Pohádka tisíce a jedné noci, esej dvou tisíc a jednoho slova

Asi v tomto duchu mi utekly uplynulé dva dny. Jako voda. Noční vysedávání nad knihami, datlování do počítače, usínání nad klávesnicí… a vymýšlení pohádek. Resp. tedy nějaké té omáčky, do které bych všechna ta nastudovaná moudra zabalila.

Nejvíc práce mi dalo překvapivě vymýšlení samotné strukturu eseje, ale nakonec se to snad tak nějak zadařilo a já tam nacpala všechno, co jsem zamýšlela. Ale pak přišel tvrdý pád na zem! Místo požadovaného rozsahu jsem byla na dvojnásobku. A tak jsem krátila…

…a krátila…

…a krátila…

…a nadávala…

…a krátila…

…a nadávala…

…a krátila…

…a nadávala :-)

Nakonec z toho vylezlo něco, co bylo pořád o 400 slov delší, než být mělo, ale už jsem neměla sílu s tím cokoliv udělat. Proto jsem dnes o přestávce zašla za naší lektorkou Caron a s psíma očima se jí zeptala, jestli je rozsah eseje striktní nebo by nad mým výtvorem přimhouřila oko.
Řekla mi, že pakliže to nebude „vycpané vatou“, tak že si můžu napsat třeba 4000 slov. Což mě potěšilo a zbytek hodiny už jsem jen neseděla jako hromádka neštěstí.

Dnes jsme se dívali na video o aboriginské ženě, která popisovala všechny ty krutosti, kterými přistěhovalci původní obyvatelstvo „domestikovali“. Opravdu nic příjemného.
Následovala docela zajímavá diskuse o tom, jak si my – příslušníci „euroamerické kultury“ myslíme, že jsme spolkli veškerou moudrost lidstva. Kritika to tedy byla pořádná. Až jsem se chvílemi styděla za to, že jsem tím, čím jsem :-)

Vím o jednom čtenáři, který právě teď vítězoslavně jásá, protože tohle je „jeho téma“. Byla to opravdu zajímavá diskuse, ale problém je v tom, že o tom všem můžeme maximálně tak diskutovat. Že by to mělo nějaký vliv na skutečnost, to asi těžko, ale i tak dozvěděla jsem se zase něco nového.
Zaujalo mě třeba to, že zatímco my – vyspělá civilizace – si malujeme mapy, vyznačujeme si poledníky a rovnoběžky, čmáráme hranice… tak Aboriginci, tedy domorodé obyvatelstvo, nic takového nikdy nepotřebovali a hranice jednotlivých území přitom mají vyznačené taky. Pomocí písní! Zkrátka oni pějí a každý tak podle melodie a textu pozná, že už se dostal někam jinam… Nevím, jestli se to dá přirovnat třeba k našemu nošení krojů, ale možná i jo.

Dnes jsem také z důvodu dopisování eseje vypustila ranní filmovou projekci, čili vás dnes ochudím i o tento obvykle neobvyklý aspekt mého zdejšího pobytu. Škoda no. Není moc o čem psát, já vím… Ale když se prostě nic neděje, tak se prostě nic neděje… Tak co bych vám tak nabídla jako alternativu…

Už vím!

Ještěže mám svoje spolubydlící! Nevím tedy, jestli by byli úplně nadšení z toho, že slouží jako „vycpávkový materiál“ ve dnech, kdy se nic moc zajímavého neděje… ale nemusí se to dozvědět, že :-)

Tak koho si vezmeme na paškál dneska?? Těžké rozhodování… Co třeba Lennarta?

Celým jménem Lennart Strik, 22 let. Prosím nečíst jeho jméno jako [lenárt] nebo [lynet], ani ho neoslovujte jinou podivnou splácaninou, kterou ho čas od času někdo počastuje :-) Musela jsem to pod jeho dohledem několikrát natrénovat a správná výslovnost je [lenrt] :-)))

Tento jinoch pochází z holandského města Apeldoorn a na Griffith University studuje sportovní management. S jeho zaměřením ani nemůže studovat nic jiného.

Lennart je totiž sportovec tělem i duší a ještě něco navíc. Skoro nikdy tu není, protože pořád někde lítá a provozuje některý ze sportů! Je to neuvěřitelné. Když se ráno probudím, tak už je na tenise nebo na squashi, před obědem si zaběhne zahrát beach volleyball, odpoledne si zajde zasurfovat a před večeří stihne ještě trénink. Je totiž členem místního in-line bruslařského oddílu a dokonce za něj závodí! Doma v Nizozemí samozřejmě brázdí zamrzlé kanály na normálních bruslích a do toho ještě zvládá cyklistiku. Říkala jsem mu, že vím o jedné osobě, která by ho ráda adoptovala jako svého syna. Viď tati :-)

No zkrátka Lennart je takový sportovní šílenec a navíc ještě vzor všech ctností. Nekouří, nepije, na poloviční úvazek pracuje v sendvičárně Subway a několikrát týdně ještě taky prodává ve sportovním obchodě. Je velmi, jak my říkáme „organized“, ale nepřekládala bych to rozhodně jako „organizovaný“, spíš prostě – všechno zvládá a všechno stíhá!
Sportovat, pracovat, učit se i vařit! A ještě tmelit kolektiv, vymýšlet vtípky a dobírat si Ewíka!

Co se týče studia, tak je to takový menší flegmatik. Ze školy se nestresuje, protože ví, že zkoušky vždycky nějak udělá. Ráno vstává první a klidně se od šesti učí… Lennartovi přezdívají kluci Mr. Perfect. Ono se jim nemůžete moc divit. Lennart prostě takovým dojmem působí.

Ale já ho považuju za velmi dobrého kamaráda, umí tady z nás „Evropanů“ nejlíp anglicky, je nesmírně hodný, kamarádský a dá se s ním dobře pokecat… A navíc jeho nejoblíbenější sportovkyní není nikdo jiný než [martyna sablikóva] !! :-)

Co víc si přát než takového spolubydlícího. Pomáhá mi tady trochu krotit tu „divou zvěř“, tedy Lucase a Mathieu. Lennart myje nádobí bez řečí, vynáší odpadky a vůbec se tak nějak o nás všechny stará. A ještě nám nosí z práce sendviče… :-)))

Pokud by se s ním některá ze čtenářek ráda seznámila, tak jen podotýkám, že „tu pravou ještě nepotkal“, je milý, přítulný a nekouše :-))) Koordináty telefonické i e-mailové ráda zprostředkuji na požádání :-)))

Dohazovačskou tečkou tedy končím dnešní příspěvek, a jelikož dnes začínám psát esej number two a navíc jdu zítra do práce, neočekávám, že by se mi do soboty nastřádaly další „veselé historky z natáčení“. I proto jsem ráda, že mám ještě tolik spolubydlících, o kterých jsem zatím nepsala :-)))))

Mějte se všichni krásně a my vám s Lennartem od bazénu máváme…

Zdraví Ewík