Hi! Can I help you?

Tuhle úvodní větu opakuju během své devítihodinové směny v baru nesčetněkrát :-) Někdy to trochu modifikuju, např. slovy „What can I do for you?“ apod. :-))

Právě jsem se vrátila z práce, jsou dvě hodiny ráno a já nemám na spánek ani pomyšlení. Tak tady upíjím tomato juice a říkám si, že aspoň napíšu na blog… Ale o čem tak asi v tuhle noční hodinu polemizovat, že…

Prostě teď žiju úplně jiným životem, než jsem byla zvyklá. Ze skřivana se stala sova. Začínám v práci obvykle ve 4 nebo v 5 odpoledne a končím…jak kdy, ale obvykle zavírám s jednou zkušenější kolegyní kolem jedné nebo druhé hodiny ráno.

Jenže jak to mám teď celé posunuté, tak usínám až kolem třetí hodiny, takže pak spím, co to dá, aspoň tak do devíti nebo do desíti… Ach joooo, to jsou změny. Pro někoho, kdo měl 24 let rekord spaní do 9:30 :-)) Ale třeba bude aspoň jednodušší se vyrovnat s časovým posunem, až se v prosinci vrátím :-)

Jinak musím říct, že po úvodním fiasku během mé zkušební směny je to teď v baru úplně jiné a docela dost už se mi ta práce i zamlouvá. Nevím, co se to minulé úterý dělo, ale každopádně mám pocit, že je to den ode dne lepší. Ono hrozně záleží, co za lidi ten den zrovna přijde, jestli mám čas s nima i chvíli pokecat a taky rozhoduje, jaké si vymýšlejí „kraviny“ :-) Tuhle chtěl jeden chlápek namíchat koktejl v tomto složení: dvě třetiny Cola, navrch ořechový likér a zalít to celé pivem.
Podobná přání už mě věru nerozhází, na nic neptám, oči nevyvaluju, prostě konám :-))

A na obranu onoho mladíka musím říct, že jsem toto pití následně na jeho popud i ochutnala a bylo to docela dost dobré :-) Takže jestli to váš žaludek snese, radím vám, jděte do toho taky :-))

Příští týden mě taky čeká školení, musím si udělat RSA certifikát, neboli Responsible Service of Alcohol, což je taková licence pro všechny, kdož pracují v barech a spol. Jde tam hlavně o to, že chtějí naučit barmany být „zodpovědnými“ a nenalévat alkohol tomu, kdo má viditelně vypito víc, než snese :-) Přijde mě to asi na 80 dolarů, ale můj šéf Marry trvá na tom, abych RSA měla, tak mi nezbývá než se přizpůsobit.

Zrovna dneska jsem měla kvůli míře alkoholu v krvi docela problém. Ne že bych se za barovým pultem potulovala v podroušeném stavu já, ale náhodou je docela těžký poznat, kdo už má dost a kdo je jenom „divnej“. Když ten člověk přijde nalitej už od jinud… A některý lidi mluvěj tak nesrozumitelně, i když jsou střízliví, že to bych pak nemohla nalejt nikomu… Třeba dneska přišli asi v 11 dva páry a chtěli panáka jednoho likéru. Tak jsem jim to nalila. Pak si chtěli dát druhou rundu. Přišli úplně v klidu, tak jsem jim nalila další. Pak chtěli třetí… A to jim namíchal můj šéf Dean a pak řekl, že to bylo to poslední, že už jim dneska nalejvat nebudeme, že jedna ze slečen už je dost mimo. Tak se samozřejmě naštvali a já měla problém, protože jsem to na ní nepoznala. Myslela jsem, že prostě nemá náladu a je naštvaná.
Tak nevím, jestli se tohle vůbec naučím.

Co mě taky na té práci baví, je to, že většina lidí se zajímá o to, odkud jsem
Když nemáme zrovna honičku, tak se dá občas i s někým zavést řeč. Třeba včera jednoho naftaře na baru zajímalo, odkud do ČR proudí ropa. Tak jsem oprašovala své znalosti ze zeměpisu, něco jsem mu blekotala o ropovodu Družba, něco o Ingolstadtu… No Bělina by ze mě měl radost :-)))

Ovšem mým nejoblíbenějším tématem je ČR – Rusko. Pořád všem musím vysvětlovat, že se blíží výročí okupace Československa sovětskými vojsky, všechny to teď nesmírně zajímá v souvislosti s Gruzií, jak to u nás probíhalo a tak.

A jestli mi ještě někdo bude tvrdit, že ČR je východní Evropa, tak ať si mě nepřeje… Vždycky se ptám: Je podle vás Rakousko východní Evropa? Není, tak není ani ČR. Jsme střední EVROPA! Sakra lidi, tak už to konečně pochopte!

Tohle je fakt věc, kvůli které jsem schopná se do krve pohádat, to je hrozný :-))) Kamarádi vědí, že tohle téma vůbec nemají načínat :-))

No a krom toho, že teda rozšiřuju povědomí o ČR, tak si občas i za svou úslužnost vysloužím nějaké to dýško. Myslím, že budu muset přehodnotit fakt, že Australané „netipují“. Tips, tedy dýška, občas utrousí. A nejsou to zrovna malé částky. Nechci se chlubit, pač bych to zakřikla, ale jako většinou nestačím valit oči, když to pak druhý den počítám, kolik mi přibylo ve skleničce :-))) Jedním slovem paráda:-)

A docela už se to zlepšilo i s tím mým bydlením. Přijela nám totiž návštěva. A seznámení bylo docela komické :-)

V pondělí v noci jsem přišla z práce asi ve dvě ráno, dům zhasnutý, tak jsem tady ještě cosi kutila na počítači a pořád si říkám, to je divný, to je divný, slyším takový zvláštní zvuk, jako když běží někde motor. A slyšela jsem to pak i když jsem usínala.

Ráno vstanu asi o půl desáté, v polospánku vyjdu z pokoje a cestou do koupelny vidím v obýváku nějakýho kluka, tak kolem dvaceti, jak sedí na sedačce a kouká na kriket. Tak mu automaticky říkám: Hi, how are you doing? (Čau, jak se máš?) a on na mě taky: Hi, how are you?

No nic, usídlím se v koupelně, dám si sprchu a přemýšlím, co to může být zač.
Cizím chlapík v našem obýváku. Že by měla Delisse (Jimova dcera) nějakej úlet minulou noc? :-))
Pak vyjdu ven a on už hned ke mně: No ty musíš bejt Eva, já už o tobě tolik slyšel… Já jsem Diesel a jsem přítel sestry Cate. Přijeli jsme včera v noci.
Tak to byl ten podivnej zvuk! Měli vedle v pokoji zapnutej větrák :-)

Oba jsou nesmírně milí, bohužel jsem zapomněla jméno té sestry Cate, ale je hrozně fajn. Vypadá jako by jí z oka vypadla. V obličeji i co se týče váhové kategorie :-)

Oba jsou z Jihoafrické republiky, teď pracovali několik měsíců v Airlie Beach u Whitsunday Islands a živí se jako instruktoři potápění.

Jelikož Cate s Jimem odlétají zítra na dva týdny na dovolenou na Nový Zéland, tenhle pár se k nim připojí. A pak až se vrátí, tak tady budou s náma v domě bydlet. Nevím, jak dlouho, každopádně je to s nima dobrý.

A jmenovat se Diesel, to teda už podle mě nemá vůbec chybu :-)))

Čili až zbytek osazenstva tohoto domu zítra zvedne kotvy a na 14 se zdekuje na Zéland a Delisse na 2 měsíce do Koreje, tak tady osiřím. Budu jen chodit do práce, spát a krmit zvěř.

Ano, mám totiž na starosti veškeré domácí zvířectvo.
Což jsou, počítejte se mnou: tři psi, tři papoušci, králík, 29 rybiček a asi deset krys, ale ty prý nemám počítat :-)

Konečně jsem zjistila, co jsou ty naši psi zač, abyste měli představu. Tak jsou to kříženci ritgebacka a pitbula, fakt moc hodný holky Jadda, Muntu a Kaddoy, všechno jihoafrický jména. Papoušci jsou taky hodný, jen toho králíka mají načerno. Je schovanej za barákem ve výběhu, protože před pár lety se jim tady králíci přemnožili, tak jejich chov zakázali. Rybičky máme spíš v takový nádrži jen tak omylem a o krysách radši pomlčím :-)

Musím říct, že jsem žádnou odměnu za to, že tady všechny tyto jedince budu následující dva týdny obstarávat, nečekala. O to víc mě včera Cate překvapila, protože za mnou sama přišla s tím, že je opravdu ráda, že jsem se jim nabídla, že se jim o zvířata postarám, protože ona by jinak musela najmout někoho, kdo si to vezme na starosti. A ačkoliv už mám nájem na následující dva týdny zaplacený, tak mi navrhla, že až se ze Zélandu vrátí, tak budu mi odpustí právě za tyhle dva týdny nájem. Což jako ne, že bych nepřijala s radostí. Přece jenom 125 doláčů na ulici každý týden nenacházím :-)))

No a tak to je teda tak nějak asi všechno, co jsem měla na srdci. Jdu spát, abych se mohla ráno rozloučit s těmi, co budou s lyžařskou výzbrojí opouštět letní Cairns a pojedou si užívat sněhu na Zéland :-))

Mějte se krásně. Zdraví Ewík