Když se daří, tak se daří! :-)

Ačkoliv byl uplynulý týden po stránce pracovní opět vyčerpávající, přinesl i několik zajímavých momentů, které by mohly být – při troše dobré vůle, považovány za snad i trochu úsměvné :-))

Tak nejprve jsme málem uhořeli. Málem proto, že to všechno bylo jen cvičně, ale i tak :-) Šli jsme během dopoledního vyučovacího bloku do počítačové učebny, která je v přízemí, zatímco zbytek učeben je v 1. patře. Dostali jsme za úkol sledovat záznam jednoho televizního pořadu z archivu. A tak jsme nasadili sluchátka a sledujeme, sledujeme, naše lektorka Dee sleduje samozřejmě pečlivě s námi :-) Najednou do učebny vpadla jiná učitelka, že nás všichni hledají, protože je požární poplach a celá škola je evakuovaná!

:-)

Koukali jsme na ni jako z jara, ale tak nakonec jsme se teda nechali přemluvit, vstali od rozdělané práce a přesunuli se na vyhrazené místo pro shromáždění v případě požárního poplachu. Tam už samozřejmě čekaly všechny další třídy, které z toho měly nesmírnou legraci, že nejvyšší úroveň CPE se jako jediná nebyla schopná včas evakuovat!! Taky jak asi, když máte na uších sluchátka a neslyšíte žádný poplašný signál :-)

Takže jsme bohužel ve cvičení neuspěli, což ale není samozřejmě naše chyba, ale problém v zabezpečení školy. Náhodou můžou být rádi, že jsme jim pomohli na tento nedostatek upozornit :-)

Tak to bylo dopoledne a den pokračoval v podobném duchu i odpoledne. Po jedné z dalších hodin jsem o přestávce vstala ze židle a jala jsem se popotahovat dolů kraťasy, které se mi při sezení, jak už to tak u kraťasů bývá, poněkud vyhrnuly směrem nahoru. Pozoroval mě při tom můj spolužák Aljoscha ze Švýcarska a povídá mi: „Hele, já už jsem se tě dávno chtěl zeptat, proč nosíš tyhle divný kalhoty, který dělají tvůj zadek větším, než ve skutečnosti je…“

Poněkud jsem nad tou upřímností zalapala po dechu, takovéto sdělení jsem opravdu, ale opravdu nečekala a poněkud mě to konsternovalo a na několik sekund i paralyzovalo :-) Načež z něho vypadlo, že jeho tři nejlepší přátelé jsou dívky a že jaksi s nimi tyto problémy řeší dennodenně. Čili měl potřebu mi to sdělit a ihned se taky nabídl, že mě vezme nakupovat.

Jeho aktivitou, spojenou s péčí o dobrý vzhled mého pozadí, jsem byla překvapená, ale samozřejmě jsem jeho nabídku přijala :-)) Neb mě samotnou zajímá, jak si s tak náročným oděvním úkolem tento mladík poradí :-)

Škola skončila a přesunula jsem se tedy do práce, kde jsem měla tu čest k jednomu stolu usadit dvě italsky mluvící dámy kolem 60 – 70 let. Byly milé, šveholily si to metelskum bleskum italsky a zřejmě nabyly dojmu, že italštinou se domluví všude. Třeba i v Cairns :-) Stačí jen mluvit zřetelně a P O M A L U !

Bohužel se mi nepodařilo dešifrovat, na co všechno ohledně připravovaných pokrmů a nápojů se mě ptaly, ale bylo to každopádně pro mě nejvíc vyčerpávající a zároveň nejvíc zábavné objednávání, co pamatuju :-) Nakonec to dopadlo tak, že jsem jim z kuchyně nosila na ukázku talíře kvůli velikosti porcí, pantomimicky jsem předváděla různá zvířata, aby věděly, o jaký druh masa jde, ovšem vysvětlit jim rukama a nohama rozdíl mezi rybou a mořskými plody, když obojí to žije v moři, to už bylo nad moje síly. Samozřejmě jsem si později vzpomněla na jisté „Frutti di mare“, ale to už bylo pozdě :-)
Nakonec jsme se tedy po 20 minutách dopracovaly k objednávce, kteroužto jsem slavnostně nesla kuchařům do kuchyně. Ještě jsem přidala jakýsi vtípek o tom, jak na mě pomalu a zřetelně italsky mluvily ty dvě dámy, když v tom jeden z našich nových kuchařů povídá: „Počkej, ty nemluvíš italsky? No nedělej si srandu, já si celou dobu myslel, že seš Italka… To kvůli tomu tvýmu velkýmu nosu…“

:-)

Další zásek :-)

Řeknu vám, že po tomto týdnu si připadám opravdu moc moc moc krásná :-)))))))


Ale jinak alles OK, žádný mindráky z toho nemám, sem to píšu jenom jako žertíky, abyste si zase něco nemysleli :-)

V práci to bylo tenhle týden docela dobrý, až teda na čtvrtek, to se jim to opět nepovedlo naplánovat, protože na nejvytíženější večer v týdnu jsme původně měly být tři zkušené, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem tam byla já a dvě nový holky.

Už jsem vám sem myslím psala, jak vyčerpávající to je někoho zaučovat. Ono se to docela dá zvládnout v pondělí nebo úterý, ale ve středu a ve čtvrtek, kdy máme narváno, to je na mrtvici, protože já nejenom, že musím dělat svoji práci, ale ještě musím dělat polovinu věcí za ostatní, protože zatím nebyl čas jim to ukázat a zbytek věcí se mnou musí konzultovat, já po nich opravovat a tak.
Takže jsem měla hlavu větší než balón, tentokráte to už opravdu bylo trošku moc i na mě, protože jsem něco nesla a cestou mě zastavili tři další lidi, co po mně něco chtěli, a byl hroznej zmatek. Kdo přišel, kdo dostal menu, kdo už si objednal, kdo chce platit… Fakt šílený.

Takže jsem mýmu šéfovi navrhla, že přes víkend zkusím napsat jakýsi manuál, který si povinně každý nově do restaurace příchozí adept zaměstnání přečte, abychom aspoň v něčem získali při zaučování náskok, pač takhle se to fakt nedá, to je nad moje síly skoro denně někoho zaučovat :-)

Jinak jsem si taky říkala, že asi v práci skončím dřív, než jsem původně plánovala… Chtěla jsem zůstat až do konce svého pobytu v Cairns, ale asi ty peníze obětuju a budu se od 1. prosince věnovat jen studiu, abych neměla tak černý svědomí, že jsem neudělala maximum, co jsem mohla.
Tenhle týden jsme totiž opět absolvovali několik testů, mimo jiné jsme si cvičně dali úsek „Use of English“, což je hlavně gramatika a tak, a světě div se, opět bych neprošla…
Ty otázky jsou tak těžký, že mi to přijde fakt jako utopie, že bych tu zkoušku dala teď v prosinci. To bych musela mít nějaký extrémní štěstí na příznivou konstelaci hvězd, nebo nevím. Každopádně ze 75 bodů je potřeba mít na „projití“ 60 %, tedy 45 a já měla 43. Nutno říci, že jsem nebyla nejhorší, neprošly by totiž asi dvě třetiny třídy :-) Ale to mě neomlouvá!
Spolužačka Tina měla 63 bodů ze 75 a dnes již zmiňovaný Aljoscha měl 55.

Když už jsem teda taky nakousla ten blížící se konec pobytu, tak vás musím informovat, že jsem si zakoupila „přeletovou“ letenku Cairns – Brisbane na 12. prosince. Je to hned den po zkoušce a ráda bych strávila poslední týden pobytu zase na Gold Coastu. Budu muset napsat svojí domácí Chris, jestli by se v jenom z jejích domů nenašla volná postel na poslední týden před Vánoci :-) A taky se samozřejmě půjdu podívat do Musgrave Hill Bowls Clubu. Napadla mě taková šílenost – že bych mohla všechny překvapit a prostě se nečekaně v pátek zase postavit za bar a obsluhovat všechny „štamgasty“ :-) A hned druhý den v sobotu 13. prosince jsem byla pozvána na vánoční večírek zaměstnanců, na což už se těším víc než hodně :-)
Jinak Musgrave Hill Bowls Club byl tenhle týden v novinách a televizi, dokonce až k nám do Cairns se to dostalo, protože tam proběhlo další přepadení. Bylo to normálně v pondělí večer kolem půl desáté, kdy se v clubu hraje Bingo :-) A do toho přišel nějakej týpek, přeskočil pult a jal se dobývat pokladnu, ovšem statečný Lou mu v tom zabránil a začal ho honit po clubu. Bylo to jak ve filmu, chlápek nakonec uprchnul, ale jeho obličej zachytila bezpečnostní kamera, takže ho zanedlouho dopadli… Fíha, takový vzrůšo a já u toho nejsem! :-)

Ještěže tak :-)



Přeji vám všem krásný víkend ze sluncem zalitého Cairns, kde opět stoupla vlhkost a všichni se tu koupeme ve vlastní šťávě :-)

Zdraví Ewík