Ewík ve vlnách Pacifiku

Přesně tak, je tu slibovaný a avizovaný příspěvek o mém prvním setkání s Tichým oceánem.

Vše začalo podle plánu, vyspinkaná do růžova jsem si na internetu vyhledala autobus, který mě měl odvézt do lokality zvané Surfers Paradise. Pro neangličtináře přeložím - Ráje surfařů. Jako správná cestovatelka jsem se zadívala do mapy a neomylně identifikovala nejbližší autobusovou zastávku vyskytující se nedaleko mého současného útočiště. Vyrazila jsem svižným krokem s časovou rezervou... a když jsem dorazila na místo, zjistila jsem, že po zastávce, která ještě DNES RÁNO byla v mapě vyznačená, se slehla zem... Zkrátka a dobře, nebyla tam. Co teď? No co myslíte... Nezbývalo než nastartovat kabely a vypravit se vstříc oceánu po svých. Naštěstí se mi po nějaké době podařilo nedopatřením zkřížit trasu jiného autobusu, který mě do centra vodních radovánek za 2 dolary dovezl.

Surfers Paradise se ukázalo jako velmi zvláštní místo. Nádherné pláže jsou lemovány stovkami obchůdků, barů, diskoték a hotelů, všude spousta hluku, neonů a troubení klaxonů. Tedy nic pro neomarxisty a levicové intelektuály:-). Ale jeden den jsem to byla ochotná překousnout:-)

Beztak jsme si to já, Vera a další dvě Norky namířily neomylně rovnou na pláž…

Další slova asi nejsou potřeba. Bylo to prostě kouzelné… Posuďte sami:

Strávily jsme na pláži skoro celý den, počasí bylo naprosto ideální… A nikdy bych byla nevěřila, že oceán může být stejně teplý jako voda v našem domácím bazénu. Bylo to neuvěřitelné.

Kvůli opravdu divokým vlnám to tu mají vymyšlené tak, že koupat se smí jen mezi dvěma vlajkami a tuhle oblast hlídá několik plavčíků ze břehu. Ten pruh je na první pohled dost úzký – jen asi 20 metrů, ale stejně hluboce před místními lifeguardy smekám, jelikož uhlídat tolik lidí skákajících ve vlnách, to chce fakt ostříží zrak. Nedejbože ještě lustrovat hladinu, neobjeví-li se na ní index žraloka – tedy ploutev:-)

Na pláži to bylo zkrátka moc fajn, užívala jsem si krásného koupání a připadala si dost hloupě, protože jsem si vlastně celý den lenošila, jako kdyby byly nějaké prázdniny, jako kdybych byla na dovolené… No vzpomínala jsem na vás, jak musíte vstávat a do roboty a tu a onde protivné věci zařizovat… Ovšem moje spolupolehávačky na pláži mě z toho pocitu rychle vysvobodily:-)

Kotvy jsme zvedly asi po 5 hodinách, protože na nás začali dotírat mlsní opeřenci, které na nás poštvali naši sousedé…

Na zpáteční cestě jsem opět neomylně nasedla do zcela jiného autobusu, než jsem měla.

Co se však nestalo. Zjistila jsem, že tento autobus staví asi dvě minuty poklidné chůze a minutu svěžího joggingu od našeho domu!!

Toto zjištění mě nesmírně potěšilo:-)

Po příchodu domů jsem našla na stole pro mě připravené klíče a pokoj údajně připravený k nastěhování. No po 2 hodinách mého „doplňkového“ úklidu jakž stakž připraveného k nastěhování:-) Takže jsem se konečně ubytovala, vybalila si… a zjistila, že i přes pravidelné mazání se voděodolným krémem s ochranným faktorem 30+ se mi podařilo se spálit.
Ač bych to před tím nikdy nepředpokládala, spálila jsem si hned dvě partie: uši a nárty

Nějak jsem si myslela, že tato místa jsou chráněna sama od sebe:-) Ale řeknu vám, bolí to jako čert… Ovšem pěkné fotečky z dnešního pěkného dne mi to vynahradí:-)

Jak jsem se před chvílí od některých z vás, obývajících stejný kontinent, dozvěděla, vy nám doma také nestrádáte a prý si užíváte jarního počasí… Jen tak dál, jen tak dál…

Zítra – dá-li internetové připojení – umístím na internet všechny dosud nafocené fotky.

Pravdu mají ti, jimž se právě teď orosila čela.

Pakliže píšu jako grafoman, není to nic proti tomu, v jakých kvantech jsem schopná fotit:-)

Jenže naneštěstí pro mě a naštěstí pro vás jsem omezena datovým tokem, takže na internet umístím jen „THE BEST OF THE BEST OF“:-)

Pro tento den se s vámi loučím a děkuji uctivě za pozornost!

Krásný jarní večer vám přeje Ewík