Práce šlechtí

A koho? No přece mě!

Už je to tak. V pátek mi ve 3:15 skončil dvoutýdenní kurz General English a od té doby jedu na plné otáčky. Myslím, že už jsem se u nás v Courthousu za barem docela dobře zapracovala a už to rozhodně není tak tragické, jako na začátku. Dokonce jsou i chvíle, kdy mě to poměrně baví. Akorát jsou mé směny dlouhé a já vlastně skoro nikdy nevím přesně, kdy skončím. Většinou pracuju od 4 nebo 5 do „till required“, tedy do kdy je potřeba. Což bývá obvykle do zavíračky… :-)

Pravdou je, že stejně nemám, co jinýho na práci, takže je to jedno.
Když jsou lidi a je co dělat, tak je to docela fajn, akorát mě moc nebaví, že pak jedu na kole zpátky, no a když dorazím, tak prostě nejsem schopná jít spát, jelikož nejsem vůbec ospalá, což je ale ráno o to horší. Parádně si narušuju svůj denní režim. To už je ale holt svízel této profese :-)

Je docela fajn, že od pátku do soboty se na zahradě Courthousu pořádají BBQ, takže lidi se koukají na sportovní přenosy, chodí si k baru pro pití a do toho pořádají jeden hamburger s cibulí za druhým. A my musíme fakt kmitat a odnešené sklo zase vnášet do vymezených prostor :-)

V sobotu nás svou návštěvou opět poctil dvoupatrový autobus „Ultimate Party“. Tentokrát to ale bylo o poznání lepší, protože jsme se na ten nápor připravili. Ať žijí plastové kelímky!

Dokonce se mi i podařilo si neustále udržovat stav vychlazeného skla pro podávání nápojů v přijatelných mezích :-) To jsem si tady totiž dala jako takový svůj malý misijní minicíl :-) Zlepšit kulturu čepování piva :-)

Příští týden mohu v této vytyčené snaze libovolně pokračovat, neb jsem požádala šéfa Marryho, jestli by mi nedal ještě pár směn navíc, abych měla tak těch 40 hodin týdně. Když teď můžu během 4týdenních prázdnin pracovat full time, je to dobrá příležitost, jak si trochu zalepit rozpočet.

Je to rozhodně potřeba, neb peníze v Cairns mizí opravdu rychle.
Tak předně jsem si pořídila vlastní bicykl. Za 40 dolarů, no nekupte to. Pán bydlící v bytovém komplexu hned vedle školy má na terase kol asi deset, tak jsem si jedno dámské vybrala. Bohužel jsem si nějak při zkušební jízdě nevšimla, že brzy nejsou úplně „éňo ňůňo“, takže jsem rovnou ze školy jela do servisu, kde jsem jim kolo do pondělka svěřila. Také jsem zakoupila sadu světel, protože se tady teď stmívá kolem 18. hodiny, a já nehodlám pořád panikařit strachy, že v noci potkám auto s majáčkem a budu muset platit nechutně velkou pokutu za to, že jedu bez světel. Taková pokuta tady činí 75 dolarů. Nevím, jaká je pravděpodobnost, že by mě bez světel chytili 2x, ale riskovat to nechci. Proto jsem těch 75 dolarů utratila už preventivně právě za nákup nového osvětlení.

Ovšem blatníky mé kolo osazené není. Nevím, jestli se mi chce tolik investovat. Ale jsem zvědavá, až přijde první tropický liják, jak si zase budu nadávat do šetřivých pitomců :-)

No jinak v pátek jsem se školou rozloučila rychle a s chutí. Ta chuť byla o to větší, že v ten den slavil jeden z mých spolužáků 50. narozeniny, ku kteréžto příležitosti mu holky upekly dort. Takže jsme se dopoledne zase nic neučili, protože s plnou pusou se špatně konverzuje. A v téhle třídě, jak už jsem vám ostatně psala, se nic jiného než konverzace nepraktikuje :-)

O to horší to potom pro mě bylo odpoledne. To jsme totiž šli hromadně studovat do počítačové učebny. Ano, uznávám, trochu mi tady během těch dvou týdnů stouplo sebevědomí. Prostě jsem začala mít pocit, že už umím děsně dobře anglicky a že jsem se zbláznila, že tady ještě chci chodit do jazykovky. Ale když já se na těch hodinách opravdu nudila! Ovšem žádná vyšší úroveň obtížnosti už nebyla k mání, tak jsem si myslela, že tohle už je asi opravdu vrchol :-) Ale to jsem se teda šeredně spletla.

Já jsem si totiž jen tak jakože cvičně otevřela cvičnou verzi zkouškového testu Cambridge Proficiency in English. A to byla rána pěstí přímo mezi oči.
Samozřejmě jsem to měla skoro všechno špatně, což mi ale nevadí, protože aspoň vím, že budu muset ještě hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, hodně, ale hodně máknout, abych tu zkoušku CPE v prosinci udělala na nějaký slušný výsledek. Opravdu je nejvyšší čas, abych začala číst knížky v angličtině, koupila si pořádně tlustý výkladový slovník a zkrátka se do toho obula. Byla jsem se zeptat na recepci a v mé třídě je nás zatím zapsaných šest, tak snad to bude dobré. Jen se fakt modlím, abychom dostali nějakého schopného lektora, protože spolu budeme trávit 12 týdnů 25 hodin týdně. Jestli už mi tenhle kurz nebude připadat těžký, tak to už teda nevím co se mnou :-)

Kromě nového (rozuměj starého ojetého) kola jsem si taky udělala radost a koupila jsem si členství do místního fitka. Protože je jen kousek od školy, vymyslela jsem to fikaně tak, že tam můžu zajít každý den v době hodinové pauzy na oběd, kterou jsem stejně pokaždý s někým prokecala. A oběd si můžu krásně dát po škole. Geniálně jednoduché :-)))

A jaký byl uplynulý víkend? Dneska jsem si opět zašla na svůj oblíbený nedělní trh s ovocem a zeleninou a vzala jsem s sebou i Steffi, moji německou kamarádku z Griffith Uni z Gold Coastu. Dorazila do Cairns v pátek a rozhodně si máme o čem povídat. Steffi totiž celý červenec strávila cestováním po Austrálii, takže jsme si navzájem vyměňovaly poznatky a dojmy.

Jsou velmi, ale velmi podobné :-)) Navíc sem za Steffi přiletěli rodiče, momentálně poznávají Sydney a mají se Steffi sraz právě tady v Cairns, kde si půjčí auto a pojedou celou trasu expedice BBC. Akorát obráceně, tedy z Cairns do Brisbane. Čili jsem Steffi zavalila svými poznámkami, cestovními brožurami a tak. Ať z toho ta holka taky něco má, když už jsem dělala ten velký research :-)

Jinak mám pro všechny dobrou zprávu. DVD s fotkama už jsou na cestě do Cairns. Tak teď už jenom si najít čas to všechno nějak zpracovat :-)

Ten čas ale momentálně zatím nenastal, teď totiž nastal čas jít spát… Přeji vám co nejhezčí prázdninové srpnové počasí a sama sobě dobrou noc…

Váš uzívaný Ewík