Cesta do hlubin študákovy duše - díl 2.

Ranní cesta do školy mě nepotěšila. Sotva pět minut od mé cílové destinace začalo ukrutně pršet a skoro by se dalo říct, že na mě nezůstala nic suchá, ale to bych klamala, neb suchý zůstal pod cyklistickou helmou nejeden vlas a také můj "nepromokavý" batoh leccos zachránil, takže záda těž zůstala v suchu :-)
První hodina začínala v 9:00 a musím se přiznat, že s oč menším očekáváním jsem k tomuto kurzu přistupovala, o to příjemněji jsem byla překvapena:-)
Předmět "Moving Image Studies" - tedy "Studium pohyblivých obrázků" se skládá ze čtvrteční tříhodinové session, na níž bude promítnuto jedno ze stěžejních děl světové kinematografie, a za dva měsíce budou čtvrteční promítání doplněna o páteční setkání, na němž budeme prezentovat své vlastní práce o jednotlivých filmových žánrech, režisérech, případně čemkoliv jiném.
Jak už to tak tady bývá - i v tomto předmětu si můžete vybrat cokoliv, co vás bytostně zajímá. Jediný problém je v tom, že si téma musíte najít sami. Nikdo tu nikoho za ručičku nevodí:-)

Naše vyučující je ve filmové teorii sběhlá a celkem sympatická paní "lektorka".
Po každém promítání je naším úkolem napsat o shlédnutém dílku resumé v délce 600 slov, poté vést jednu z pátečních diskusí a na závěr odevzdat esej, v níž prokážeme, že jsme provedli "research" - tedy prozkoumali a probádali literaturu věnovanou zvolenému tématu.
How easy! Jak snadné!

Původně jsem si říkala, že nebudu-li to zvládat, pak tento předmět možná uvolním pro jiné filmuchtivé studenty, ale po dnešku již tento názor nezastávám...
Sice jsem filmovou teorií nepolíbená, dokonce bych se neváhala označit za filmového analfabeta, ale na druhou stranu... JE TOLIK FILMŮ, KTERÉ JSEM SI VŽDYCKY PŘÁLA VIDĚT... ALE NĚJAK JSEM SE K TOMU ZATÍM NEDOSTALA!

Casablanca, La Dolce Vita, Ptáci... Je toho tolik!

A tenhle předmět nabízí promítnutí a rozbor 12 "klasických" filmů, které vstoupily do dějin světové kinematografie...

Italský neoralismus, francouzská škola, ruská škola... Tohle všechno mi říká něco jen vzdáleně...

Třeba vím, že ke státnicím jsem se učila jména jako Dziga Vertov nebo Sergej Ejzenstein a jeho Křižník Potěmkin, ale v podstatě bych v případě dotazu na tato jména musela nahonem improvizovat a vytvořit znalostní "Potěmkinovu vesnici" :-)

Proto jsem ráda, že mě napadlo si tenhle předmět zapsat. A začali jsme zostra hned dnes. Hrozivě znějící jméno "Dziga Vertov" v sobě neskrývá nic jiného, než jméno významného ruského režiséra - dokumentaristy, který vstoupil do dějin svým neotřelým přístupem k práci s kamerou a střihovou skladbou.
Promítali jsme si jeho hodinové dílko nazvané "The man with the movie camera" - u nás překládané jako "Muž s kinoaparátem".

Pakliže toto dílko znáte, pak mi promiňte, že vás asi neohromím, ale já jsem pro sebe skutečně objevila Ameriku!!!

Tenhle film je z roku 1929 a je to hodinový sled obrazů a obrázků ze života v SSSR. Život ve městě od rána do noci, práce lidí i strojů, to vše zachycuje muž bloudící se svou kamerou...
Občas nevíte, kam se dívat dřív... a pak najednou všechno zpomalí, zamrzne... Nebo on už třeba v roce 29 zoomoval!
Původně se tenhle film promítal bez doprovodné hudby, ale v 90. letech k němu podle režisérových poznámek dokomponoval a nahrál hudbu "The Cinematic Orchestra". A musím říct, že famózní hudbu!
Já, která se čas od času vracím zklamaná z kina, protože film nestál za nic, jsem hodinu napjatě sledovala obrázky, které - aniž by byly propojeny jakýmkoliv hraným příběhem - vyprávějí víc, než mnohé jiné filmy...
Zkrátka, nebudu to zbytečně dlouho popisovat... Dostane-li se vám do rukou DVD s tímto filmem a doprovodnou hudbu, pak neváhejte, za tu hodinku to fakt stojí:-)

Tolik tedy první část dne.

Poté jsem si užila polední přestávku strávenou poleháváním ve stínu stromů na travičce zelené... Naše škola je v tomhle ohledu senzační. Připadám si tu prostě jako na procházce v zoologické nebo botanické zahradě... Samé miniaturní chodníčky a všude tráva a lavičky... Marně přemýšlím, proč my studujeme v takových divných budovách v centrech měst:-))

Další moje dnešní vyučování bylo vlastně pokračováním včerejší přednášky předmětu Cultural Perspectives 1.
Jestliže jsem včera psala, že si připadám jako na soutěži krásek Miss World, pak dnes jsem si připadala ještě hůř:-)
Na seminář k tomuto předmětu jsem ve skupině dalších 29 dívek. Podotýkám, že pouze dívek.
Mým kolegyním je z 95 % 17 let a jsou to studentky 1. ročníku Griffith University:-)
Zkrátka jsou to takové roztomilé Lolitky, proč to neříct. Některé z nich vypadají na 14 a já si mezi nimi připadám jako přerostlý a růstovými hormony stimulovaný brojler mezi právě vylíhlými kuřátky :-)

Ano, jsem o 7 let starší než ony a je mi jasné, že nová přátelství pravděpodobně při tomto kurzu nenaváži:-)

O to víc mě ale bavilo sledovat naši lektorku. Jmenuje se Caron Krauth, neustále vtipkuje, na uvítanou všem nabídla gumového medvídka Haribo a potom z ní při představování vypadlo, že se k vyučování kulturálních studií dostala náhodou od psaní dívčích románů!
Když vám asi 55letá autorka prozradí, že její nejúspěsnější dílo "Kissed by your lips" (Políbena tvými rty) možná mnoho z návštěvnic tohoto semináře četlo, JE TO PROSTĚ ŠOK :-)

Ale jinak myslím, že se mi ve škole bude docela líbit.
Caron se hrozně líbilo vyslovovat pořád dokola a dokola moje příjmení... Ačkoliv jsem jí řekla, že mi výslovnost mého jména jako "Kwasnykowa" nevadí, protože to tak vyslovují všichni, trvala na tom, že se to naučí po našem... Tak jsem ji nechala. Beztak to do příště zapomene:-)

Jinak jsem dneska slavnostně dodělala své "cíví" - tedy životopis, kde jsem si navymýšlela spoustu zkušeností tu s tím a tu s oním a od zítřka začínám obcházet potenciální zaměstnavatele ve svém okolí. Ještě konto si musíme zřídit, získat daňové číslo a už to začne...

Stereotypní život na australském východním pobřeží...

Ještěže aspoň zítra tu bude veselo! Pořádáme totiž BBQ - barbeque!

Pozvala jsem své norské kamarádky a taky pár Australanek ze školy... Vydrží-li hezké počasí, bude to bezva. Ráno jdeme nakupovat suroviny a už se moc těším.
Když budete hodní, možná sem v sobotu připíchnu i nějaké to foto, abyste mohli na dálku ochutnat a ocenit naše výtvory... Ale abyste si nemysleli - klokaní maso mít nebudeme:-)

A jelikož každá party či BBQ musí mít tady v Austrálii své motto, prozradím vám to naše - "sofa & coutch BBQ". Tedy "gauč BBQ". Jak nás taková blbost napadla?
No tady, když už něco nepotřebujete a chcete se toho zbavit, tak to jednoduše umístíte na ulici... Vystrčíte to před dům. Však on si to sebere někdo, komu se to ještě bude hodit. A takhle jsme my včera k našemu novému sofa přišli:-) Prostě stálo na ulici, tak jsme si ho sem přitáhli:-)
A zítra tedy bude mít naše sofa svou premiéru a my k němu na zahradu k bazénu sestěhujeme křesla a sofa z verandy, ze zadní zahrady a zkrátka vše, co máme na sezení v domě.

A to je od nás, z Gold Coastu, pro dnešek vše.
Mějte se moc hezky a pořád čekám, že se ozve vítězka tipovací soutěže! :-)

Krásný zbytek dne přeje z večerního posezení na verandě váš Ewík