Zatímco čekám na odvoz na letiště...

...rozhodla jsem se, že vám ještě něco napíšu, protože Bůhví, jestli se mi v Koreji podaří dostat se na net.

Sice jsem si myslela, že si tak do devíti hodin do večera v poklidu sbalím a pak si užiju jedno z mých posledních bloggování, ale nějak se nezadařilo :-) Spolubydlící hráli na verandě zajímavou hru - vždycky jeden člověk dostane do ruky osmigigovej iPod s několika tisíci písniček, vybere nějakou skladbu, pustí ji, a kdo první uhodne jméno interpreta a songu, přebírá štafetu. Ono se to nezdá, ale byla to docela sranda :-) Zvláště když se pouštěli "hitovky" našeho mládí :-)

Jinak jsem teda krom toho všeho balila, uklízela, nabíjela a vyřizovala resty. Loučila se. Šla jsem se nechat obejmout od všech "patrons" v Musgrave Hill Bowls Clubu, což bylo moc prima a vůbec jsem si tak nějak vychutnávala celý ten poslední večer...

Poslední cesta na kole ze školy, poslední hupnutí do bazénu, poslední západ slunce, poslední posezení na terase... Jojo, to byl teda rok!

Taky jsem si dělala trochu pořádek ve foťáku a při té příležitosti jsem zjistila, že jsem vám sem vlastně vůbec nedala fotky Courthousu. No a když jsem se tím začala probírat, tak jsem začala vzpomínat hlavně na Cairns... Stejská se mi po tom krásným vedru, tady je normálně na mě zima :-))

Takže jestli se chcete trochu "virtuálně" zahřát, zvu vás na extrémně rychlý flashback zpět do Cairns, hlavního města tropického severního Queenslandu :-)

Tuhle fotku jsem se bývala měla dát už v srpnu, kdy jsem v Courthousu začala pracovat. Tohle bylo totiž to, co mě nalákalo vstoupit dovnitř a zeptat se, jestli někoho nehledají :-)


Courthouse znamená v překladu soudní dvůr, takže bar i restaurace dneska sídlí v bývalé soudní budově. Po architektonické stránce se mi to moc líbí a řekla bych, že je to jedno z nejhezčích míst v Cairns...

A abychom to měli kompletní, tak tady ještě pohled zevnitř na bývalou "soudní síň", kde momentálně funguje bar :-)

Ovšem na všechno stále dohlíží sličná slečna držící v rukou váhy... Běda tomu, kdo by chtěl šidit a čepoval "podmíráky" :-))



A tady už můj drahý šéfík, Graham Bell... Fakt si nedělám srandu, on se opravdu jmenuje jako ten týpek, co vynalezl telefon :-)

Ale ten krvelačnej pohled mu šel dobře, co? :-)


A tady už tak, jak mě znají všichni. V kuchyni u objednávacího pultíku...

Courthouse měl navíc taky dobrou, řekla bych že dokonce až strategickou polohu. Jednu ulici od Esplanade, asi 100 metrů od laguny.

To je totiž místní australská specialita. Ne všechna místa se tady můžou pochlubit skvostnými plážemi... Občas je to, jako v případě Cairns nebo Airlie Beach, bída s nouzí...

Posuďte sami, jak to v Cairns vypadalo při odlivu...

Ovšem tady si s tím nikdo hlavu neláme, prostě si hned vedle postavili velkou lagunu, kde je vstup do vody s jemným světlým pískem.... Voda je modroučká a nikdo nemusí platit vstupné... Otevřeno je od rána od 6 do večera do 10.

Takže račte vstoupit.

THE LAGOON :-)

A abyste mi věřili, že jsem si ty teploty necucala z prstu :-) 34 jen to hvízdne a to bylo prosím ten den, kdy jsem to fotila, fakt hnusně a chvílema pršelo...

A u vodních ploch se v Austrálii místo otravného hmyzu obvykle vyskytují červeno-žlutí panáčkové a panenky, co si říkají "The Baywatch" :-))

Tolik tedy malá vzpomínka na Cairns. Na Cairns, kde se mi ze začátku tolik nelíbílo, a teď se tomuto městu za to hluboce omlouvám :-)

Gold Coast je víceméně taky fajn, ale jak jsem psala minule, Cairns je Cairns :-)

Náhodou jsem ale docela ráda, že jsem se sem ještě měla možnost vrátit, protože mi to pomohlo si líp věci a dojmy utřídit v hlavě.

Posledních pár dní jsem proseděla hodiny a hodiny v univerzitní knihovně. Vždycky ráno jsem se uvelebila u svého stolečku s výhledem do zeleně a prvních 10 minut jsem jenom tak koukala do blba... do modrý oblohy bez mráčku a do košatých korun stromů, jestli tam náhodou nezahlédnu volně žijící koalu :-)

No a při tom jsem dumala a dumala a dumala :-)

Potom jsem se zase vzpamatovala a pustila se do práce. Byl to teda mazec, to vám musím říct.

Prošla jsem za těch pět dní 38 knih tematicky se věnujících TV seriálům, soap operám, telenovelám, sitcomům apod.

Ne, že bych už byla expert, ale přece jenom, něco málo jsem do sebe nasála :-)

Jela jsem to v kuse, co to šlo, takže fakt bez polední přestávky :-) Od devíti ráno do pěti. Jen jsem si vždycky po 2 hoďkách šla protáhnout, udělala si pár přemetů a hvězd mezi regály knih a zase se poslušně vrátila na své místo :-)

Měla jsem štěstí, že v našem kampusu zrovna celou knihovnu minulý semestr zrekonstruovali, takže prostředí je tam nesmírně příjemné... Posuďte sami... Taky bych si u nás dala říct, moct se rozvalit na gauči :-)

Zde přízemí, kde se dá jen tak vegetit s ostatníma studentama, případně se připojit na net a trochu si zasurfovat...

A tady už "quite study area". Psssst, tady se studuje! Nerušit! :-))

Takže celkově musím říct, že plán se mi podařilo splnit na 105 % :-) Mám desítky a desítky stran výpisků a tři knihy jsem dokonce okopírovala celé. Snad se to bude na diplomku hodit :-)

Takto tedy vypadala studijní složka mého pobytu a takto už vypadala složka "konzumační". Hladová jako divoká šelma jsem včera nesmírně uvítala aktivitu svých spolubydlících, kteří se pustili do domácího sushi :-)

Až jsem byla překvapená, jak to bylo dobré... Skoro nerozeznatelné od originálu :-)

No jo no... A tak to je asi tak nějak všechno. Jsou dvě hodiny ráno, ve 3 hodiny jsem původně chtěla vstávat, abych byla ready, až si pro mě ve 4 příjede shuttle bus a odveze mě na letiště...

Asi si teda půjdu na tu hoďku lehnout, ale nevím, jestli si tím moc pomůžu :-)

Myslím, že se mi maximálně začně zdát něco hezkého... třeba pohádka o koalím bobku :-)

Tak já vám děkuji za pozornost, zatím se nebudu loučit na fest, protože musím ještě zaznamenat prožitky ze zpátečního letu. Co kdyby se náhodou Korean Air poté, co jsem je tu posledně tak vychválila, nečekaně zhoršili? :-)

Dám vám vědět, jak mi chutnal bimimbap a rýžová kaše s mořskými řasami k snídani :-)

Tak ještě poslední fotku, to si nemůžu odpustit... Docela mě dojalo to, že když jsem se vrátila do našeho domu, Allen měl pořád naše fotky vystavené v kuchyni. Je to senzační koláž, ze které úplně sálá to, jaká tu panovala hezká atmosféra :-) Měla jsem z té "mininástěnky" fakt radost...

Já jdu tedy odpočítávat posledních 6 hodin svého pobytu na australské pevnině.

Přeji vám dobré ráno či dobrou noc a držte mi palce, ať nezaspím svůj let do Koreje...

Zdraví vás Váš Ewík