O průběhu mého studia na jazykové škole Kaplan Aspect už během těch několika měsíců něco málo tušíte. Stejně tak o mých spolužácích.
S naší třídou to bylo přesně tak, jak to u takhle náhodně vzniklých uskupení bývá. Sotva se s těmi lidmi blíž poznáte a zjistíte, kdože je vaše krevní skupina, je čas to rozpustit a jít každý svou cestou…
Takže ačkoliv já jsem momentálně zjistila, že Jolanda a Sarah jsou fakt holky dle mého gusta, není jiná možnost, než v našem přátelství pokračovat nadále pouze virtuálně :-)
A jak to tedy dneska všechno probíhalo?
Tak předně jsme jako pokaždé dorazili na 8:30 a zasedli do svých lavic. Ještě nás čekalo něco málo gramatických cvičení, pár poslechů a do toho všeho mezi námi chodila naše lektorka Dee, fotila nás a potom utíkala do kanceláře, odkud se vrátila s archy listů, na nichž byly naše portréty. A tyhle naše „osobní stránky“ potom třídou kolovaly a my jsme si do nich psali vzkazy na památku, což bylo fakt moc hezký…
Potom jsme po přestávce hráli jednu společenskou deskovou hru, což byla docela sranda a pomalu byl čas se v 11:30 přesunout na zadní terasu, kde se měl odehrát miniceremoniál spojený s předáváním našich vysvědčení a závěrečných certifikátů.
Zkoušku sice skládáme až příští týden a výsledky budou až někdy příští rok, ale naši učitelé se i tak pokusili „nastavit zrcadlo našim znalostem“ :-) Takže jsem zase po letech dostala do rukou další „výzo“, kde jsem se o sobě dočetla, že za Speaking (mluvení), Listening (poslech), Reading (čtení), Homework (domácí příprava) a Class Participation (práce v hodině) jsem obdržela hodnocení „Excellent“ (výborně), kdežto na mém Writing (psaní) a Grammar & Vocabulary (gramatika a slovní zásoba) budeme muset ještě za hodnocení „Very Good“ (velmi dobře) trochu zapracovat :-))
Ke známkám je navíc ještě přiloženo i slovní hodnocení, takže má člověk i takovou další pěknou věc na památku. Jojo, to až budu jednou ukazovat vnoučatům, jak jsem se v Austrálii pilně činila :-))
A ještě abych nezapomněla – každý z naší třídy jsme byli na cestu domů vybaveni touto roztomilou společnicí. Líbala jsem svou žabku o sto šest, ale zatím výsledek žádný :-))
Ke známkám je navíc ještě přiloženo i slovní hodnocení, takže má člověk i takovou další pěknou věc na památku. Jojo, to až budu jednou ukazovat vnoučatům, jak jsem se v Austrálii pilně činila :-))
A ještě abych nezapomněla – každý z naší třídy jsme byli na cestu domů vybaveni touto roztomilou společnicí. Líbala jsem svou žabku o sto šest, ale zatím výsledek žádný :-))
Ze školy jsme se pak přesunuli do hned po Courthousu druhé stěžejní restaurace – ano, tipujete správně, Cock’n’Bull to jistí :-) Šli jsme na společný oběd, všichni hýřili dobrou náladou, znáte to sami, poslední den školy, sluníčko, dobrá nálada… Až to bohužel odnesl jeden z mých spolužáků z vedlejší třídy. Když jsme přecházeli hlavní dopravní tepnu, tak mu na přechodu pro chodce blikla červená, ale on si myslel, že to ještě stihne, než se auta rozjedou.
No nestihnul, jeden taxík nejspíš zrovna testoval, jak rychle dokáže z nuly zrychlit na stovku… Takže ho srazil. Marco byl sice při vědomí, zavolali jsme mu sanitku, ale byl místy od krve a nebyl to teda vůbec hezkej pohled… Ambulance přijela do několika minut a chudáka si místo oběda odvezli do nemocnice. Nic zlomenýho naštěstí nemá, tak snad bude OK.
My ostatní jsme se přes to nějak snažili dostat, ale stejně jsme o tom pořád všichni mluvili.
No a abychom to zamluvili, pustili jsme se do diskuse nad jídelním lístkem…
A že bylo z čeho vybírat. Ewík měl však jasno od prvního nahlédnutí do menu. Bylo nutné před odjezdem ze země Oz ochutnat jejich národní jídlo.
STEAK
Kus flákoty, středně propečené, s nezbytným pepřovým přelivem, hranolkami a salátem.
Neříkejte, že byste si taky nedali :-)
Byla to varianta steaku zvaná „T-Bone“, protože jak sami dobře vidíte, je tam ta kost ve tvaru T.
No nestihnul, jeden taxík nejspíš zrovna testoval, jak rychle dokáže z nuly zrychlit na stovku… Takže ho srazil. Marco byl sice při vědomí, zavolali jsme mu sanitku, ale byl místy od krve a nebyl to teda vůbec hezkej pohled… Ambulance přijela do několika minut a chudáka si místo oběda odvezli do nemocnice. Nic zlomenýho naštěstí nemá, tak snad bude OK.
My ostatní jsme se přes to nějak snažili dostat, ale stejně jsme o tom pořád všichni mluvili.
No a abychom to zamluvili, pustili jsme se do diskuse nad jídelním lístkem…
A že bylo z čeho vybírat. Ewík měl však jasno od prvního nahlédnutí do menu. Bylo nutné před odjezdem ze země Oz ochutnat jejich národní jídlo.
STEAK
Kus flákoty, středně propečené, s nezbytným pepřovým přelivem, hranolkami a salátem.
Neříkejte, že byste si taky nedali :-)
Byla to varianta steaku zvaná „T-Bone“, protože jak sami dobře vidíte, je tam ta kost ve tvaru T.
A jakže mi chutnalo? No ačkoliv mi žilách koluje krev skupiny 0 a jsem tedy potomkem pravěkých lovců, kteří by se měli živit hlavně masem, musím se přiznat, že mě to zas až tak moc neoslovilo. Asi tak nejvíc mi na tom celém chutnal ten pepper sauce. To ať nalajete na cokoliv, tak to bude chutnat znamenitě :-))
Ale tak hlavně, že to máme za sebou a neodjedeme od protinožců bez steakového zážitku že :-))
No a po nasycení našich hladových žaludků přišel ten pravý čas na předávání dárečků pro naše milé učitelky Dee a Gabe!
Ano, ano, jaký by to byl Ewík, kdyby zapomněl na svou dárkovou posedlost. Bylo však potřeba vymyslet něco extra super speciálního :-))
Nakonec bylo vše vykoumáno, připraveno, vyfoceno, odesláno, vyzvednuto a dopraveno. A Gabe i Dee byly myslím z našeho dárového tria docela příjemně překvapené :-)
Naše třída byla totiž vyhlášená mezi ostatními učiteli tím, že jsme si pravidelně, tak zhruba jednou týdně, dělali odpoledne „čajové a kávové dýchánky“ :-) Prostě jsme si nanosili do třídy konvici a hrnky a někdo otevřel balení sušenek TimTam a hezky jsme si při učení debužírovali. Sušence TimTamce se odkousne vršek a pak už jen jako brčkem nasáváte horký nápoj dle vlastního výběru… A teplota nápoje způsobí uvnitř sušenky vítané tání, takže se vám během několika vteřin promění v něco čokoládového, co se opravdu „rozplývá na jazyku“. Líp už to vyjádřit ani nejde :-)
No a aby Dee a Gabe mohly tento rituál i nadále praktikovat, zakoupili jsme jim balení čaje Daintree, balení karamelových TimTamek a na památku jsme jim nechali foto naší třídy zvěčnit na hrneček.
Nemůžu si pomoct, ale myslím, že jsme byli fakt prima třída...
V pondělí ráno vstanu, už nemusím nikam chodit a budu si připadat divně… Žádná škola, žádná práce, jen gramatická cvičení… Narvat si toho do hlavy před zkouškou ještě co nejvíc… Vlastně jsem dneska načala svůj poslední týden v Cairns… Za týden touhle dobou už budu na Gold Coastu. Pane jooo...
Radši toho nechám, nebo se tím svým psaním zase přivedu do sentimentální nálady, což je teď tak asi to poslední, co potřebuju :-)
Tak se mrkněte ještě jednou pořádně na tu fotku, kterou jsme nechali dát na hrnek, v angličtině označovaný jako „mug“ :-)
Ale tak hlavně, že to máme za sebou a neodjedeme od protinožců bez steakového zážitku že :-))
No a po nasycení našich hladových žaludků přišel ten pravý čas na předávání dárečků pro naše milé učitelky Dee a Gabe!
Ano, ano, jaký by to byl Ewík, kdyby zapomněl na svou dárkovou posedlost. Bylo však potřeba vymyslet něco extra super speciálního :-))
Nakonec bylo vše vykoumáno, připraveno, vyfoceno, odesláno, vyzvednuto a dopraveno. A Gabe i Dee byly myslím z našeho dárového tria docela příjemně překvapené :-)
Naše třída byla totiž vyhlášená mezi ostatními učiteli tím, že jsme si pravidelně, tak zhruba jednou týdně, dělali odpoledne „čajové a kávové dýchánky“ :-) Prostě jsme si nanosili do třídy konvici a hrnky a někdo otevřel balení sušenek TimTam a hezky jsme si při učení debužírovali. Sušence TimTamce se odkousne vršek a pak už jen jako brčkem nasáváte horký nápoj dle vlastního výběru… A teplota nápoje způsobí uvnitř sušenky vítané tání, takže se vám během několika vteřin promění v něco čokoládového, co se opravdu „rozplývá na jazyku“. Líp už to vyjádřit ani nejde :-)
No a aby Dee a Gabe mohly tento rituál i nadále praktikovat, zakoupili jsme jim balení čaje Daintree, balení karamelových TimTamek a na památku jsme jim nechali foto naší třídy zvěčnit na hrneček.
Nemůžu si pomoct, ale myslím, že jsme byli fakt prima třída...
V pondělí ráno vstanu, už nemusím nikam chodit a budu si připadat divně… Žádná škola, žádná práce, jen gramatická cvičení… Narvat si toho do hlavy před zkouškou ještě co nejvíc… Vlastně jsem dneska načala svůj poslední týden v Cairns… Za týden touhle dobou už budu na Gold Coastu. Pane jooo...
Radši toho nechám, nebo se tím svým psaním zase přivedu do sentimentální nálady, což je teď tak asi to poslední, co potřebuju :-)
Tak se mrkněte ještě jednou pořádně na tu fotku, kterou jsme nechali dát na hrnek, v angličtině označovaný jako „mug“ :-)
1 komentář:
Ale pěkné....ta žabička kwakwakwakwakwasničková je celá TY!!!
A zazvonil zvonec a ozzí pohádky konec....Hlavně, aby všechno to snažení a šprtání bylo nakonec také tak chutně okořeněno...třeba tím slavným certifikátem...Ale i kdyby ne, tak máš černé na bílém, že jsi rozená tisková mluvčí :-))))aneb pro TV Nova Eva Happiková...je už fakt jen úsměvná vzpomínka:-)))Takový je život a tak to má být... Zdravíme vespolek a bacha tady dnes a ted chodí čerti, tak tě jeden ukecanej maminkovskej ted postraší: blblblblblblllllllll bojíš se? :-) mumi
Okomentovat