Letem světem z Koreje

Ano, ano, abychom udrželi kontinutu a využili technických vymožeností, které mi umožnily se k internetu připojit i v Koreji, je tu Ewík s nejaktuálnějšími informacemi ohledně jeho přesunu do ČR.

Rozloučila jsem se s vámi dnes nad ránem, kdy jsem prosila, ať nezaspím let do Koreje.
Sice jsem ho teda nezaspala, ale letadlo mi pro změnu fakt málem uletělo :-)

Shuttle busík přijel přesně na čas a v 5:50 už jsem stála frontu na check-in na můj let. Kufr vážil 20.6 kilo, což bylo s přehledem uznáno způsobilým pro transport bez příplatku.

Objednala jsem si dodávku svého zavazadla přímo do Prahy, tak uvidíme, jestli se tam fakt střetneme :-)

No a když jsem si odbyla tuhle velkou frontu a měla v ruce palubní vstupenku s tím, že nástup do letadla je od 7:40, tak jsem si v klidu šla dát ranní kávu a napsat pár posledních smsek.

Sedím si takhle hezky až do 7:30 a pak si říkám, že bych se docela i mohla přesunout do letadla.

No jo, jenže podobnej nápad dostaly v tu samou chvíli stovky dalších lidí...

Takže nejdřív fronta jako hrom na bezpečnostní kontrolu příručních zavazadel, Ewík pípal a pípal a musel furt chodit rámem sem a tam.

Pak další fronta u celníků...

To už mi pomalu stoupal tlak a nadávala jsem si do všechno možných živočišných druhů.

Od přepážky pana celníka jsem tedy v 8:15 vybíhala ke svému životnímu sprintu :-)

Letadlo mělo opustit ranvej původně v 8:20, ale na palubní vstupence svítilo neomylně 8:15. A jak známo, Korejci mají své harmonogramy hodně rádi :-)

Tak jsem letěla jako splašený šíp savanou a nakonec to dopadlo dobře. Počkali na mě :-)) Uffff...

A já na tomto místě přísahám, že už se podobné blbosti příště nedopustím a na kafe si půjdu jedině v případě, že už budu mít za sebou check-in, bezpečnostní rámy i celníky.

Dosedla jsem tedy na sedadlo, uvelebila se a okamžitě upadla do hlubokého spánku. Jelikož jsem předchozí noc vůbec spát nešla, skočilo to na mě a já si až do oběda nepamatuju vůbec nic :-))

K obědu byla skutečně delikatesní pochoutka, za kterou by se nemusel stydět leckajký šéfkuchař v nóbl restauraci. Uzený losos s koprovým salátem, hovězí maso, omáčka lečovitého typu a bramborové pyré :-) K tomu vynikající ořechový dezert a tak bych mohla pokračovat. Zkrátka nesáhne-li člověk u Korean Air po korejských specialitách, má velkou šanci, že se docela dobře nají :-)

Mezi jídlem a pitím upadal Ewík pravidelně do spánku, takže si z té cesty fakt moc nepamatuju. Ani nevím, jakej film běžel, jak rychle jsme letěli a kudy. Prostě jsme spinkali :-)

Po dosednutí našeho Airbusu na pevnou zemi jsem vyhledala pobočku Korean Air v odletové hale, vyzvedla si poukaz na ubytování v hotelu, večeři, snídani a oběd a byla vyzvána, abych se přesunula k autobusu, který mě asi za půl hodiny měl dovézt do centra Soulu.

Ale že se ochladilo vám řeknu!

Popravdě řečeno jsem byla vypuštěna na mráz a moje bazální funkce byly okamžitě zpomaleny. Zimnímu počasí jsem totálně odvykla, vždyť jsem se ještě včera cachtala u bazénu! :-))

Během čekání na bus jsem se dala do řeči s vedle stojící dívkou. Byla to Brazilka Mariana a to, že cestuje taky do ČR, mně pochopitelně udělalo radost.

Sedly jsme si vedle sebe i v autobusu a to, co jsem se dozvěděla jen podpořilo mou teorii o provázanosti lidstva :-)

Mariana jede totiž do ČR, aby strávila Vánoce se svým českým přítelem, který žije - to se podržte - v Trutnově!

Docela se to podařilo i v tom, že jsme si s Mariane fakt padly do noty, takže jsme prokecaly celou cestu... Vypadlo z ní spoustu zajímavejch věcí, např. to, že pobývala v Austrálii na Gold Coastu jen několik kilometrů ode mě, momentálně studuje v Sydney a s přítelem Jakubem jsou spolu už 6 let... Ten svět je fakt malej :-)

Ale to už autobus pomalu brzdil a my jsme stanuly před superluxusním hotelem Seoul Gargen Hotel uprostřed tepajícího velkoměsta.


Ubytovali nás v krásných jednolůžkových pokojích, tak jsem neodolala a před tím, než jsem si napustila vanu, si trochu zapózovala :-))

Po koupeli nás čekala večeře. V italské restauraci :-)))

My jsme ale chtěly vidět ze Soulu trochu víc. Tak jsme se s Mariane vypravily na průzkum uliček v okolí v hotelu.

Těch světel všude kolem!!!

Ještěže už jsme byly po večeři! Jinak bychom asi těžko odolávaly všemu tomu pokušení...

Na vybranou toho bylo spousta... Ale suši jsem měla před pár dny, takže jsem si na syrovou rybu nechala zajít chuť :-)

Ono na talíři už to potom vypadá docela hezky, ale když člověk stojí tváří v tvář těm chuděrkám v nádobách, které jsou skoro před každou restaurací...

Povšimněte si prosím těch zajímavě řešených očí na jedné straně rybího těla!

Tohle nechám radši bez komentáře... :-(

Zkrátka Soul se ukázal jako město světélkující tisíci a tisíci neony...

A dokonce zde mají i MHD, to mě potěšilo :-)

Tady ještě poslední foto, abyste věděli, s kým jsem do ulic vyrazila :-)

A já jdu spinkat... Naspala jsem toho totiž dnes nějak málo :-)

Mějte se hezky a s některými z vás zítra na viděnou!!!

Váš Ewík