Jako zmoklá slepice...

...jsem vypadala dnes ráno, když jsem se přiřítila do promítacího sálu, v němž od 9:00 probíhají naše filmové projekce v rámci předmětu Moving Image Studies.

Nevím, jak u vás, přátelé, ale mě osobně se ještě nikdy nepodařilo zmoknout, uschnout a zase zmoknout během jediné cesty do školy...
Prostě Austrálie, co chcete... Buď je vytrvale krásně, nebo vytrvale prší nebo se to vytrvale v pětiminutových intervalech střídá :-)

Po senzačních filmech promítaných minulý a předminulý týden jsem se nemohla dočkat dnešní projekce. Bohužel jsem byla poněkud zklamána. Hollywoodský snímek "Out of the past" francouzského režiséra Jacquese Tourneura, který si promptně poameričtil jméno na Jack Turner, sliboval úvod do žánru "film noir", výsledek byl ale poněkud rozpačitý... Kirk Douglas byl sice svého času docela fešák, ale na hlasovce u nás v rozhlase by ho moc nepochválili... Hrozně polykal všechny koncovky... a Ewík mu prostě nerozumněl, a tudíž mu pravděpodobně byla část z děje filmu utajena.

Je to teda zvláštní schíza o sobě mluvit v mužském rodě, jen co je pravda!

Korunu dopolední hodině nasadila naše vyučující - velmi sympatická "filmová vědátorka" Debra. Tentokrát se rozhodla nám přiblížit rozdílný přístup evropských a amerických filmařů a prohlásila: "Právě tyhle dva státy - USA a Evropa - byly ve 30. - 50. letech hlavními centry filmového průmyslu."

Prostě pro Austrálii je celá Evropa jeden velký zvláštní stát plný zvláštních malých pidistátečků :-)

Reputaci dnešnímu vyučování spravil až dvouhodinový seminář z předmětu "Cultural Perspectives". Po úžasném hodinovém brainstormingu na téma "cultural practices" - tedy jakési kulturní praktiky a rituály, jsme opět diskutovali nad Foucaltem a na své konto jsem si připsala první červený puntík za aktivní účast v diskusi. Jupí!

Odměnila jsem se za to dobrým obědem v podobě rýže s kečupem a dala si závazek, že od 1. dubna začnu pravidelně navštěvovat místní spinningový club, protože a poněvadž - pokračovala-li bych tímto stylem, nedobře by to dopadlo :-))

Je to tedy poněkud zásah do rozpočtu - platit si tady ještě cvičení, ale nedá se svítit. Mou kreditní kartu to snad až tak moc bolet nebude, jelikož jsem včera byla v práci obdarována rozpisem směn na příští dva týdny a zahálet tedy rozhodně nebudu... Příští týden máme "mid-semester break" - tedy pololetní prázdniny (Jojo, už je to tak, po třech týdnech školy týden prázdnin... Už bylo na čase :-))) A jelikož můžou studenti během oficiálních prázdnin pracovat na plný úvazek, můj manažer se rozhodl toho využít a napařil mi směnu každý den... No co se dá dělat. Aspoň bude na chleba a na nájem :-)

A teď už, jak jsem slíbila, je tu pro zájemce oskenovaný sloupek z deníku E15 na téma placení školného na australských univerzitách. Za oskenování děkuji svému mladšímu bratrovi Tomášovi :-) Nepůjde-li vám to přečíst, níže budu publikovat i verzi čistě textovou :-))

Povšimněte si prosím identifikace autorky. Já osobně jsem byla tak zaujata označením "novinářka", že jsem úplně přehlídla to, že jsem byla překřtěna... Já vím, že přechylování ženských jmen teď s ohledem na genderovou problematiku není v módě, ale nevěděla jsem, že už to jde i opačným směrem... Tedy že se ubírá koncovka OVÁ i těm, které se s ní narodily... :-)

Ale pan Kvasnička z toho třeba bude mít radost, že šířím slávu jeho rodu :-)

Takže vám přeji pěkné počteníčko a slavnostně hlásím, že jsem DNES NAČALA 4. TÝDEN POBYTU NA AUSTRALSKÉM KONTINENTU!!

Od klokanů zdraví váš Ewík


A zde pro zájemce čistě textová verze s nezkráceným titulkem:-)

Školství podle Klokanů má i svoje mouchy

Až sem do Austrálie zabloudila informace, že české ministerstvo školství chce zavést školné na univerzitách a inspirovat se při tom australským modelem. Ten je založen na tzv. „odloženém školném“. Student si na začátku studia vezme půjčku a začne ji splácet až ve chvíli, kdy vydělává jako průměrný absolvent vysoké školy. V Česku se počítá se školným zhruba 30 000 korun za rok.
Za studium na australských univerzitách se oproti tomu platí mnohem víc. Mě se coby studentky na výměnném pobytu poplatky netýkají, ale spousta mých přátel se kvůli studiu zadluží na dlouho dopředu. Po pěti letech studia chtějí rozjet vlastní obchod, zařídit si ordinaci nebo si vzít hypotéku na dům. Jenže – na krku místo toho mají nesplacený dluh třeba 35 000 australských dolarů.
Vše tady závisí na tom, jak „lukrativní“ obor zrovna studujete. Čekají-li vás velké výdělky, čeká vás i větší úvěr… Čím dál víc australských středoškoláků proto volí raději přímou cestu – jít rovnou do práce.
Jak je tedy možné, že australské univerzity i přesto praskají ve švech? Odpověď zní jednoduše – zahraniční studenti. Univerzity si dokázaly rychle spočítat, že od studenta z ciziny dostanou zaplaceno mnohem víc. I proto přizpůsobují nabídku poptávce.
Rozšiřuje se výuka medicíny, bussinesu, práv… Naopak třeba na Griffith University, kde teď studuji, si od letošního semestru už nezahrajete divadlo, protože výuka oboru „Drama and Theatre“ byla ukončena. Nevyplatí se. Zahraniční studenti, tedy povětšinou Korejci, Japonci a Číňané, o něj neměli zájem a domácí studenti obor „neuživí“.
Univerzity samotné fungují v Austrálii precizně. Jenže není to zadarmo. Desítky domácích studentů mi potvrdily, že navštěvovat vysokou školu „není legrace“. Z toho také vychází můj recept, jak přinutit Australana, aby zůstal stát s otevřenou pusou. Řekněte mu, že existuje země, kde se studuje gratis…