HPP (Hlava Plná Pozadí) (naštěstí ne vlastního :-)

Pozadí, velikost, objem, šířka.

To jsou pojmy, jimiž se zaobírám poslední dny. Mohlo by to vypadat, že trávím veškerý čas v posilovně v marné snaze se zbavit mého přebytečného závaží, ale opak je pravdou :-)

Desítky hodin jsem už prosurfovala na internetových stránkách australských autopůjčoven. Sedím a hledám vůz.

Velký vůz.

Hodilo by se mi to souhvězdí.

Hledám vůz s dostatečně velkým pozadím a tudíž i velkým zavazadlovým prostorem. Za málo peněz, jak jinak :-) A už mi to leze na mozek. Cestou ze školy i do školy lustruju ostřížím zrakem podél silnice stojící auta a nejvíc si užívám cestu přes obrovské parkoviště. Zaujme-li některý z modelů mou pozornost, neváhám dokonce z kola sestoupiti a oblídku auta provésti :-)

Červenec se blíží hrozně rychle… Nevíte náhodou někdo o něčem? :-)

Asi ne no, budu si muset poradit sama. Ale řeknu vám jednu věc, až si budete v Austrálii pronajímat vůz, nezapomeňte na to, že pronájem se „levně“ jenom tváří. Dražší než samotné auto je totiž cena za jeho pojištění. Připomínat, že je potřeba několikrát pořádně číst smlouvy a podmínky zapůjčení, nejspíš netřeba. Jinak totiž člověku naúčtují i zelenou trávu a slaný oceán :-)

Poslední dny si tedy, jak vidíte, moc neužívám, spíš přežívám :-) Pomalu každý den jsem v práci až do zavíračky, a jelikož do konce školy už chybí jen pár týdnů, kalendář se mi začíná pěkně červenat a přes vykřičníky pomalu není vidět :-)))

Ovšem rozhodně to neznamená, že by nějak utrpěla zajímavá náplň přednášek a seminářů. Ba právě naopak. Např. v pondělí na hodině "Producing Culture" jsem dokonce ani nebyla nucena dodávat tělu kofein, jak jsem byla při smyslech :-) Žádný Foucault, postmodernismus, strukturalismus, nic takového.

Tělo a jeho zobrazování v médiích.
Tak znělo téma a bylo to víc než zajímavé!

Americká reality show, v níž si zakladatel Playboye vybírá „nové králíčky“, travesty show, vložky, tampóny a menstruační krvácení zobrazované zásadně „modrou vodou“, sémiotická analýza striptýzu a na závěr zpověď bývalé pornoherečky, která si udělala doktorát ze sexuologie. To vše zabalené ve vědeckém diskursu :-) Tříhodinový seminář nám uběhl jako voda a bylo to myslím velmi zajímavé dopoledne. Z pohledu genderových studií nepochybně obohacující. Napadlo vás někdy třeba přemýšlet nad tím, proč se obvykle v umění zobrazuje nahé ženské tělo? Myslíte si, že je to záležitost čistě estetická? Kdepak. Jelikož světem vládne dominantní patriarchální ideologie a vidění světa, muž sám sebe považuje za subjekt, tedy podmět. Kdežto žena je v naší maskulinní společnosti viděna jako objekt, tedy předmět. Předmět se zobrazovat může, kdežto podmět by zobrazením ztratil na vážnosti a úctě. Jsem ráda, že mi to někdo konečně vysvětlil! :-)

No a příští pondělí konečně nastupuje Ewík se svým tématem „život na předměstí“. Předměstí myšleno jako takové to předměstí ze seriálu Zoufalé manželky nebo filmů Střihoruký Edward či Americká krása . Jeden domek jako druhý, hráškově zelená, žlutá a růžová fasáda, jedna rodina spořádanější než druhá, zkrátka to všechno, co vypadá jako z plastového světa panenky Barbie (té pravé – od Mattela :-)

No a jelikož s něčím takovým osobní zkušenost nemám, tak na naši třídu zkusím vytasit něco, s čím zkušenost mám - život v pravém, za socialismu postaveném paneláku. Uvidíme, jak se jim podaří vstřebat naše „předměstí do výšky“ – to je aspoň taková moje osobní metafora – protože panelák je pro mě vlastně jedna taková samostatná ulice na výšku, jen místo předzahrádky je balkon a sousedi si nevidí vzájemně do talíře přes plot, ale skrze umakartové jádro. No uvidíme, snad to pochopí :-) Dám vědět :-)

Jinak dnes jsem opět měli pana „And so on and so far“ a načárkovali jsme mu nový rekord – 64. Ten člověk by se měl léčit :-)

Taky jsem vám minule slibovala, že vám nafotím nedělní předávání darů. Jak vidíte, ani níže se kýženého materiálu nedočkáte. Fotky nejsou. Je to totiž trochu smutný příběh o zklamaném Ewíkovi… V neděli v jednu hodinu jsem se vypravila do práce a s jedním ze spolubydlících jsem se domluvila, že dárek slavnostně předáme, až se o půl osmé vrátím. Těšila jsem se na to jak malá celý odpoledne. S písničkou na rtech jsem se v domluvený čas přiřítila, užuž chtěla spustit Happy Birthday dear Allen…. ale na verandě mi došlo, že jdu s křížkem po funuse.

V alkoholickém opojení tam všichni poloseděli, pololeželi. To podle toho, jak moc dotyčného zmohl zkonzumovaný alkohol :-) Ale to by mi ještě i bylo docela jedno, že se opili beze mě :-) Horší bylo, že Allen měl dárek oblečený na sobě a politý pivem. Ano, teď už můžu prozradit, že jsme mu nechali udělat tričko. Aby mohl ještě dlouho vzpomínat na své funny evropské spolubydlící.

Prostě to kluci nevydrželi a dárek mu dali bez mé přítomnosti, což mě teda hodně zamrzelo a navíc mi to ani nevyfotili. Fakt jsem se těšila, jak bude Allen překvapenej, protože od nás určitě nic nečekal, jelikož ani devětadvacítku slavit původně nechtěl… Takže je to škoda no.

Ale nechci končit pesimisticky!

Prostě si samozábavný Ewík udělal radost jinak :-))

Myslím, že se teď potenciální čtenářstvo rozdělí na dvě části, jedna mě bude na dálku či virtuálně kamenovat a druhá řekne jenom: „No konečně!“

Zkrátka a dobře, řekla jsem si, že je na čase se odhodlat ke změně.

Tak tady ji máte tu změnu :-)

Váš cheeky Ewík