Na plný plyn

Tak si připadám, že jedu, posledních pár dní. Den co den se totiž odehrává vám všem už dobře známé a zajeté kolečko. Ráno vstávačka, na kole do školy, tam snaha zapojit se do diskuse nad dílem Michela Foucalta, 4x 20 minut ve fitcentru, na kole zpět, oběd, nastrojení se do uniformy a šup do práce, v noci zpět, cestou jeden rajčatový džus a spát.

Jsem sice po takovém dni utahaná jako kotě, ale nevadí, jen doufám, že mě tento pobyt ještě více zocelí :-)

Pondělí bylo klasicky klasické, tříhodinovka kombinující přednášku a diskusi byla nesmírně obohacující a radost by ze mě měl pan profesor Černoušek, protože jsem se během diskuse o různých formách tabu vytasila s Freudem. (pro nezasvěcené – prof. Černoušek vyučoval na naší fakultě budoucí novináře a jeho specialitou byl šestisemestrální předmět Freud I – VI).
Ne že by mé chabé znalosti neudělaly na nikoho dojem, ale ani Freud mi nebude co platný… Leda by za mě napsal 2 eseje v délce 2000 slov, které musím do 2 týdnů odevzdat. Trochu mi začíná téct do bot a myslím, že budeme ještě muset o něco zvýšit obrátky :-)

Ale rozhodně nechci, abyste si mysleli, že si na něco stěžuju! Svým způsobem mi to takhle vyhovuje… Sice mě jako budoucí „mediální vědkyni“ mrzí, že např. nestíhám sledovat australskou televizi a číst místní tisk, ale snad se i toto v budoucnu podaří do mého „denního harmonogram“ zakomponovat.

Jinak jsem dnes zakoupila letenky Cairns – Brisbane na 31. července letošního roku a také jsem zaplatila za prodloužení mého víza a vyplnila nezbytné formuláře. Teď už jen „fingers crossed“.
V práci nic nového pod sluncem, včera jsem měla zase „do zavíračky“ a zase jsem si pohrávala s milionem v dlaních :-) To víte, rutina :-)))) Ale vlastně ne! Mám jednu novinku – dostalo se mi pochvaly. A to přímo od generálního manažera klubu! Posledně mi byl totiž přidělen zdánlivě obyč úkol - srovnat všechny stoly a otřít je. Ale aby to nevypadalo, že se Ewík fláká, tak se do toho pustil s patřičnou vervou. Netrvalo dlouho a heroický výkon, při němž Ewík„vypigloval“ všech 60 stolů do lesku, byl oceněn. Finanční prémie nás prý nemine :-) Tak jsme rádi, ještě aby ne.

Plural majestikus se nám tu začíná nebezpečně rozmáhat! Tomu musíme učinit přítrž :-)

Tak tedy z jiného soudku. Jistí dva čtenáři se neustále dožadují příspěvků, jež jsem avizovala na začátku blogování a v nichž jsem se chtěla věnovat specifickým návykům australských domorodců při praní a také specifikům místního toaletního papíru.
Musím se přiznat, že tahle dvě témata jsem si schovávala do foroty, až bude opravdu nejhůř a já nebudu mít o čem psát… ale kdo to má pořád v těch komentářích vydržet komentovat.
Tak dobře – chtěli jste to, máte to mít…

VYNÁLEZ ZVANÝ „TOA“ - TOALETNÍ PAPÍR

Jednou z prvních věcí, které si řada lidí po výstupu z letadla všimne, není – jak byste se mohli domnívat – směr stáčení vodního víru při splachování toalety, ale jiná věc nalézající se „v oné místnosti“. Místní toaletní papír je totiž na naše „evropské“ poměry poněkud svérázný. Kulantně řečeno. Možná je to jen specialita papíru dodávaného na veřejná místa na Gold Coastu, pravdou je však to, že při manipulaci s ním je třeba získat určitý cvik. Jinak se vám snadno může přihodit, že to, co mělo být na papíře, je někde úplně jinde :-) Poprvé jsem si této charakteristické vlastnosti všimla už na letišti. Podruhé jsem jí musela čelit v obou hostelech a nejmasivněji tomu musím vzdorovat ve škole. Každé jednotlivé WC je tímto „nepřátelským“ výrobkem vybaveno!

Nevím, jestli australská vláda – stejně jako čeští komunisté v 50. letech – náhodou nedává „papír na příděl“ a neomezuje spotřebu materiálu, z něhož je možné vyrobit jednu ruličku, protože „není papír“, každopádně australský toaleťák není ani český obyč jednovrstvý recyklovaný, ani čtyřvrstvý extra soft s citronovým aroma a kapkou aloe vera pro zjemnění pokožky.
Ne. Australský toaleťák je pořádně aušusový zboží. Sednete, taháte, taháte, taháte… pořád taháte… a v ruce máte místo toaletního papíru jen jakýsi „provázek“ papíroidní konzistence. A tak taháte a muchláte a taháte a muchláte. Pak se naštvete, velkou bílou kouli hodíte za sebe do záchodu a od příště si nosíte po kapsách vlastní kapesníčky.
V našem domě jsem během prvních dnů pobytu na tento „unikátní TOA výrobek“ také narazila. Nebo spíš on narazil na mě. Jako zdatná píaristka jsem ostatním spolubydlícím vysvětlila, že je opravdu nutné začít kupovat „kvalitní“ toaletní papír.
To máte jako s novinama. Buď zaplatíte víc a dostanete „kvalitní“ informace, nebo sáhnete po levném bulváru. Ať už v případě toaleťáku nebo bulvárního plátku – šetřit se v tomto případě nevyplácí. Lehce se vám totiž může stát, že v rukou budete mít prostě a jednoduše sh*t :-)

JAK VYPRAT A PŘITOM UŠETŘIT

Tak by mohl ve zkratce vypadat slogan australských pradlenek i výrobců praček a pracích prostředků. Až fanatická snaha ušetřit každou kapku vody a každý kilojoul energie vedla Australany k tomu, že se v několika ohledech – na můj vkus až příliš – odklonili od evropského způsobu praní. Začíná to nenápadně. Podle obalu pracího prášku nic nepoznáte. Ani podle vůně. Ani podle konzistence. Až nenápadná větička v návodu na použití vám prozradí víc: „Vhodné pro praní ve studené vodě.“ Zarazíte se. Tak moment. Nepere se náhodou ve vodě teplé??? Nebo co to vlastně znamená prát na 30, na 40, na 60… Zmateně pobíháte po obchodu a sháníte se po prášku umožňujícím prát i ve „vodě teplé“. Nakonec odcházíte s tím, že jste zvolili špatný supermarket a zkusíte se poohlédnout jinde. Spolubydlící vás ale vyvedou z omylu. Tady se opravdu pere ve studené vodě. I nejvíc špinavé prádlo se pere ve studené. A tak začnete prát ve studené.
A zjistíte, že to pere úplně stejně, jako v teplé…
Ovšem potom přijde další šok. Máte-li štěstí, můžete ve svém okolí narazit na pračku, která k praní vodu vůbec nepotřebuje! Hudba daleké budoucnosti? Ba ne, v Austrálii už tyhle vymoženosti fungují normálně. Prát můžete pomocí páry nebo jen horkého vzduchu!! Stačí dát oblečení na 20 minut do pračky (resp. spíš pařičky:-), vytáhnout a rovnou obléknout. Tuhle vymoženost si pochvalují hlavně ti, kdož pracují v prostředí, kde „načichnou“, třeba v kuchyni a spol. Anebo po cvičení. Oblečení necháte prostě trochu „provzdušnit“ v pařičce a vytáhnete voňavé a bez zápachu potu. How easy. Ti Ozzíci si ale umějí zpříjemnit život, nemyslíte? :-))))

Tenhle vynález, tedy praní bez vody, bych teď bezpochyby ocenila i já. Každodenní cvičení si totiž žádá každodenní praní. Začala jsem cvičit minulý týden ve čtvrtek a hned při zakoupení členství mi byla učiněna neodolatelná nabídka. Nechtěla bych mít svou osobní trenérku? Jistěže chtěla! Vybrali jsme se slečnou recepční jednu z trenérek a já si na dnešek na 18:30 domluvila konzultaci, protože bych si ráda nechala poradit se sestavením tréninkového plánu. Ve stanovený čas jsem dnes s ručníkem a lahví stepovala na smluveném místě… A kdo si mě tam nevyzvedl! Místo sličné slečny trenérky se tam vyloupl sličný trenér :-)

Honzíku, promineš mi, že to tu budu prezentovat veřejně? Ale ochudila bych vás o pro mě veselý zážitek :-)
Zkrátka trenér Rob musel zaskočit za náhle ochořelou trenérku Lucy. A já už se v duchu smála, protože jsem tušila, že tohle zase bude „ekšn“.
Osobní trenérku jsem si pochopitelně nevyžádala jen tak pro nic za nic. Nevím, jak vy, přítomné dámy čtenářky, ale já osobně nenalézám úplně maximální potěšení, když se musím nechat převážit a přeměřit od někoho, před kým bych obvykle všechny své nedostatky tutlala!
Když mi bylo speciální váhou změřeno procento tuku v těle, tak už jsem se neudržela a vyprskla smíchy :-) A sestavení kondičního plánu nebylo o nic míň úsměvné. „Hm, hm… takže tohle bude potřeba posílit a tady zkusíme trochu ubrat… A myslím, že bychom měli zkusit zapracovat na tom a na tom.“
Nakonec se Rob ukázal jako opravdový profík. Podobných konzultací dělá několik denně, takže si myslím, že k tomu přistupuje čistě pragmaticky, ale i přes to všechno to byl pro mě nevšední zážitek :-) Odešla jsem s tréninkovým plánem na míru a jsem na to docela zvědavá. Dala jsem si závazek, že zkusím trochu posílit ruce, aby už pro mě hrazda nebyla největším nepřítelem :-)

No a pak už jsem jen jela domů a tady střídavě usínala a odkládala psaní blogu na zítra a zase se probouzela a přesvědčovala se, že musím psát… Přece jenom – je to obdeníček, tak ať aspoň dostojí svému jménu!

Všem přátelům mého blogování dnes popřeji sportovně: ZDAR – NAZDAR!

Váš VV Ewík (vysílený a vyčerpaný)