neděle 2. března 2008

Výlet do Byron Bay - část druhá

Minulý příspěvek jsem končila anoncí na druhý den, který sliboval zlatý hřeb mého pobytu - setkání s delfíny.
Po noci stravené tancem na stolech v Cheeky Monkey však nebylo ranní vstávání ani zdaleka tak veselé jako usínání předchozího večera. Když jste navíc ve skupině číslo jedna, znamená to pro vás jediné - zatímco ostatní můžou klidně spát třeba do 12, vy musíte být o půl deváté po snídani, protože kayaking začíná už v 9 ráno!
Takže jsme se tak nějak dali dohromady a náš minibus nás dovezl na pláž, kde jsme se nasoukali do záchranných vest, na hlavu dostali přilbu a do hlavy krátké školení o tom, kterak se na moři pádluje. Jak najíždět na vlny atd.
A potom jsme se chopili lodí. Mrzí mě, že je nemám vyfocené - nebyly to kajaky, jak je známe od nás, ale spíš takové plastové pramice pro 2 osoby. A byly kurňa těžké!!
Ovšem ani nošení takovéhoto břemene asi 300 metrů mě nemohlo odradit od toho, na co jsem se tolik těšila.
V propagačním letáku, který jsme dostali, stálo: KAYAKING WITH DOLPHINS.
Jelikož to byl 2. den našeho výletu, tak jsem samozřejmě vyzvídala od skupin, které kajakovali už den před tím, zatímco my jsme se toho času pokoušeli o vztyk na surfu.

VŠECHNY TŘI SKUPINY DELFÍNY PŘEDCHOZÍHO DNE VIDĚLY, COŽ MĚ NAPLŇOVALO OČEKÁVÁNÍM, ŽE O DELFÍNY NEPŘIJDEME ANI MY!

Do své loďky jsem si chytře přibrala svalnatého Amíka. Bohužel jsem byla netakticky posazena před něj, čímž pádem jsem opravdu musela pádlovat a nejen plácáním vesel do vody tuto aktivitu předstírat:-)
Ale byl to teda adrenalin! Dostat se přes obrovské vlny, které bouřily u břehu, na širé moře, se ukázalo jako docela pěkná makačka. Navíc zpestřená tím, že se na nás vždycky řítila ooooobrovská vlna, kterou jsem samozřejmě schytala na přídi já a kolega za mnou byl v suchu!
Ale jelikož to pěkně drncalo a vy víte, jak mám ráda horské dráhy, tak se mi to i docela líbilo:-)

Najednou jsme tedy byly dost daleko od pobřeží a začala dřina. Zabrat vpravo, zabrat vlevo a pořád dokola.... Jelo nás asi 15 kajaků a já pořád čekala, kdy už náš vůdce zavelí "STOP", jsou tu delfíni... Ale nějak se kluci prostě toho dne nechtěli ukázat... :-((
Zoufale jsme pořád popojížděli a zkrátka se nedařilo... Některé posádky kolem sebe viděly plavat aspoň mořskou želvu, ale hejno delfínů skákajících kolem kajaků tak, jako to viděli kolegové den před tím, se neobjevilo...
Navíc jsem začala postupně asi po hodině nějak odpadávat, slunce se začalo připalovat, a jak nás ty vlny pořád nadnášely nahoru a dolů a nahoru a dolů... najednou jsem dostala pocit, že budu zvracet.
Tak si říkám: "Dejchej, sakra, dejchej, přece se nepobl... před spolužáky!"
Uznávám, že představa trapasu, kdy se ostatní členové skupiny všemožně snaží vyhnout se zbytkům mé snídaně, mě zachránila.
A když náš mořský vlk konečně zavelel k ústupu, věřili byste, že jsem vůbec neprotestovala, ačkoliv jsem delfíny neviděla? Zkrátka jsem měla klasický "seasick" a jediné, co jsem chtěla, bylo stát zase na pevné zemi:-)
Pádlovali jsme tedy ještě asi půl hodiny zpět a dostali jsme se až k místům, kde se zase dělají ony vlny, které mají tak rádi surfaři. A jestliže se na nich dá blbnout se surfem, tak se na těchto vlnách dá blbnout i na kajaku!
A tak jsme blbnuli...
Stačilo vždycky počkat, až přijde nějaká pěkná vlna a pak pádlovat, pádlovat a už jste se vezli. Rychlostí neskutečnou! Byl to fakt sešup. Omylem jsme smetli jeden před námi jedoucí člun, a tak jsme se pochopitelně nemohli divit, když si to jeden člun neskutečnou rychlostí namířil přímo na nás.... Přežili jsme to sice v pohodě, ale obrovský fialovo-žluto-zelený hematom o velikosti 2 dm čtverečních na mé pravé ruce dávat ledacos tušit o tom, jak asi takový náraz kajaku v plné rychlosti bolí...
Samozřejmě se nám taky několikrát nepodařilo na vlnu najet rovně, takže nás to smetlo z lodi, ale helmy to vždycky jistily:-)
Takže by se dalo říct, že to byl takový rafting na moři. A díky tomu adrenalinovému konci mi aspoň přestalo být špatně:-)

Po třech hodinách kajakování nás odvezl autobus zase zpět do hostelu. I co, vypravila jsem se koupit pár pohledů, abych měla na památku a na poslání. A tak hledám, hledám... vybírám, vybírám... zkouším, zkouším... platím, platím... Ale sakra, vždyť to nejsou pohledy, ale boty!
No je to přesně tak, šla jsem si skočit koupit pár pohledů a vrátila se s novou obuví, ale jsem nesmírně šťastná, že se mi podařilo tento úlovek ukořistit, protože koupit DÁMSKÉ SPORTOVNÍ SANDÁLE v Austrálii je věc téměř nemožná. CELÁ AUSTRÁLIE - VČETNĚ CHLAPCŮ, MUŽŮ, PÁNŮ, OTCŮ A DĚDŮ - CHODÍ TOTIŽ V ŽABKÁCH!
A to tedy nehodlám podstupovat celoročně. Takže jsem si koupila krásné Nike sandále, které si nesmírně užívám:-))) A užívala jsem si je i cestou k majáku.



To byla totiž další část programu našeho výletu.
A bylo to fakt na jedničku s hvězdičkou. ByronBayský maják je totiž nedaleko nejvýchodnějšího bodu australského kontinentu, takže tam jsem pochopitelně nemohla chybět:-)

Výšlap to byl poměrně strmý, zato s omračujícími výhledy na nádherné pláže.

Opravdu doporučuji nevynechat fotogalerii na odkazu vpravo.



Takže jsem fotila a fotila a fotila... Až jsem si ne husičku, ale novou přezdívku vysloužila:-)

Eva - the Japanese girl


Po návratu z majáku jsme měli na zahradě hostelu barbeque pro všech 120 lidí z Griffith University, takže to byla docela legrace... Už vás nebudu unavovat, ale opět se hrály další a další drinking games:-)




Ráno každý dospal, co stačil, a jelo se domů. Ovšem cestou přišel - dámy a pánové - zlatý hřeb naší cesty, původně mým neustálým těšením se na delfínky trochu upozaděný...

Navštívili jsme takové jejich místní dvorské safari, tedy zahradu, kde si můžete doslova "osahat" australskou floru a faunu.

Zařízení se jmenuje Wildlife Currumbin Sanctuary a pro návštěvníky je to fakt lahůdka!

BYLO TO SENZAČNÍ! Oči mi svítily jako malému děcku!

Jéééé, tady jsou koaly, pojďte sem...

A hele, hele, tady... pták sedící na krokodýlovi!

No to snad ne, tady... a tady... a tady...

Vydržela bych tam pobíhat sem a tam hodiny. Navíc každou hodinu začíná jeden zvláštní program pro návštěvníky (např. krmení hadů, krokodýlů, procházka s ošetřovatelem atd.)

A všude se pořád můžete zvířat dotknout a vyfotit se s nimi.

Tedy skoro všude. Výjimkou jsou pochopitelně příslušníci fauny masožravé a pak taky koaly.
Na koaly se stojí fronta a musíte zaplatit 16 dolarů, aby vás ji nechali si pochovat. Za odměnu máte krom pocitu, že jste přispěli na lepší život těchhle mazlíků, taky fotku od profesionálního fotografa, kterou si vyzvednete při odchodu.
Takže jsem si tu radost dopřála a neškudlila každej dolar jako ostatní!

A stálo to za to. Koala se drží jako malé miminko. Je úúúplně dočista bezbranná. Prostě vám toho bobše dají do náručí a je to tak krásný, jelikož ona pořád tak roztomile mžourá!

Koalí bobek na mě sice neutrousila, ale otisk bobku na tričku mi zůstal:-) Ale jelikož přivézt koalí bobek jsem dostala za úkol, vynasnažím se na koalu ještě někde do konce pobytu natrefit:-)

Potom samozřejmě potkáváte koalky všude po parku, jak si hoví na svých větvích a chrupou... A když máte štěstí, tak se třeba zrovna v tu chvíli proberou A PODRBOU SE :-)))

Jsou nesmírně cute:-) Nemyslíte?



No a další mé nadšení na sebe nenechalo dlouho čekat.

KANGAROOOOOOOOS!!!!
KANGAROOOOS EVERYWHERE!

Prostě vejdete do takového ohrazeného plácku a tam... tam se všude povalujou a pospávají!
Jako největší flákači na světě!

Nemusejí dělat vůbec nic.

Všechno je jim buřt!

Prostě klokani:-))))

Takový klokan se rozvalí jak dlouhý, tak široký a všechno je mu jedno.
Že přes něj někdo skáče, mluví na něj... Jen leží a mžourá:-)

U klokanů jsme byli asi nejdýl, snad hodinu, protože jsme se jich nemohli nabažit:-)

Postupně si někteří zástupci lidského druhu dovolovali víc a víc, ačkoliv u vchodu do ohrady stojí, že "klokani jsou zvířata nevyzpytatelná a není tudíž radno k nim přistupovat příliš zblízka" :-))

No já jsem se rozhodla to riziko postoupit:-)














Celkově padlo ve Wildlife Currumbin Sanctuary za oběť téměř 400 fotek.
Ale tuhle si prostě odpustit nemůžu, protože tu mám teď nastavenou jako plochu své obrazovky:-)))



Už jenom kvůli setkání s těmihle chlupatými mazlíky jsem ráda, že jsem do Austrálie fakt jela, protože to za tu radost i těch 24 hodin letu stálo...

A abyste neřekli, tak tady máte ještě jednoho tvora, kterého se Ewíkovi podařilo zkrotit:-))















Mějte se moc hezky, děkuji za dnešní návštěvu i trpělivost, protože uznávám, že to dnes je opravdu velká dávka čtiva, a těším se zase zítra na viděnou, neb ZÍTRA ZAČÍNÁ ŠKOLA. OJÉÉÉÉÉ....

8 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

No teda, koupit si sandále vyráběné za téměř nulovou mzdu v nevětraných továrních halách asijskými dětmi, týrat koalu, oslňovat klokana bleskem fotoaparátu... Je vidět, že jsi v té trestanecké kolonii správně :)

H.

Anonymní řekl(a)...

A ještě řídit dopravní prostředek, byť vodní a nemotorový, v podroušeném stavu, jsem zapomněl...

Ewík řekl(a)...

Stydím se, já vím... Neměla jsem si ty boty kupovat... Ale uznej, že klenbu si tu ničit nechat nemůžu:-)))
A chtěla bych vidět tebe, jak bys v žabkách jezdil na kole :-))
No a s tím řízením v podroušeném stavu to nebylo zas až tak horký, já ten ethylalkohol vytancovala:-)))

Anonymní řekl(a)...

Tak to je škoda, že delfínci nebyli...Ale není všem dnům konec:-)
Fotečky jsou fakt překrásné a je dobře, žes neváhala a vše si in natura ohmatala a očuchala a poňuchňala:-)))A na ty ftipný poznámky H. nedej...To je ta záááávist!
Už by tam chtěl být taky a tak Tě špičkuje...Musí si panáček počkat!
Taky Tě zas zdraví i zbytek rodiny, snídáme s Jitkou a Kájou a kdoví kdy jim pustí proud...papapa a těšíme zas na Tvé tapetování:-))))
mumi a spol...

Anonymní řekl(a)...

Amen:-)

Anonymní řekl(a)...

:-) Verim, ze se delfini jeste objevi. Oni se ty krasny a chytry potvory schovavaji...Navic za ty mesice urcite natrenujes i houpani na vlnach a stane se z tebe morskej ďas :-) Zajimalo by me, jestli pan vedouci vzdycky sjizdel Sazavu ve strizlivem stavu, kdyz se tu posmiva :-)
Zvaratka jsou nadherna (s vyjimkou hadic)Jen mam dotaz. Videlas vodniho Karla nebo Bedricha? Leon(ek)

Ewík řekl(a)...

Ahoj Leonku, vodního Marxe, ani vodního Engelse mi bohužel dopřáno spatřiti nebylo... Ale jak jsi psals - mám ještě couple of months to natrénovat:-) Navíc v Cairns by to neměl být až takový problém, tam jak člověk vleze do vody, tak je kolem něj mořské havěti plno! Ať žije Velký bariérový útes!

Anonymní řekl(a)...

Nechapu, jak nekdo mohl skudlit pitomejch 16 dolaru a nejit se vyfotit s koalkou! To za to samozrejme stoji. Tak nadherna fotka. Tyyyyo, koalky jsou fakt zlaticka. Jen skoda tech delfinu, ale oni se urcite objevej. Casem. Papa a uzivej si! Klara