. Však taky mají proč. Norská vláda univerzitní studenty neuvěřitelně podporuje a každý z nich má právo vyjet na semestr studovat do zahraničí. Kamkoliv. Vláda to všechno zacvaká a ještě dostávají kapesné! No a kam jinam ze severu Evropy odjet než do tepla, že :-) Takže proto je tu Norů opravdu hafo a v průvodů jich šlo několik set, možná i jeden tisíc… A když začali všichni nad hlavami mávat těmi svými vlaječkami, bylo to ještě lepší.

Ewík si na Nora ani na Norku nehrál, spíš naplňoval stereotypy Japonců a všechno fotil. Třeba mě zaujaly tyhle norské princezny v bílém…

Pamatujete se na billboardy Českých drah se sloganem: „Auta stojí, vlaky jedou“? V tomhle případě bych to poněkud modifikovala na: „Auta stojí, Norové jdou“ :-))

Prostě jich bylo plné Brisbane. Asi po hodině a půl pochodování a blokování dopravy jsme se ocitly opět v kampusu, bylo kolem jedné hodiny, a jelikož po krušné noci nikdo neměl na snídani ani pomyšlení, naše žaludky se začaly ozývat.
Ovšem v duchu norských tradic jsme míjely pizzerie a obchody rychlého občerstvení a hledaly něco… něco… Až jsme to něco našly!

Palačinkárna.

Přesně splňovala naše požadavky: teplé a sladké jídlo a kopec zmrzliny k tomu :-)

Ewík to vychytal opravdu neskutečně dobře, neb před ním na stole přistál talíř s dvěma čokoládovými palačinkami tlustých na tři prsty s kopou čokoládové zmrzliny a spoustou nakládaných višní po stranách...

Napamatuju se, kdy naposledy mé chuťové buňky zažily takovéhle gastronomické orgie.

Ale bylo toho takový kopec, že jsme to do sebe ani přes veškerou snahu nemohla dosoukat všechno… :-( Škoda no, snad to za měsíc a něco budeme moc v Brisbane zopakovat :-)))

Po vydatném brunchi (brunch = breakfast + lunch, snídaně + oběd) jsme se svalily v parku na trávu a na dvě hodiny to zapíchly. Bylo nesnesitelné vedro, kterému jsme za posledních pár týdnů už odvykly.

Po probuzení jsme navštívily botanickou zahradu a obdivovaly místní skvosty, jako třeba tyhle megaplody nevím čeho...

… nebo krásně vzrostlé palmy.

A překvapila nás také místní fauna. Třeba tohohle ptáka jsem fotila snad z 80centimetrové blízkosti. Původně jsme myslely, že je to atrapa, protože tam jen tak stál a koukal na nás :-) Měřil snad 70 cenťáků!

Když jsme se dostatečně vynadívaly, vyrazily jsme do města. Brisbane má přes milion obyvatel, ale centrum je maličké, takže se dá projít raz dva. Uprostřed protéká řeka Brisbane, což je dobrý orientační bod.

Podél řeky mají senzační květinovou promenádu, která člověka dovede až k místnímu trhu.

Co ale jiná velkoměsta nemají, to je pláž v centru města. Mají tam navezený běloučký písek a děti se můžou vycachtat do sytosti. Je to taková „malá pláž mezi mrakodrapy“, kterých je jinak Brisbane plné.

No a jelikož bylo ze vzduchu cítit, že bude brzo pořádný slejvák, zamávaly jsme milému cyklistovi v oblacích…

…a upalovaly na nádraží.

Bouřka byla na spadnutí… a Ewíka naprosto okouzlila ta nejoranžovější obloha, kterou kdy viděl. Byla to prostě nádhera….

No a pak už přijel vlak „Gold Coast Express“ a my jsme norskými vlajkami naposledy zamávaly…

Tak bye bye Brisbane…

Zase někdy.

Tedy vlastně 2. července na viděnou :-)

No a teď mě napadá, že 4. července je Independence Day, tedy Den nezávislosti…. Pane jooo! To bude Brisbane plné Amíků… No to se tedy máme nač těšit! :-))))

Zdraví vás natěšený Ewík