Platónova jeskyně, švábi, Franz Kafka a velekněz mediální hyperreality

Ano, i tak by se dal ve stručnosti shrnout obsah pondělní seminářo-přednášky předmětu Producing Culture. Ale pojďme postupně, řekla vyznavačka chronologické kompozice textů:-)

Omlouvám se, že jsem trochu "zlenivěla", nazvěme to však kulantně tak, že jsem vám dopřála oddechový čas, abyste se z té mou osobou produkované přehršle písmenek mohli vzpamatovat. A teď znovu do práce... :-)))

Pátek, sobota a neděle byly přímo ukázkově krásné dny - tedy co se týče počasí. V pátek jsem si udělala volný den, který jsem strávila u bazénu, tak trochu nicneděláním a tak trochu přípravou na všechno možné... Vyřizováním restů... a také pochopitelně - a z toho jsem měla velkou radost - nakupováním :-) Potřebovala jsem totiž nutně černou pracovní obuv :-)
A tak jsem vyrazila do K-Martu, kde jsem krom toho ujala ve výprodeji několika opuštěných ošacovadel, kterážto mi udělala nesmírnou radost :-)
V sobotu po obědě jsem se vydatně natřela krémem s faktorem 30+ slibujícím 4hodinovou voděodolnost, nevynechala jsem tentokrát ani uši a nárty, na Wikipedii jsem si vyhledala vše o historii surfingu a vyrazila se svým spolubydlícím Lennartem na pláž. Na kole.
Rozhodla jsem se totiž, že se po prvotině v českých novinách pokusím i o prvotinu rozhlasovou, pochopitelně myšleno a natáčeno hlavou dolů :-)

Holanďan Lennart je sportovec tělem i duší, pročež si předplatil několik lekcí surfování a já si řekla, že by z toho mohl být pěkný příspěvek nazvaný "Moje první lekce surfingu" :-) Myslím, že jsem se nespletla a něco z toho splácám :-)))


Případným zájemcům o trénink surfování na suchu
dávám k dispozici bohatou fotogalerii vpravo na odkazu Fotečky od Ozzíků:-)

Asi je vám jasné, že jsme na pláži vyvolali poněkud pozdvižení, protože nikdo nechápal, proč kolem nich krouží ta bláznivá holka s foťákem v jedné a mikrofonem v druhé ruce... Mysleli si, že Lennart je nějaká zahraniční celebrita... A on to pochopitelně ještě přiživoval, když všem řekl, že jsem jeho osobní žurnalistka a ať dělají, jakože nic :-) Už mi chyběl jen ten vinčus ČRo!

Ale z čeho jsem byla nadšená nejvíc, to byla samotná cesta na pláž. Mají to tady fakt dobře vymyšlené. Silnice široké a na každé straně navíc pruh pro cyklisty. A jakmile se dostanete k moři, stačí ze silnice sjet o několik metrů a jste na cyklostezce, která lemuje skoro celý Gold Coast... Prostě jedna báseň! Kocháte se pohledem na tyrkysově modré moře, vítr vás jemně ovívá... paráda! Žádný SURFERS PARADISE... ALE CYCLISTS PARADISE! :-))

Tolik tedy pátek a sobota... no a v neděli jsem se pochopitelně už zase věnovala svým oblíbeným readingům. Tentokrát byla na programu již v titulku zmiňovaná sestava Platón, Kafka a k tomu, aby toho nebylo málo, jsme přidali dle mé blahé paměti "autora neproniknutelných textů" a "velekněze mediální hyperreality" v jednom - samotného Jeana Baudrillarda.

Přátelé, jestliže jsem si minule stěžovala na Foucaulta, tak toto trio bylo ještě o chlup výživnější.

Platón v angličtině ještě ušel, Kafkova Proměna byla s vypětím všech sil, ovšem Baudrillard, to bylo maso samo o sobě:-)
Vypila jsem během čtení a překládání jen necelé 3 litry rajčatového džusu (tělo si řeklo samo, že potřebuje nějaké červené barvivo po tom čtvrtečním dárcovství krve :-))

Tajně jsem doufala, že během noci se mi zmiňované texty dají do jakési souvislosti, kterou budu schopná v pondělí ráno reprodukovat.
Nestalo se tak.
Když jsme na pondělní hodině začali řešit to, jak se cítí člověk, který se ráno probudí jako velký šváb, a to jsme se pokoušeli naroubovat na simulakra (obrazy bez předlohy), tak můj mozek vypověděl poslušnost :-)))

Přiznávám se tedy potupně, že jsem ze sebe za celou dobu nevypravila ani slovo. Vlastně jedno slovo ano.
Když se naše vyučující Pat pokoušela vysvětlit jisté zákonitosti při tvoření jazyka (ano - de Saussura znají i tady v Austrálii), chtěla vědět, jak se řekne v jiných jazycích slovo STROM.
A tak jsem se přihlásila a řekla jsem: "Strom. Es tý ár ou em. Strom."

A zase dalších 150 minut už jen mlčela:-)
Ostatní diskutovali poněkud živěji. Slovo "šváb" zaznívalo skoro v každé druhé větě a myslím, že by se vám to líbilo, protože to je slovo zvukomalebné - COCROUCH [kokrouč]

Byla to prostě taková hodina plná kokroučů. Snad už příště budeme dělat zase něco normálního:-)

No ale abych nás zase z těch filozofických výšin dostala zpátky do reality, tak hlásím, že v pondělí ve 2 hodiny odpoledne mi také začala první směna v mé nové práci...

Byl to zážitek, na který se nezapomíná.

Dostala jsem neskutečně funny dederonovou halenku příšerné brčálově zelené barvy... No 80. léta hadr... Vypadám v tom prostě k nakousnutí a srozuměna s tímto stavem jsem se pustila do díla.

Respektive jsem si MYSLELA, že začnu rovnou obsluhovat.

Naštěstí ostatní zaměstnanci jsou shovívaví a na mě nesmírně milí, jejich věkový průměr je tak zhruba kolem padesátky, takže mě berou jako takové kuře, co vrávoře a běhá po dvoře :-)

Zkrátka a dobře - jestliže jsem si myslela, že po x-měsících práce v Newbury Manor Hotelu a za barem, si budu něco málo pamatovat, tak jsem se šeredně spletla.

Nebo spíš nejde o to, že bych si nepamatovala, že jsme v Baru Cuba točili pivo Strongbow, to asi nezapomenu nikdy, spíš je to tady strašně těžký v tom, že:

- každá sklenice má své oficiální a také pro jistotu jedno až dvě slangová jména...
- každý druh piva (asi 10 druhů) má také své oficiální a své slangové jméno...

Krom toho taky máte všechna piva v malých třetinkových lahvičkách, nehledě na asi 30 druhů limonád a míchaných nápojů roztodivných jmen, vína... no prostě v tom plavu jako Brouk Pytlík v lavoru...

Nejhorší na tom ale je, že všichni zákazníci - tedy členové klubu MUSGRAVE HILL BOWLS CLUB jsou Ozzíci. A jejich věkový průměr je někde mezi 60 a 80. A teď si představte, že oni na mě tím svým žvejkavým stylem promluví, řeknou slangově název požadovaného pití, požadované sklenice, ještě aby toho nebylo málo žbleptnou něco o ledu, o brčku nebo tak... a já se můžu jít se svým FCE i TOEFLem klouzat, přátelé!!!!

Ale práci za barem, to bych ještě přežila... Ovšem co mě naprosto dostává, jsou ty hrací automaty.
To prostě u nás nezažijete. Tady je tak 50 automatů a u nich sedí - promiňte, že nebudu kulantní - ale u těch automatů sedí stařenky, popíjejí své sherry nebo latté a ládují do automatů jeden dolar za druhým... A já jim chodím vyplácet výhry!!

Nechci podporovat gamblerství!!! :-))))

Prostě mě dostalo, že členové Musgrave Hill Bowls Clubu (kdybyste se chtěli pobavit, tak můžete tady www.musgravebowls.com) sem chodí každý den, tráví tu třeba celé odpoledne.... a stačí, aby se takový zasloužilý člen jen přiblížil k barovému pultu, a obsluha nejen, že dotyčného pozdraví a zeptá se na zdraví manželky Muriel a psa Bena, ale už rovnou sahá po PŘÍSLUŠNÉM TYPU SKLENICE (z níž dotyčný obvykle pije) a otáčí kohoutkem PŘÍSLUŠNÉ ZNAČKY PIVA!

A to si nemyslete, že to je nějaká špeluňka 2x3 metry. Je to fakt klub veeeelikej, za barem jsme 3 - 4 v jednu chvíli a občas nestíháme kmitat!

Samozřejmě se se mnou taky včera řada členů přišla osobně seznámit. A jelikož jim opravdu brutálně nerozumím (musím se ptát třeba i 3x, cože to vlastně chtějí!), tak mou jedinou zbraní je to, že se pořád usmívám a doufám, že mi mou neschopnost prominou...

Jinak jsem psala, že mí kolegové jsou všichni velmi milí a snaží se mi pomáhat. Ovšem přihodila se mi jedna poněkud zvláštní věc. Jedna z obsluhujících se jmenuje OLGA.
Zeptala se mě, odkud jsem, tak já už vycvičeně: "Já jsem z Evropy, z České republiky a studuju v Praze."
A ona na mě poslovensky: "Nepovedaj! Já som z Bratislavy!" A už mě hagla (= objala:-)

Utekla sem v osmašedesátém před komunisty, žila snad 30 let v Sydney a teď už 9 let obsluhuje tady v klubu... Její syn už slovensky nemluví, ale ona si ještě ledacos pamatuje...
Ale řeknu vám teda, že je to strašně zvláštní spolu mluvit česko-slovensky. Prostě je to tak strašně v tomhle prostředí nepřirozený... že i když kolem nikdo není, tak je jednodušší spolu mluvit anglicky. Vím, že teď asi nechápavě kroutíte hlavou, jestli jsem se za ty 3 týdny, co tu jsem, dočista nepomátla... Ale nepomátla.

Ono to fakt působí docela silně to okolní prostředí na člověka. Ne, že bych už přestávala v češtině mluvit sama na sebe, ale jako třeba nadávám už si jenom anglicky:-))))
A občas je to prostě jednodušší i sama sobě říct něco anglicky.
I proto jsem tak ráda, že mám Skype a ICQ a blog, kde se můžu vyřádit :-)))

Mimochodem jsem před chvilkou zase poslala další výplod do E15, tak uvidíme, jestli se uchytím i tentokrát. Minulý příspěvek o australském školném vám sem dám ve čtvrtek, I PROMISE! :-)

Zítra mě čeká "busy day" - v 10 hodin mám - jak to říct, prostě session v knihovně, budu se učit vyhledávat v místním knihovnickém programu a pak od jedné mám skoro 4hodinový workshop, kde mi slíbili, že mě naučí dělat pěkné, veselé a hravé prezentace v PowerPointu :-)

Budu to potřebovat.
Dnes jsem se totiž upsala a za 2 týdny mám svůj první "tutorial". To znamená, že si musím několikrát prostudovat zadané readingy, udělat z nich přednášku a potom vést diskusi... Tak jsem zvědavá, jak se zadaří, protože tahle akcička už se počítá do celkového hodnocení v předmětu. Ale téma jsem si snad nevybrala špatně - Propaganda Model.

No a já jdu spát, protože včera jsem až do noci dekódovala texty Maxe Horkheimera.

Mějte se všichni hezky a.... Keep smiling! Váš Ewík