Zabijačka

Tak jsme dneska poprvé zabíjeli. Koho nebo co?
Přišla jsem zrovna z venku, pozdravila se se spolubydlícím, který za sebou právě zavíral dveře do sprchy. A než jsem vytáhla klíče, dveře od koupelny se otevřely znovu a bylo vidět, že má něco na srdci. Nakonec se zeptal: "I was just wondering whether you don't have anything to kill this..." Opět přeložím: "Jen mě tak napadlo, jestli náhodou nemáš něco, čím bychom mohli zabít toto..." A ustoupil ze dveří.

Za ním na stěně ve sprše bylo faaaakt oooobrovský pavoučisko sklípkanoidního vzezření!
Hned jsem vběhla do pokoje a hledala foťák, protože to byl vůbec první pavouk, kterého jsem v Austrálii viděla, a hned takovej macek! I s nohama mohl mít na délku takových 8 centimetrů.
Popadla jsem foťák, ale ouha! Došly baterky!! Tak honem něco jiného... Mobil! Bingo! Ale sakra, paměťová karta je plná...
Mezitím se začalo řešit, co s nebohým pavoukem. No řeknu vám, že teda nešáhla bych na něj ani za milion, ale něco jsme s ním provést museli. Druhá spolubydlící hned sedla k internetu a jala se googlovat, s kýmže máme tu čest:-)
Pavouk stále strnule spočíval na zdi ve sprše.
Spolubydlící Lucas, jenž pavouka objevil, dostal nápad, že ho odchytí do lahve. Druhý spolubydlící na to šel z jiného konce a přinesl z kuchyně sprej proti hmyzu.
Jak asi tušíte, za chvíli se z koupelny ozvalo dvojí zaječení. Pavouk se totiž pohyboval úplně enormní rychlostí, což oba pány značně překvapilo a polekalo.
No a jak se to u nás tak pěkně rozléhalo křikem, vzbudili jsme třetího spolubydliče, který přišel, vzal hadr, nebohého pavouka omráčeného sprejem do něj zabalil a odnesl kamsi, ani nechci vědět kam... I tak se od té doby pořád rozhlížím kolem sebe a hlídám každé zašimrání po těle...
A jelikož hned vedle té koupelny je můj pokoj, můžu se asi co nevidět těšit na nevítanou návštěvu... :-)))))))))))))))))))))))

Tolik tedy nejzajímavější zážitek dnešního - už skoro končícího dne.
Původně jsem chtěla ale psát o něčem jiném.
Víte, jaké je nejfrekventovanější téma k hovoru pro zahraniční studenty? Že ne? Ale kdeže. Přece systém místí dopravy!

Bože jaké utrpení by tohle místo bylo pro mého milého Leonka, který v hlavě nosí všechny jízdní řády...
Tady totiž jízdní řády neexistují!!!!
Respektive až do dnešního dopoledne jsem si myslela, že ano. Prostě jsem si říkala, že to tu mají jen neskutečně blbě značený, protože podél silnice najdete pouze stojany s modrou značkou BUS STATION a doporučení "Hail driver" - tedy mávněte na řidiče. Tedy nedozvíte se ani jméno vaší zastávky (čili kam si máte objednat zpáteční cestu), ale nedozvíte se ani žádné informace o času odjezdu či cílové stanici.
Řekla jsem si, že to by v tom byl čert, kdybych do systému místní dopravy nepronikla. Pečlivě jsem tedy nastudovala webové stránky místního podniku a podařilo se mi objevit, že každá linka má zpracovanou takovou brožuru v .pdf, kde je popsána trasa linky a - světe jásej - dokonce i přesné časy odjezdů a příjezdů!!!!

Brožury všech linek jsem si stáhla do počítače a dnes ráno zjistila, že mi jede autobus linky číslo 15 v 11:51 minut. Je to ta zastávka, kterou mám 2 minuty od domu, pročež jsem pro jistotu byla 11:45 na místě a vyhlížela busík.

Vyhlížela
a vyhlížela
a vyhlížela....

A pořád jsem si říkala, že přece nejsem takový idiot, abych se překoukla!!

Po 25 minutách čekání jsem se to rozhodla vzdát a přejít na zastávku jiné linky.

Po asi 300 metrech od zastávky se ohlédnu a co nevidím. Milý autobus si právě zajel do zastávky! No nic, brala jsem to sportovně, a jelikož tenhle spoj jezdí jednou za hodinu, pokračovala jsem směrem k druhé zastávce. Tam co nevidím. Na lavičce čekají dvě dámy. Inu pozdravím a táži se jich, netuší-li, jaká linka těmito končinami projíždí a kam jede. Bylo mi odpovězeno, že jde o linku č. 5, která jede do Southportu, kam jsem právě potřebovala.
Tato informace mě potěšila, pročež jsem se jich laškovně zeptala, jestli bus čirou náhodou v brzké době nepojede, když tu tak obě dvě sedí.
Příjemně se na mě usmály a jedna z nich prohlásila: "Určitě během půl hodiny přijede, drahoušku."

Musela jsem se znovu zeptat, jestli jsem se nepřeslechla. Nepřeslechla. Odjezdy na internetu jsou jen čistě orientační. Autobus mívá plus mínus až půlhodiny zpoždění.

S touto informací jsem se již ničehož dalšího dopátrati nepotřebovala. Nad systémem místní dopravy jsem zlomila hůl. Od zítřka definitivně začínám jezdit všude na kole.

A co jiného zajímavého se dnes ještě dělo? Asi nic tak světoborného, dokoupila jsem pár nezbytnostní, jako např. ramínka do skříně:-) Ale co hlavně - stáhla a umístila jsem na internet vybrané fotky, které jsem zatím během své cesty stihla pořídit.
Pakliže se tedy bude chtít vaše oko levé nebo pravé pokochat a uronit slzu nad Ewíkem tisíce kilometrů daleko, máte možnost.
Všechny fotky odteď najdete rozdělené do jednotlivých sekcí na adrese:

(bez www) ewikhlavoudolu.rajce.net

A jelikož se zde objevily nějaké požadavky, abych prokázala, že jsem fotky Tichého oceánu skutečně nafotila já a nestáhla je někde na internetu, přidávám sem něco málo důkazního materiálu:-)))







Přeju pěkný den všem a znovu připomínám tipovací soutěž z předminulého příspěvku. Tak šup šup, přece nechcete přijít o suvenýr z Austrálie!!

Od protinožců se na vás culí váš Ewík