Ozzíci, národ led křoupající

Do své sbírky postřehů, z nichž si postupně skládám o Ozzících jakousi mozaiku, jsem včera musela nekompromisně zařadit další položku. Křoupání ledu.
Když jsem to poprvé spatřila u mého domácího Jima, myslela jsem si, že jde jen o jeho lehkou a na místní poměry ojedinělou úchylku, ale po dvou týdnech práce v baru už bych skoro mohla konstatovat, že jde o nějaký národní sport.

Řekněte sami. Jak byste se dívali na to, když osobám podáte drink (např. whisky s colou) a pak už jen vidíte, jak během konzumace nápoje několikrát „hrábnou“ rukou do skleničky, aby si do pusy hodili pár kostek ledu, které v následujících vteřinách rozkoušou…
Nevím, jestli jsem divná já, ale mně to teda divný přijde :-)
Zkoušela jsem to taky a nic světoborného jsem v tom neobjevila :-)

Další věcí, jež je pro obyvatele nejmenšího kontinentu na světě charakteristická, je jejich nesmírná přátelskost a snaha pomoci. Např. mi včera byl asi půl hodiny vnucováno auto!
Chodí k nám do baru jeden chlápek, je to policajt, kolem 35 let a s tím už jsem si během pauzy několikrát povídala o jeho plánované cestě do Evropy. Nevím, jak to tady přesně ozbrojené složky mají, ale prostě má nárok na 4měsíční volno z práce, aby se trochu zrekreoval a načerpal síly po asi 12 letech nepřetržité služby :-)
Letí do Itálie, kde bude mít základnu u svých přátel, a chystá se navštívit různé evropské země. Tak jsem dala pár tipů ze své vlastní zkušenosti s cestováním po Evropě a on za mnou včera přišel s tím, jestli během té doby, co bude pryč, nepotřebuju používat jeho auto.
Jim totiž přijde divný, že všude jezdím na kole :-)
Milému chlápkovi jsem normálně zkazila radost, když jsem mu řekla, že by to nebylo bezpečné pro jeho vůz, s nímž by se již nemusel šťastně setkat. A on na to, že prý by mu to bylo fuk, protože auto je pojištěné :-)
Ba ne, ba ne, s díky jsem odmítla. Stačí, že v baru občas rozflákám nějakou tu skleničku. Na roztřískání auta mám myslím ještě fůru času :-))

Nu a co je ještě tedy nového… Stále se starám o domácí zvířectvo, včera jsem se nestačila divit, když jsem přišla z práce, protože v nádobě na vodu pro psy plavala obrovská žába!
A nemohla chuděra ven, jak byly stěny kluzké. Tak jsem se pustila do záchranné akce, oblékla jsem si červené plavky, vzala plovák a rozběhla jsem se žábě na pomoc :-) Pardon, to mi sem vlezla jen vzpomínka na Baywatch :-) V televizi právě spustili novou reality show s Pamelou Anderson a upoutávky na to běží asi jenom 23x za hodinu :-)

Krom dojíždění do práce, krmení zvířat a spaní jsem se zase pustila do cvičení, neb jsem usoudila, že zašitá rána už vypadá OK. Zítra jdu na vyndávání stehů a uvidíme, jak velká jizva bude teď hlavním poznávacím znamením na mém pozadí :-)

Taky jsem v pondělí absolvovala velkou frašku zvanou Responsible Service of Alcohol. Byla to koméédie, kde zlo prohrává a dobro žije :-)
Od devíti do dvanácti nás devět sedělo v malé místnosti a do takového formuláře jsme během celého semináře vpisovali odpovědi, na něž jsme byli tázáni. Fór byl v tom, že jsme měli k ruce učebnici, kde byly všechny odpovědi přesně vypsané… Navíc nám k tomu naše lektorka pouštěla DVD s rádoby vtipnými scénkami z baru. Vůbec slečna lektorka byla na celém dopoledni asi prvkem nejzajímavějším, neb nám k výkladu přidávala různé tipy na to, kde se dá v Cairns dobře pařit a levně popíjet :-)

Přišlo mi to fakt docela vtipné ty její komentáře. Cílem bylo v nás, barmanech a barmankách, vzbudit pocit zodpovědnosti za životy těch, kterým naléváme. A slečna k tomu vždycky hodila nějakou glosu nebo příběh ze života, kdy a kde se s kým opila a tak :-))

Ale zase ne, že bych se nic nenaučila. Teď už např. vím to, že jeden standardní drink (např. malé pivo nebo panák něčeho tvrdšího) obsahují asi 10 gramů čistého etanolu. A lidská játra jsou obvykle schopná odbourat právě takové množství během asi jedné hodiny… Takže lidi, co jim nalévám 4x – 5x za hodinu mají na hezky dlouhou dobu vystaráno :-)

Přece jenom jsem se snažila dávat pozor a všechno poctivě vypisovat, protože jsem zodpovědná studentka a očekávala jsem, že nás z učiva potom někdo bude přezkušovat. Chyba lávky.
Za zkušební „test“ byl považován právě ten formulář, do něhož jsme si během kurzu vpisovali správné odpovědi, které jsme opsali z učebnice :-) A vlastně ani nebylo třeba se s tím nijak zvlášť crcat. Po skončení kurzu jsme sice ty popsané papíry odevzdávali, ale ještě než měl kdokoliv možnost do nich nahlédnout a zkontrolovat je, tak nám přinesli osvědčení o absolvování semináře a certifikát.
Takže vážení, nemyslete si, že vám teď budu nezodpovědně nalévat, když už jsem oficiálně nositelkou certifikátu o „zodpovědném zacházení s alkoholem“ :-))) Dám si na vás bacha!

Tenhle certifikát by tady vlastně měli mít všichni, kdo pracují v pohostinství s alkoholem, protože barman může být povolán k zodpovědnosti, pokud naleje někomu, kdo už je intoxikovaný. A ty pokuty jsou docela maso. 3 000 dolarů na obsluhující osobu a skoro 19 000 dolarů na bar. Člověk, který už má dost, a vy mu přesto nalijete a on si potom třeba způsobí úraz nebo má jinej průšvih, vás klidně může zažalovat za to, že jste ho do podroušeného stavu přivedli!
I proto se tady toho všichni bojí jako čert kříže a jen u nás v baru tzv. „katneme off“ (to cut someone off – odstřihnout od zdroje :-) třeba i několik lidí za večer.
V tom kurzu bylo aspoň dobré, že nás naučili pár vět, jak někomu vysvětlit, že už má dost a že už mu další drink nalévat nehodlám. Jsem teď přece držitelka certifikátu RSA! :-))

No a když už jsme u té práce, tak mám pro vás ještě jednu novinku a ta se týká Marryho, mého šéfa v baru. Po týdnu, kdy jsme spolu prakticky nekomunikovali, za mnou v neděli večer těsně před zavíračkou přišel a řekl mi, že mě dal do rozpisu na příští týden na každý den, protože si myslí, že jsem velice „hardworking girl“ (pracovité děvče), že mi to za barem jde a pak dodal něco ve smyslu, ať si to nepokazím, že mě v práci všichni zbožňujou. Použil teda výraz „all the people here love you“, čímž nevím, jestli myslel, zákazníky nebo kolegy v práci, ale to je jedno.
Každopádně jsem na něj úplně zůstala čumět s otevřenou pusou, pač to jsem fakt nečekala takovou pochvalu.

Faktem je, že mi opravdu vyšel vstříc a dává mi hodně hodin a navíc mám tak trochu výsadní postavení, protože ostatní kolegové v baru mají občas směny i v restauraci nebo u hracích automatů, zatímco já jsem opravdu jen a jen čistě za barem. Ale možná to chápu blbě jako privilegium, možná je jenom Marry rád, že jsem se zaučila za barem a nemá nervy na to mě nechávat něco kazit i v jiných departmentech :-))

Prostě jsem z té pochvaly měla hroznou radost. Já vím, že jsem si stěžovala, jak ho nesnáším a jak mě prudí a kazí mi příjemné pracovní prostředí. To je všechno pravda. Taky je fakt, že tenhle bar určitě není jediné místo v Cairns, kde bych mohla pracovat. Jenže já jsem to prostě nechtěla vzdát. Bylo by strašně jednoduchý Marrymu říct, že je idiot a že nemám zapotřebí s idioty ztrácet čas, ale nějak mi to přišlo prostě pitomý to udělat. Vzala jsem si to pro sebe jako výzvu, fakt už se snažím s nikým se nevybavovat, pořád šmíruju bar, jestli někdo nepřišel, prostě jsem si řekla, že tomu pitomci dokážu, že se ve mně spletl!! A basta!

Takže aspoň tohle se snad pro začátek trochu uklidnilo. Každopádně mým bojovým úkolem číslo jedna je teď hlavně neusnout na vavřínech, protože si myslím, že Marry neustále slídí kolem a čeká na moje zaváhání. Ovšem rozhodla jsem se, že mu pokud možno nedám šanci :-)

Dneska zase dělám do zavíračky, tak si jdu honem něco uvařit, abych tam nepadla hlady.
Jinak slavnostně hlásím, že jsem včera dokončila nahrávání fotek z našeho velkého výletu po východním pobřeží na Rajče, máte tam toho habaděj, nakonec je z toho 20 oddílů... Hlavně, že už mám tenhle restík splněný.

Ještě vám tam výhledově šoupnu fotky z 1. července, kdy jsem byla ještě na Gold Coastu v SeaWorldu a plavala s delfíny, mám z toho spoustu fotek, jako vždy :-) Ale už jsem u sebe neměla počítač, abych to mohla dát na net.

Mějte se všichni krásně. Z kontinentu obývaného křoupači ledu vás zdraví váš Ewík