VVV (Velmi Vyčerpávající Víkend :-)

Vzhledem k tomu, že jsem plánovala další zápis na blog pořídit v sobotu ráno, ale dokopávám se k tomu v neděli večer, tak je vám asi jasné, kde se vzala ona „tři vé“ v nadpisu dnešního příspěvku :-)

Tak pojďme směle na to, bude to dnes taková malá „fototapeta“ :-)

Předně jsme si v pátek dopoledne cvičně udělali poslední část z našeho předzkouškového maratonu a to poslech. A nebylo to žádné „Listen and repeat“ :-) Nebo chcete-li auf Deutsch: „Hören Sie zu, sprechen Sie nach“ :-)

Ač už mi porozumění Ozzíkům obvykle nedělá větších problémů a své ucho považuji díky práci v baru a restauraci za poměrně vytrénované různým typům žvatlavých akcentů, poslech z testovacích kazet ke zkoušce mi občas připadá jako záznam pořízený na Marsu :-)

Neustále posloucháme, jak se mužský a ženský hlas o něčem handrkujou, v lepším případě jde o něco z praktického života, v horším něco o umění nebo nedej Bože něco filozofickýho :-)

Autoři testů se vyžívají obzvláště v tom, aby jejich kazety namlouvali převážně lidé s naprosto šílenými přízvuky, takže slýcháváme z těch kazet mluvit lidi z Irska, Skotska, Jihoafrické republiky, z Indie a tak. Pochopitelně také asijské přízvuky patří k těm „vypečeným“ a kolikrát i pochybuju, jestli je to ještě vůbec anglicky :-))

No a my máme před sebou papíry s otázkami převážně typu „Kdo zastával tento názor?“ Paní A, pán B nebo oba?

A já se přiznám, že občas je to prostě tipovačka, protože já nakonec vůbec ani nevím, kdo si co myslel, protože to je pořád na jedno brdo :-)

Když jsme tedy v pátek dotestovali své slechové schopnosti (výsledky všech částí budu mít v pondělí), byl pomalu čas oběda. I přesunuli jsme se do vyhlášené čínské restaurace Café China.

Ano, uznávám, že je to zvláštní splácanina pojmenovat čínskou restauraci francouzským slovem „Café“, ale budiž, nezkoumejme to a přejděme to s nonšalantním povzdechnutím „Kam jenom ten náš svět spěje“ :-))

Parádní bylo, že s náma vyrazily na oběd i obě lektorky – Dee a Gabe a celá naše skupina byla usazena k velkému kulatému stolu s otočným tácem uprostřed. Všude kolem nás bylo plno čínských strávníků, kteří hlasitě mlaskali a pochutnávali si na svých pokrmech, což pro nás byla známka toho, že v Café China asi nevaří špatně :-) Vždycky chtěla jít oběd do pravé čínské restaurace!

Jolanda to už nemohla vydržet a jak byla hladová, začala chudák okusovat hůlky :-))

Budu teď popisovat naše dojmy s tvrdým Y u příčestí minulého, neb naše jediné dva pánské elementy ve třídě – Aljoša a Simon – se naší výpravy nezúčastnily :-)

Dostaly jsme tedy konvici s čínským čajem a už se na nám na stůl začaly snášet jednotlivé pokrmy. Bylo to tedy poněkud v menším množství, než by člověk za 15 dolarů čekal, ale bylo to koncipováno jako „ochutnávka“ různých čínských delikates, takže člověk spíš tak jakože uždiboval a vychutnával, než aby zbagroval porci M6 (= dva kopečky rýže s kuřetem ve sladkokyselé omáčce) jako v českých končinách :-))

Takže jsme degustovaly různé pokrmy, od předkrmových rolek, přes plody moře až k vynikajícím čínským knedlíčkům, které byly plněné krevetami nebo česnekovým špenátem…

Z Café China jsme se potom přesunuly do Cairns Art Gallery, abychom zhlédly tři výstavy, které zde momentálně probíhají. První je výstava bronzových soch, druhá výstava pláten regionálních umělců a poslední se jmenuje „TAFEism“ a své školní práce tam představují studenti takové jejich místní VOŠky zvané TAFE :-)

O výstavě musím ještě dneska večer sepsat „review“, tak jsem zvědavá, co z toho zase bude, eventuelně nebude :-) Asi se nehodí, abych v recenzi zmiňovala to, že se mi podařilo parádně vyhodit z konceptu paní průvodkyni, co? :-) Zdánlivě nevinná otázka ohledně technologického postupu odlévání soch z bronzu totiž vyústila v poměrně vášnivou diskusi skoro všech zaměstnanců galerie :-)

Po asi hodinové prohlídce jsme si musely nahromaděné dojmy z výstav utřídit, takže nás naše lektorka Gabe zavedla do Coffee Clubu, kde jsme nad šálkem ledové kávy (v Cairns to snad ani jinak než se zmrzlinou a ledem nejde :-) diskutovaly zasvěceně nad uměním a různými přístupy k němu :-)))))

A pak už nás čekal jen přesun zpět do školy, kde se na zadní terase zvané „Back Deck“ konalo… Šmarjá, jak to teď napsat, aby to nevypadalo jako funus, ale zkrátka se tam konalo poslední rozloučení s jedním z nejoblíbenějších učitelů naší školy – Johnem.

Tak snad zůstane dlouho živ, když jsem ho teď málem učinila zesnulým :-)

John je oblíbený hlavně proto, že až do pátku vedl několik let tzv. Crododile Club, kde bez omrzení neustále vysvětloval všem nově příchozím studentům jak se dopravovat po Cairns i po okolí, co navštívit, kam chodit a nechodit a doporučoval různé tipy na cestování. Taky nám každý týden dělal speciální nabídky různých aktivit a to všechno ještě se slevou asi 20 % z ceny, takže díky tomu jsem si užila i já své dva ponory na Velkém bariérovém útesu za 135 dolarů, ač obvykle je cena asi 200 dolarů.

John odjíždí do Thajska, kde bude pracovat myslím jako instruktor potápění. Jojo, to je sladký život :-)

Další z řady školních BBQ tedy bylo příjemné. A pak začalo pršet… Pršelo, déšť byl neskutečně teplý a při dopadu na rozpálený asfalt na silnicích se tvořila pára :-)

Na druhý den ráno bylo stále pod mrakem a teplota klesla na osvěžujících 25 stupňů. A co myslíte… Cairnsané vytáhli mikiny, dlouhé rifle a pozor, dámy obuly kozačky :-)

Já padám :-) Bohužel to nemám vyfocené, ale nepochybně by to stálo za to :-)))

To už se ale Ewík postupně chystal na velké sobotní finále v práci.

Přesně tak, dlouho očekávaná „POSLEDNÍ SMĚNA“ v Courthousu byla tady… Průběhu té směny samotné a pár momentkám bych se ráda věnovala v dalším příspěvku, abych to dneska neodbyla jednou dvěma větama, protože minimálně aspoň takovou pozornost si tato část mého pobytu v Cairns nepochybně zaslouží.

Dnes bych ale dala přednost rozlučkové párty, kterou pro mě nečekaně mí kolegové zorganizovali…

Bylo to fakt super překvápko, protože jsem nic moc velkého nečekala. Myslela jsem, že si jen tak po práci sedneme na zahradu a budeme si vychutnávat pár drinků se „staff discount“ :-)

Nakonec z toho byla poměrně velká session, které se dokonce účastnil i sám velký Marry, který všechny překvapil tím, jak byl přiopilej. Ke všem se lísal, všechny objímal, děsnej kámoš najednou :-) Prostě magor :-)

Ale my ostatní jsme si to jeho chováním zkazit nenechali :-) Dopadlo to tak, že mi byl hned po práci kolem 10. hodiny večer vražen do ruky koktejl s tím, ať chvilku počkám a pak přijdu do baru.

Na baru už stály vystavené dortíky a další občerstvení a kolem dokola byli jako nastoupená jednotka všichni kolegové a kolegyně. Předali mi takové hromadné přání, kam mi všichni napsali nějaký vzkaz, a Ewík z toho byl pochopitelně totálně na měkko :-)

A pak už jsme teda začali nějak hromadně „slavit ten můj odjezd“ :-)

Marry začal dělat blbosti a přinesl si velký kuchyňský nůž, že mi to jako ošmiká to moje háro :-))

Tady toho se moc nelektejte, to je prostě náš "pracovní kolektiv". Trochu rozjuchaný, to uznávám :-)


A tohle je už je můj drahý šéfkuchař Graham, jeden z nejlepších šéfů, co jsem kdy měla!!


Tady opět náš pracovní kolektiv, vlevo Ir Dean, vedle mě Australanka Jada a vedle ní naši dva korejští chlapci - Ho, který se opět navrátil do Courthousu, a Eddie - kitchen hand s totálně nakažlivým úsměvem!


Ze zahrady Courthousu jsme se asi v jednu hodinu přesunuli do Casina, tedy jedné z dominant Cairns - podniku Reef Casino. Byla to Ewíkova premiéra... Ono totiž být půl roku v Cairns a nezavítat aspoň 1x do Casina, by bylo trestuhodné :-))


Uvnitř se sice nesmělo fotit, ale i přesto jsem vám pár snímečků potajmu pořídila. Bylo tam narváno až do pozdních ranních hodin :-)

Jelo tam všechno možný, od rulety, přes Black Jack a všude kolem stovky a stovky automatů...

Ho neodolal a hodil do jedné takové "pokie machine" pár dolarů...

A světe div se, vyhrál! 40 dolarů... to se vždycky hodí :-)


Tak zhruba takhle vypadal nějak v kostce můj víkend.

S příšernou nostalgií jsem se dnes vypravila na svůj oblíbený Rusty's market s ovocem a zeleninou a nemohla se smířit s tím, že příští týden už naposledy...

Copak mi pražská holešovická tržnice bude schopná tohle místo vynahradit? :-))))


Mějte se tedy všichni krásně a já se ozvu po úterní zkoušce. Tentokrát už naostro, já a Aljoša, Certificate of Proficiency in English - Speaking Exam. Pane joooo :-) Tak držte palce a pěsti, ať nám to "šprechtí" :-))

Zdraví Váš Ewík