Můj první a druhý školní den

Asi nikdy jsem se netěšila do školy tolik, jako úplně první školní den 1. září 1990. Tehdy - a pamatuju si to živě, jako by to bylo včera - jsem si sedla do 2. lavice v řadě uprostřed. Vedle mě byl díky rodičovské známosti posazen Vojta Andrle a přede mnou potom seděla Jana Hušková s Pavlem Buřvalem. Mně i Janě připadalo nevhodné sedět vedle někoho, kdo si hraje s autíčky a slupky od banánu strká do kapsáře... Své spolusedící jsme si tedy s ohledem na gender vyměnili hned druhý den :-)

No a skoro stejně hodně jsem se těšila i na svůj první den v australské škole. Měla jsem všechno jako prvňáček: nový penál, nadepsané sešity, učebnice i barevné fixky! A na kole - pochopitelně vybavená novou helmou - jsem si to štrádovala směrem ke své současné akademické půdě:-)

Možná dosud mnozí z vás tápete, cože to tu vlastně studuji...
Tak tedy věřte, že jsem se zapsala do čtyřech předmětů, všechny na Faculty of Art (tedy Fakultě umění, chcete-li:-)
Školu mám každý den v týdnu, jelikož každý předmět má svou přednášku (tzv. lecture) a potom ještě seminář (neboli tutorial), ale nepleťte si to s anglickým "seminar", což je zvláštní typ jakési kombinace přednášky a discussion group:-)
Volba mých předmětů byla poměrně jasná vzhledem k tomu, že jsem jejich návrh prezentovala při výběrovém řízení:-)
Tak tedy - stala jsem se čestnou studentkou předmětů:
PRODUCING CULTURE
CULTURE, MEDIA & SOCIETY
CULTURAL PERSPECTIVES
MOVING IMAGE STUDIES

Možná vám připadá, že se tu budu pěkně flákat, když mám JENOM čtyři předměty, ale opak je pravdou, čtyři předměty jsou dost, přičemž maximum, co vás tu nechají zapsat, je pět předmětů, ale takový blázen zase nejsem, že:-)
Navíc jsem se zapsala do spousty volitelných seminářů a kurzů (Jak napsat esej, Jak správně prezentovat, Akademická angličtina...) Některé z kurzů nesou pro nás z české kotliny poměrně neotřelé názvy např. Vytváření pojmových map, Psaní úvodů a závěrů, ale nejvíc mě pobavil název semináře Jak správně využívat slova a myšlenky jiných:-) Nepochybuji o tom, že tak jako tak budu mít práce nad hlavu...

A jaký tady z té školy mám pocit? Už po včerejší první hodině jsem byla nadšená, ale radši jsem ještě počkala na dnešní vyučování, abych to snad nezakřila... A nezakřikla!
Myslím, že se mi podařilo vybrat si opravdu kvalitní vyučující...
Včera od 9 ráno jsem měla předmět Producing culture. Vyučuje ho milá asi 50letá "Pat" a její asi o 20 let mladší student PhD. Brady. Oba nesmírně sympatisch! Jak už z názvu předmětu vyplývá, budeme se v něm věnovat principům a mechanismům toho, jak je ve společnosti kultura produkována. Očekává se od nás spolupráce na hodinách a při diskusích, čtení zadané literatury, napsání eseje, jedna seminářová prezentace a vedení následné diskuse na semináři a také tzv. "Creative Response" neboli kreativní odpověď či reakce. Naším pokusem (či omylem) je prezentovat nějaký "výtvor" ve formě audio, video, text vztahující se k produkování kultury v návaznosti na nastudovanou literaturu :-)
Ono vůbec celé moje studium teď vypadá v obrysech jako jedna velká tlustá kniha...
Vlastně tři tlusté knihy... Místo, aby jako u nás nebohým studentům jen zadali všemožnou studijní literaturu, kterou potom beztak nikdo nečte:-), tady na to jdou fikaně... Na začátku semestru si zajdete do knihkupectví v kampusu, kde si obstaráte aktuální "reader" pro váš předmět a semestr. Zjednodušeně řečeno je to tlustospis, v němž jsou podle jednotlivých týdnů a probíraných témat okopírované všechny stránky z knih, které jsou za D.Ú. přečíst na další hodinu...
A jelikož na mých předmětech se čte hoooodně moc moc moc, stálo mě pořízení milých readerů, říkejme jim třeba hezky česky "čítanky", 50 babek:-) Ale ani trochu toho nelituju, protože mi to ušetří spoustu práce se sháněním a kopírovaním textů po knihovnách...

No a jak vypadala tedy ta první hodina? Nejdřív klasické představovací kolečko a potom jsme diskutovali nad tím, co to taková kultura vůbec je... (slovo kultura vyslovujte prosím jako kultůra - ať to tady má trochu úroveň:-))))
Ovšem vypadalo to, jakože naše diskuse bude nekončná... Vždycky jsme chvíli diskutovali a pak museli utíkat na chvíli ven. OHŘÁT SE:-) Klimatizace v místnosti byla totiž nastavená tak nízko, že se to nedalo vydržet a vypnout to nešlo, pač to má každá budova centrálně. Ale jinak co taky musím zmínit jsou velmi příjemní spolužáci.
Mám velké štěstí, že v mé skupině jsou skoro samí rodilí Australané a Australanky, ačkoliv chodníčky kampusu jsou opět v množství větším než malém zaplněny studenty asijskými... Marně jsme s kolegyní přemýšlely, čím to... Mé dumání ukončil až spolubydlící Allen - Australan: "Přece proto, že v téhle oblasti nejsou žádné peníze! Nebo si myslíš, že jako absolventka Faculty of Art v oboru literatura nebo historie nebo kultura si vyděláš balík? Kdepak. Asiati to moc dobře vědí, takže studují něco, co se jim vyplatí - hlavně business nebo medicínu."
Zajímavé, takhle jsem o tom nikdy neuvažovala... Asi nejspíš proto, že po konci mého studia na Griffith University nebudu zadlužená do konce života... jako někteří ostatní jedinci...

Tolik tedy první předmět, Producing culture.

Dnes jsem naproti tomu usedla do úplně jiné posluchárny a vybavena zkušeností ze včerejška také vyzbrojena nezbytnou mikinou. Nebyla potřeba. V téhle třídě jsme se pohodlně usadili do křesel a náš vyučující Ben Isakhan nám předestřel tzv. OUTLINE, neboli obsah kurzu Culture, Media and Society (Kultura, média a společnost), a co je potřeba pro jeho splnění. Opět nezbytná esej, prezentace při semináři, vedení diskuse a také závěrečná zkouška. Vše zmiňované se opět - jak jinak - točí kolem četby... A čítanka pro tenhle předmět je ještě tlustší než pro ten pondělní... No mám se na co těšit... Ale to jsem přece chtěla, ne? :-)
Ale jinak mě Ben dnes pobavil. Jako přednášku měl jakýsi úvod do studia cultury, takže projížděl zběžně nějaké významné objevy a narazil při tom také na vynález knihtisku a první periodicky vydávaný deník Daily Courant. No a zasekl se na tom, že vlastně vůbec neví, proč se to jmenuje takhle divně, ale že to stejně není důležité... Je vidět, že Dějiny a současnost masových médií 1, 2, 3 neabsolvoval a má trochu v téhle oblasti mezery:-)
Ale přece nebudu poučovat vyučujícího:-))

Jo a taky jsem tu suverénně nejstarší, myslím mezi spolužáky ve škole... Většině z nich je 19:-)
Když vždycky na někoho vybalím, že mi táhne na 25 a jsem ve druháku na magistru, tak na mě vyvalí oči, proč proboha studuju bakaláře... Ale má to svoje výhody. O těch zase až někdy příště:-)

Jinak co se týče novinek, tak jich moc není, jen že jsem si právě zažádala o pracovní povolení, teď večer začnu smolit životopis... a jestli se mi bude chtít... a to je otázka JESTLI se mi bude chtít, tak možná začnu zítra obcházet obchody a pohostinství v okolí...
Ale pracovat můžu stejně až dostanu povolení a daňové číslo...
Teda ne, že by se mi pracovat nechtělo, ale víte, že by bylo fakt kráááásný, kdybych mohla pokračovat v současném stavu příjemného prožívání australských chvil a do toho jen chodit do školy a poctivě studovat?
No nedá se nic dělat, nájem musím platit co dva týdny, takže nějaké ty, jak my říkáme "bugs", si budeme muset co nejdřív obstarat... Než pramen vyschne docela:-)

By the way - oznamuji uzávěrku tipovací soutěže o suvenýr z Austrálie. Zítra až přijdu ze školy, tak pověsím na blog vyfocenou účtenku a vyhlásím vítěze - vítězku soutěže... Čili chcete-li se ještě zúčastnit, máte posledních několik hodin na to, si tipnout:-)
Jelikož teď máte v ČR dopoledne 4. března (na počítači mám stále náš starý čas:-), dovoluji si uzavřít tipování téhož dne, tedy dnes ve 23:59 středoevropského času:-)

Mějte se prima a omlouvám se, že to dnes nebylo nic třeskutě vtipného... Snad zase něco ftipnějšího vyprodukuju příště:-)

So see ya tomorrow... Bye Bye Ewík