Velké dilema

Nikoliv však zda být či nebýt, to už jsem si tak nějak vyřešila, ale kterým z titulků bude vhodnější pojmenovat dnešní příspěvek :-)

Mám totiž už takový ustálený rituál. Nemůžu začít psát do té doby, než mám vymyšlený titulek. Od toho se totiž vždycky tak nějak odpíchnu, začně to tam šrotovat a já už nemůžu chvilku postát v klidu a musím jít psát... Protože se to na mě odevšud valí a věty mi samy naskakují, musím je hodit na virtuální papír pochopitelně... :-)

Dnes jsem se do vymýšlení titulku pustila už během vyjížďky na kole. A netrvalo dlouho a byl tam!

"Vycucaná jako hašlerka těsně před rozkousnutím"

Spokojená s výsledkem jsem se kochala pohledem na zapadající slunce a těšila se, až se pustím do psaní. Ale pak jsem si vzpomněla, že titulek dnešnímu příspěvku už jsem vymyslela včera večer! Sakra!

"Můj první milion"

No co byste na mém místě dělali? Oba dva titulky vystihují vcelku vhodně uplynulé dny... A tak jsem - aby se má dvě já nepohádala - musela přistoupit ke kompromisu a zvolit variantu třetí. Ale věřím, že nějakým způsobem se mi podaří oba vymyšlené titulky do textu zakomponovat :-)
Anebo z toho prostě uděláme dvě tapety v jednom.

A za jednu cenu!

No nekupte to!!!!!

Tak dobře, nechám toho :-)


"Vycucaná jako hašlerka těsně před rozkousnutím"

Přesně takhle se totiž cítím po uplynulém víkendu a pondělku. Kombinovat práci na plný úvazek s aktivním studiem není úplně nejodpočinkovější činnost na světě, ale naštěstí už je to za mnou, stejně jako 4 či 5 hodin spánku denně a spousta koly a kafe :-)

Nakonec si myslím, že se to snad vyplatilo, protože za dnešní prezentaci jsme já a můj spolužák Steve byli odměněni hned dvojnásobným potleskem a ostatní nám chodili gratulovat. Pochvalně se vyjádřil i pan vyučující Ben, tak jsem zvědavá, jak svou pochvalu promítne do známky:-))

Měl k nám jedinou výtku. Skoro dvojnásobně jsme překročili přidělenou časovou dotaci... Myslím, že nám za to pár bodíků strhne, ale snad to nakonec vadit nebude.
Já sama s prezentací tak úplně spokojená nejsem, myslím, že jsem měla míň koukat do papíru, ale bez papíru bych si to zatím nelajzla.
Jak už jsem zde zmiňovala, byla to prezentace na téma Propaganda Model s následnou diskusí v rámci semináře předmětu Culture, Media and Society.
Vtipné na tom bylo paradoxně to, že teprve za hodinu po skončení prezentace jsem zjistila, proč se náš vyučující o naší prezentaci vyjádřil pochvalně.

Po semináři totiž následovala přednáška, na kterou si ON PŘIPRAVIL PREZENTACI NA ÚPLNĚ STEJNÉ TÉMA!
Moc jsem to nepochopila, ale pobavilo mě, že jsme měli prakticky totožnou strukturu, dokonce i některé pasáže jsme citovali stejně! A měli jsme i 2 stejné obrázky! To se mi ještě nikdy před tím nestalo!

Jediný rozdíl byl v tom, že on měl na svou prezentaci čas celou hodinu. Chudáci spolužáci. Myslím, že o propagandě se jim dneska v noci bude zdát:-)

Zároveň jsem ale ráda, protože když Ben viděl, jak jsem pro tohle téma zapálená, tak mi navrhnul, ať o tom napíšu závěrečnou esej, což mě potěšilo, jelikož mě to samotnou nenapadlo:-)

Tak hlavně, že dnešek nebyl totální fiasko, nervozita opadla a muselo přijít jediné - vyřizování restů. Např. jsem musela jet nakoupit, protože v mé poličce zůstala možná tak sůl a ovesné vločky. Z důvodu úspory času - když jsem minulý týden tak pilně pracovala - jsem se samozřejmě na nějaké nakupování vykašlala, takže nezbývalo než nasednout na mé dětské kolo a vydat se do jednoho ze svatostánků jistého obchodního řetězce.

A teď už ke druhé variantě titulku:-)

"Můj první milion"

Bohužel ne na mém účtu a ne v dolarech australských, ale v mých rukou a přepočítáno na koruny české :-) Ale i tak pěkné.
Včera byl totiž další Ewíkův den v Musgrave Hill Bowls Clubu a na rozpisu směn se poprvé objevilo "3:00 - closing time". Poprvé jsem si vyzkoušela, jaké to je být v casinu po zavíračce a připadala jsem si fakt docela akčně :-)
V 10 hodin večer dostává totiž každý zaměstnanec alarm, který musí nosit u pasu "kdyby něco".
Asi je vám jasné, že když nám alarmy začali rozdávat, tak jsem se trochu polekala. Co jako "kdyby něco"? A už někdy nastalo "kdyby něco"?
Zkušení zaměstnanci mi začali vypravovat, co se kdy komu stalo a že je prostě dobrý to mít u sebe "kdyby něco" a "kdyby něco", tak to zmáčknout a utíkat.

No fajn. Ale paranoidní Ewík začal od té chvíle v každé babičce hrající na automatech nebo dědouškovi blížícímu se k baru pro pár drobných vidět potenciálního lupiče.

Z toho bych se za chvíli zbláznila a nic bych neudělala. Pročež jsem si řekla, že "kdyby něco, tak nic".
Nemá cenu to řešit.

Jo ale to jsem zakecala ten milion vlastně. Tak zpět. Po zavíračce totiž přijede "sekuriťák" pro tržby z automatů a ty peníze z nich musí pochopitelně někdo vyndat.

Nevím, jak jsem k tomu přišla, že budím v některých lidech takový dojem důvěryhodnosti, že mě bez jakéhokoliv prověření po týdnu práce nechali vybírat tisíce dolarů z automatů, ale budiž :-)

Zkrátka jsem z našich "pokies" vytahovala jeden svazek dvacetidolarovek za druhým a začalo mě dost vážně děsit, proč proboha lidi ty peníze do těch automatů cpou!
Nebo ne, to je přece jasný, proč je tam cpou... ALE PROČ MUSÍ BÝT AUTOMATY ZROVNA TADY? A SVÁDĚT NA SCESTÍ PENZISTY???

To prostě nepochopím...

Jinak musím říct, že už se v práci zlepšuju a dokonce si začínám pamatovat, kdo co pije a z kterého žejdlíku:-) Včera jsem proto přesídlila "na zkušenou" do vedlejší kavárny, abych pořád jen nečepovala píva... Kávička a zákusky tady sice moc nefrčej, takže je tam trochu víc nuda, ale jen do chvíle, než se začnou trousit "Bingo ladies". To jsou babči, které se scházejí několikrát týdně v 7:30 a pak až do 10:00 poctivě odšrtávají tažená čísla. A já musím poslouchat donekonečna...

Fifty-six, five six (56)
Twenty-two, double two (22)
On it's own number three (3)
On it's own number nine (9)

A takhle to jde fakt dvě a půl hodiny za sebou.

Sranda je jen před začátkem a pak o coffee pauze... To se babči navalí do kavárny a každá na mě šveholí, jak si přeje, abych jí připravila její tea nebo cappuccino... A je to pořád samé:
"My sweetheart, my love, my darling... "

Jeee a víte, co mě fakt poslední dny pobavilo? Občas k baru přijde někdo, objedná si, prohodíme pár slov a pak se zeptá... jestli je to irský akcent, co slyší...

Takže já mám irský akcent! To je krásné! Dokonce jsem si to začala čárkovat.
Suverénně vede jako zěme mého původu Irsko s pěti zářezy, na druhém místě je Kanada a na třetím... to byste asi netipovali - Jihoafrická republika!

PARÁDA! Nikdo mi netipuje ruský nebo východoevropský přízvuk, což mě těší :-)))

A stejně tak mě těší i představa brzkého ulehnutí dnes večer. Přece jenom musím trochu "dotankovat" :-) Tak já se jdu pustit do vyřizování zbytku restů a budu se těšit na vaše komentáře a vzkazíky :-)

Ráda bych vám dnes popřála něco pěkného "s irským" akcentem, ale obávám se, že zvuky se sem vkládat nedají:-)

Prostě se mějte pěkně. Pa Ewík

PS: Děkuji všem, kde se angažovali v mém stravovacím diskursu. Při pomyšlení na jehněčí, houmous a ciabattu s mozarellou, prosciutem, rajčátky a čerstvými lístky lollo biondo je mi hned líp. Bohužel to pomyšlení musí zatím stačit, neb jinak bych to tady celý projedla :-)))