Od mého pátečního odletu z Cairns jsem toho stihla docela hodně, tak pojďme na to :-)
Nejdřív loučení…
Loučení, loučení, konce tomu není… Ve čtvrtek večer jsem předala Cate, Jimovi a Deleece pár dárečků, aby na mě měli malou vzpomínku, a nezapomněla jsem pochopitelně ani na Bean (Fazolku), tedy malé mimi, které se už za pár měsíců Jimovi a Cate narodí :-)
Ani jsem nešla nikam zapíjet zkoušku, protože ta hromada věcí v mém minipokojíku mě neskutečně stresovala… A taky měla důvod mě stresovat. Nemohlo se mi to totiž nikam vejít… Balila a třídila a vyklízela jsem to asi do 3 do rána!
Nakonec jsem skončila tak, že jsem ráno frčela na poštu se dvěma balíkama, paní mi to pěkně zvážila a naúčtovala mi 120 doláčů, což jest asi 1500. Za 13 kilo knih a 3kilový spacák, no nekupte to :-) Tak jsem se s milými knihami a spacáčkem rozloučila, pač se uvidíme za 3 měsíce, nepřepadnou-li loď s mou zásilkou kdesi u somálských břehů piráti… :-)
Pak jsem se jela rozloučit s Cate k ní do školy, pořádně jsem ji hagla, tak doufám, že jsem to mrně nazardousila :-) Den před tím byli zrovna s Jimem na ultrazvuku a hned se mi pochlubili s fotkami i videem, kde je ta malá deseticentimetrová ještěrka už normálně vidět :-)
No uznávám, že na Cate to asi ještě pár měsíců nebude poznat, že je těhotná, ale jinak doufám, že všechno dobře dopadne a malé „Fazole“ se narodí v pořádku :-)
Pokračovala jsem tedy ve své spanilé památeční jízdě po Cairns, doma jsem to všechno dobalila, samozřejmě sem kufr ani nemohla zavřít, jak byl natřískanej, takže jsem z toho měla ještě docela stresy, protože jsem místo jednoho měla nakonec dvě příruční zavazadla a zimní bundu k tomu :-) V 36 stupních není nic lepšího :-) Nakonec to dopadlo tak, že jsem připravila 3 tašky věcí s oblečením pro Červený kříž a tři velký tašky jsem zabalila pro svou švýcarskou kamarádku Sarah, která se v Cairns usadila natrvalo. Něco málo do výbavy se jí určitě bude hodit :-))
Ještě fotka Jima a Deleece… a mohli jsme vyrazit na letiště.
Tam jsem se to snažila sfouknout, ale nepodařilo se. Hlavní zavazadlo bylo povolené do 23 kg, já měla 25,5 kg. Bez diskuse, musela jsem zaplatit 24 doláčů za nadváhu, jen to lusklo :-)
A jsem teda dost zvědavá, čeho se ještě jako mám zbavit, jelikož Korejci povolujou hlavní zavazadlo jen 20 kg…
Zatímco jsem řešila toto, přišel čas nastoupit do letadla. Bohužel ani očekávaný vyhlídkový let se nekonal. U všech okýnek bylo obsazeno. Musela jsem se spokojit s místem v uličce, ale myslím, že se nic nestalo, protože byla stejně dost velká oblačnost a přes všechny ty mraky modré moře a korálové útesy stejně nebyly vidět…
Když jsme dorazili do Brisbane, přivítala mě na cairnské poměry docela zima. Co chcete, jen 25 stupňů :-))
Objednala jsem si shuttle bus na Gold Coast a už jsme si to štrádovali. A já si připadala tak divně… První dva měsíce v Cairns to bylo pořád jen samé Gold Coast, Gold Coast… Předsedo, oni mají lepší krámy, předsedo, všichni tam mají bazén a předsedo, oni tam nejsou komáři…
Co naplat, teď jsem projížděla oblastmi a všechny ty na pohled dokonalé baráčky s předzahrádkami, dokonale zastřiženým trávníkem, modrým bazénem, perfektně nablýskaným bourákem a vydlážděným chodníčkem mi najednou připadaly tak nějak zvláštně umělé a sterilní… Jako by to vůbec nebyla Austrálie. Jakoby Gold Coast bylo takové jedno dokonalé předměstí, kde musí být všechno tip ťop.
Jeden dům hezčí než druhý řekli byste si, člověk ani pomalu neví, který si vybrat… Ale nějak už mi to nepřišlo tak senzační, jak ještě před pár měsíci.
Cairns je rozhodně úplně jiné. Jiná atmosféra, jiný styl života… Jinak se tam bydlí, jinak se tam řídí, jinak se tam mluví… Nevím proč, ale Cairns mi po tom všem přijde mnohem australštější, takové živočišnější… Nevím, jestli to dělají ty teploty nebo mix různých národností a původní aboriginské obyvatelstvo, každopádně se mi teď v Cairns líbí víc než na Gold Coastu.
Jojo, chutě a časy se mění :-)
Ale jinak doma vše při starém. Allen ve své chýši na zahradě, v kuchyni špinavé nádobí, ale prostě pohoda… Tak jako vždycky. Tenhle dům má zkrátka nezapomenutelnou atmosféru. Stačilo půl hodiny a připadala jsem si, jako kdybych vůbec neodjela. Ačkoliv jsou tu teď jiní lidi, tak je to zkrátka senzační bydlení… A hned jsem taky vyfasovala novou přezdívku. Lara Croft :-)) Já vím, kommisch, jelikož do Angeliny mám hodně daleko, ale i tak mě to dojalo :-)) Ubytovala jsem se v Lennartově pokoji a užívala si konečně „ten prostor“!! :-) Večer jsem potom vyrazila do bowls clubu pozdravit se se svou starou gardou a domluvit se na další den na vánoční večírek.
Měla jsem radost, že měli všichni radost, že mě vidí :-) To bylo fakt hezké, že na mě za těch 6 měsíců nezapomněli…
Na druhý den jsem potom zahájila studijní část svého pobytu a vydala se do knihovny, kde jsem strávila 5 hodin vypisováním. A pak už byl čas se hodit do gala….
Vánočka párty začala v 5 hodin v rodinném domku jedné kolegyně a byla to krásná a pohodová párty :-) Už bych nerada podporovala svou image alkoholového děvčete, takže sem raději umístím jen jednu fotku, která myslím hovoří za vše :-)
Tohle sice bude působit taky divoce, ale nelekejte se, to je jenom Shrek :-) Nemohla jsem odolat sem tenhle snímek nedat :-)
Fakt milej kluk! No vážně! :-) Zde na další fotce je můj bývalý šéf Michael, který přišel na vánoční párty v kostýmu, tohle by měl být prosím Ježíšský hábit :-)
Nálada byla víc než dobrá, hrála jsem celý večer kulečník a doufám, že se začínám již i mírně zlepšovat :-)
Řeknu vám, že jsem to musela chvilku vydejchávat… Ono když se u nás řekne outletové centrum, tak si každý představí nějaký ten krám, kam se vozí zboží z loňské kolekce. Inzerují sice slevy 80 %, ale většinou je to tak max. 20 %.
Nikoliv však v Austrálii. Tady je outletové centrum na ploše velké jako několik našich nákupních center. A své krámy tady mají všechny známé značky, ani to nemá cenu vypisovat. A to, co je uvnitř, o tom se mi dosud ani nesnilo… Žádné zbytky, neprodané nebo poškozené věci. Vůbec. Tady najdete normálně prakticky totéž, co v klasických krámech. Od všeho mají všechny velikosti. Rozdíl je jen v ceně. Je proklatě nízko.
U Adidasu, Nike a dalších sportovních značek… skoro nenajdete nic, co by stálo nad 100 dolarů (1200 Kč). Většina věcí je tak mezi 20 a 50 dolary, včetně bot podotýkám.
Trička, bundy, kraťasy, to všechno kolem 25 dolarů, batohy za 30. A fakt jako totálně stejný věci, co v normálních krámech. Boty na běhání, na tenis, kopačky mezi 50 – 70 dolary. A ty materiály… Hlavně náš taťka by se tady v těch krámech zbláznil :-)
Prostě jsem v tu chvíli byla naštvaná, proč tady to jde a u nás to nejde.
Ale na druhou stranu ty společnosti chápu. Proč by to u nás zlevňovali, když Češi si to za ty prachy rádi koupěj, že :-)
A tady prostě outlet Roxy a dalších známejch značek s věcma za pakatel… Rozum mi nad tím zůstává stát.
Ale jak jsem řekla, jsem už tak přetížená, takže jsem si koupila akorát jedny botasky, protože jsem všechny boty nechala nahoře v Cairns a do Koreje fakt v sandálech nepojedu :-)
Ještě jsem neodolala a zašla do krámu, kde měli stovky různých večerních šatů, všechno za 10 – 15 dolarů. Strašný. Strašný. Strašný…
Takže navrhuju toto řešení. Někdy v budoucnu si zaletíme do Austrálie na prázdniny. Nebudeme si sebou brát vůbec nic, jen letenku a pas. Tady si koupíme kufr, ten zaplníme a bude to :-)
Když jsme ještě u těch cen, tak hlásím, že tady benzín momentálně stojí 90 centů za litr. Což je asi 11 korun. Ještě pořád váháte, jestli se do Austrálie vydat? :-)) Co banány za dolar, taky nic? :-)))
OK, myslím, že nakupovací intermezzo by pro tuto chvíli stačilo :-)
Po návratu dom jsem se potřebovala zregenerovat a načerpat nové síly. Pustili jsme se proto s Allenem a Steph do cvičení jógy :-) Bylo to zajímavé a dneska ráno mě z toho pěkně bolela záda :-)) Ale co bych pro své zdraví neudělala.
Film „Twilight“ měl být podle spolubydlící Steph „o lásce“, tak jsem si říkala, že na tom se přece nedá nic zkazit. Jojo, houby s octem.
Bylo to asi poprvé, co jsem opravdu vážně chtěla po 20 minutách ze sálu odejít. Tak strašně strašně strašně špatnej film to je. Jakási slátanina o upírech. Mě, která nesnese koukat ani na to, jak Buffy přemáhá upíry, a Čarodějky se svými nesmyslnými nepřáteli jsou utrpením, přinutili dvě hodiny koukat na to, jak příšerní herci namaskovaní příšerným make-upem po sobě vrhají příšerné pohledy, jimiž po sobě na jednu stranu touží a na druhou se chtějí zabít a vysát :-)
Teda neříkám, že za určitých okolností by hlavní představitel nebyl kořen, ale představte si Brandona Walshe s tváří od bílého pudru a rtěnkou k tomu a vyjde vám něco tak asexuálního, že to se snad ani nedá popsat :-) Myslím, že režisérka tohoto filmu Catherine Hardwick sáhla hodně vedle. Za návštěvu takového filmu by se mělo platit divákům a ne naopak :-)
Tak jsem si ulevila, hezky jsem to strhala a vy se na to teď můžete jít podívat do kina a udělat si vlastní názor :-) Ctěme fakta, přátelé :-)
Já se v tuto chvíli odebírám do postele, neb zítra ráno přijde má paní domácí pro nájem, tak musím být vzhůru a v plné síle.
Zdraví, sílu, hledej v medu, jak říká strejda Sýkora :-)
Mějte se tedy všichni předvánočně, hezky se v klidu a míru chystejte na svátky klidu a míru, abychom je pak mohli prožít ve stresu a nervozitě :-)
Ze Zlatého pobřeží se loučí Ewík
4 komentáře:
Zajímavé...nakonec zjistíš, že čím toho má člověk míň a míň, tak je nějak spokojenější, páč to málo mu k životu fakt stačí....a nemá problém s výběrem...Už se těším, až začneme vyprazďňovat skříně!:-) To bude najednou místa....Tak se nazapomeň taky zabalit a udělat pááápááá...a ten mír a klid přiber s sebou, obávám se, že tady jsou Vánoce o všem možném, jen ten mír a klid ne a ne nalézt...Ale třeba se stane nějaký zázrak a někdo jiný vše nakoupí a donese a zabalí a uvaří a upeče a poklidí a umeje a vypere a vyžehlí ...:-))) Fakt se na to mooooc těšííím!Ale co bych pak dělala??? Nemyslitelné...
Páč to dělám stejně nejlíp a dokonce s láááááskou...Takže mi doufám aspoň zazpíváte a zahrajete na piáno...
PS. A netahej tak těžký věci!Co ta zavázaná ruka? mumi
ahoj mami, tady druha dcerecka.. predem upozornuji, ze od jiste doby na pijanko nehraju, jen si tak, tu a tam, pijanko nekde posedim a popiju, znas me...:) A od doby kdy jseme si strihly s Ewajdou dvojhlasnou koledu a nas vehlasny smich se nesl az do Betlema, bych povazovala za smesne a prehnane ambiciozni, prekonat tak vysoko stanovenou latku... diky za pochopeni a pubertalni zmutovani hlasu :D Januli
Źádný dvojhlas nevyžaduji, ale když nezazpíváte, nebudou dárečky a basta fidli....klidně je rozdám našim hodným sousedům...ti budou jistě zpívat o106:-))))) mumi
PS. Bez práce nejsou koláče ani Vánoce...taky je můžeme klidně zrušit,ne? Já jsem pro!!!!To by byl klid a mír nahned....páápáá
Vánoce letos neruším, nepadlo tady náhodou něco o tom, že jsem letos vaším vánočním dárkem? :-))
Prostě to uděláme jako Ozzíci - v klidu, kein Stress :-) Ozdobíme si palmičku, odpoledne vyrazíme na pláž a tam si hodíme na BBQ pár steaků. K tomu chlazené XXXX Gold a je to :-)
Easy peasy.
E.
Okomentovat