Už je to tady! Moudříme!

Začalo to nenápadně minulý týden v pátek. Když jsem o půl čtvrté ráno frčela na kole do města oslavovat ANZAC day, jazykem jsem si nahmatala něco divného v puse. Něco velikého a divného :-) Pustila jsem to z hlavy, ale ne na dlouho, protože dáseň se přihlásila zanedlouho sama.

„Ójééé, tak to budeme muset k zubaři,“ panikařila jsem rovnou a začala hledat číslo na zdravotnické oddělení našeho kampusu. Ovšem spolubydlící Lucas byl rychlejší a obětavě mi sdělil, že číslo hledat nemusím, protože tam byl minulý týden osobně a objednávají nejdřív za 14 dní.

Hmmm, tak to mi teda vyrazilo dech. Sotva jsem ho zase nahodila, podruhé mi ho vyrazil další spolubydlící Australan Allen, který kroutil nechápavě hlavou s tím, že lhůta dva týdny je přece v pohodě. Půjdu-li prý do veřejné nemocnice, budu čekat čtyři.

Tak tohle má být to slavné kapitalistické zdravotnictví? No tak to potěš koště :-)

Naštěstí dáseň během dne trochu splaskla a já si uvědomila, že to asi není zánět, ale že MI ROSTE OSMIČKA! Prostě moudřím! :-))) Už bylo na čase, co?

Zub se snad taky trochu umoudřil, protože po několika dnech braní analgetik mi teď dopřává trochu oddechu :-) Pevně věřím, že to s tou mojí moudrostí nebude přehánět a jako sopka se zase uloží ke spánku :-) Přece jenom – tyto záležitosti bych raději řešila během pobytu v ČR. Ne že bych australskému zdravotnictví nedůvěřovala… ale znáte to :-)

Sobotu jsem opět trávila v práci, kde se nedělo nic moc zajímavého, až na jednu milostpaní „Bingolady“, která si přišla o přestávce objednat do cafeterie několikero káviček. Ale jakých káviček :-)

Nejdřív to na mě vychrlila, já vytřeštila oči, požádala jsem ji, ať to zopakuje, pořád jsem nestíhala, tak jsem jí strčila tužku a papír, ať mi to napíše, a zavolala šéfíka, ať mi jde pomoct, že to je urgentní :-)

Paní nás oba zaměstnala na notnou chvíli, protože si neporoučela opravdu zajímavé kombinace :-)

1x cappucino z normálního mléka s čtvrtinově silnou kávou

1x latté z nízkotučného mléka s čtvrtinově silnou kávou po straně skleničky

1x cappucino z nízkotučného mléka a polovičatě silnou kávou

1x dvojité presso

1x latté z normálního mléka a čtvrtinově silnou kávou bez kofeinu

1x bílou kávu z nízkotučného mléka s normálně silnou kávou po straně šálku

Takhle přeložené do češtiny to asi tak hrozivě nevypadá, to uznávám, ale když to na mě ta paní chrlila anglicky, tak jsem se nechytala :-) One skimmed milk quarter strong cappucino with decaf coffee on a side, please! And presto presto!

Hlavně bylo vtipné, jak jsme odměřovali ty čtvrtinky, protože na to naše „coffeemachine“ zařízená fakt není. Takže jsme to jeli od oka. Blbý na tom bylo to, že my to připravujeme přímo před zraky zákazníků, takže se to nedá nijak ošulit :-) No skoro nedá.

Když jsme jí to všechno slavnostně narovnali na podnos, tak paní stejně nevěděla, co je co, ale hlavně, že byla spokojená. Jen co odešla, tak jsme vyprskli smíchy a čekali jsme, kdy to přijde reklamovat.

Já si totiž uvědomila, že v samém zápalu boje jsem všechno dělala z normálního a nikoliv nízkotučného mléka :-) Naštěstí to reklamovat nepřišla. I tak to byla nejhorší objednávka, co prý šéf pamatuje :-)

Jinak co se týče práce, tak mám ještě jednu nesmírně pozitivní zprávu, neb jsem se zpětně dozvěděla, že za práci na státní svátek je příplatek. A to pořáááádně velký příplatek. Dokonce dvojnásobek klasické hodinové mzdy! Joj! Takže si člověk za šest hodin odpracovaných během ANZAC day přišel na parádních 240 doláčů! No neberte to :-) Za 600 kaček na hodinu jsem ještě nikdy neotročila :-)

V pondělí potom zase do školy, ale tentokrát jsem ani nepotřebovala kofein, abych neusínala u diskuse nad Foucaultem, jelikož jsme probírali internetové sociální sítě typu Facebook nebo MySpace. Řešili jsme, jak si ti dnešní teenageři spolu už skoro nepovídají a netráví spolu volný čas, protože každý sedí u svého počítače a na internetu si hodnotí fotky a drbou ostatní, co nemaj tak pěknej profil :-) (I don’t like my profile! :-)))

Bylo to opravdu nesmírně zajímavé, hlavně kvůli tomu, že já sama jsem v tomto ohledu ještě úplné „bejby“ – Facebook mám pár týdnů a MySpace jsem viděla poprvé až ve pondělí na projektoru :-)

Ovšem zjistila jsem nevídanou věc – můžete si na tom dokonce udělat doktorát. Třeba náš lektor Brady píše o sociálních sítích svou doktorskou práci a jednou se bude honosit titulem PhD, bude doktorem filozofie a bude objíždět konference po celém světě a hovořit v mediálněvědeckém diskursu o Facebooku :-) To bych teda chtěla taky!

Ale když jsme u toho žehrání nad dnešní mládeží, která svůj čas tráví místo světa skutečného ve světě virtuálním, já sama mám co říkat. Zbytek pondělka jsem totiž u počítače strávila i já. Devět hodin jsem stříhala a upravovala materiál, který jsem natočila v pátek během oslav ANZAC day. Strašný. Úplně mě to vysosalo, protože to byla strašná piplačka. Ale snad to stálo za to, protože materiál to nebyl k zahození.

Hned jsem to poslala do rozhlasu a dnes ráno mi přišla odpověď, že se to bude vysílat

VE STŘEDU 30. DUBNA CCA VE 13:50 – POŘAD „PRSTEM PO MAPĚ“ – ČESKÝ ROZHLAS 2 – PRAHA.

Obávám se však, že to bude násilím zkráceno, protože původní stopáž je pět a půl minuty. Chtěli-li byste si tedy poslechnout dílko celé, uložila jsem vám to do internetové Úschovny

Stačí kliknout na TENHLE ODKAZ (http://www.uschovna.cz/vyzvednout.php), zde vložit požadované číslo zásilky v tomto tvaru:

Uschovna4816e2b54353c59

a pak už jen uložit k sobě do počítače. Není to velké, nemá to ani 4 mega, takže směle do toho a budu se těšit na Ohlas písní australských :-)

To by bylo pro tuto chvíli od protinožců vše, mějte se moc hezky a užívejte si jaro! My tady klepeme kosu a spíme pod dvěma duchnami! :-)

Pa Ewík