A je to tady...

Na tuhle chvíli jsem se těšila tolik let... Konečně si můžu říct: "Tak dneska letím do Austrálie!" Najednou je celý ten můj bláznivý nápad blíž než kdykoliv před tím a já tomu můžu stěží uvěřit. Po desetiměsíčním boji je vítězství nadosah... Ale ještě nemůžeme hrát hymnu, ani sahat po vítězné trofeji, protože to nejdůležitější je teprve přede mnou. Udělat ten poslední krok, odhodlat se nasednout do letadla a odletět. Omlouvám se, jestli začínám až příliš nostalgicky... Tenhle blog jsem si založila asi před třemi týdny, kdy už jsem tušila, že všechno spěje ke zdárnému cíli. Těšila jsem se, jak vtipně oglosuji celý ten předodjezdový stres a zatím... Sedím u počítače, kolem mě už všichni spí a mě napadají jen samé vážné věci:-) Hluboká noc si žádá hluboké myšlenky:-)
Musím se přiznat, že to, co začalo vloni v květnu s vyplněním přihlášky k výběrovému řízení, bylo jedno z nejzajímavějších a nejzvláštnějších období mého života. Občas jsem si připadala jako figurka v nějaké bizarní hře:-) Naštěstí jsem se kolem sebe měla spoustu lidí, kteří mě v těch opravdu pitomých chvílích, kdy jsem přestávala doufat, podrželi. A já si toho nesmírně vážím, to bych vám všem chtěla říct ještě před tím, než opustím ranway ruzyňského letiště. Moc děkuju všem, kdo mi pomohli, jmenovat myslím netřeba... Zároveň jsem si tím uvědomila, kolik mám kolem sebe úžasných lidí a že mám vlastně v životě docela velkou kliku.
Spousta z vás se mě ptala, co mě to popadlo, že chci odjet zrovna do Austrálie... Aspoň kdyby to prý nebylo tak proklatě daleko... No začalo to kdysi vlastně docela nevinně zmínkou jednoho mě velmi blízkého člověka. Co takhle tam odjet studovat, pracovat, cestovat? Nikdy dřív by mě bylo nenapadlo si představovat, že tam skoro rok budu žít... Ale nějak jsem se toho nápadu chytla a řekla jsem si - vlastně proč ne zrovna Austrálie? Pak se pár věc změnilo, přiznám se bez mučení, že zpočátku byla tahle cesta plánovaná spíš jako takový malý útěk. Proč, to je některým možná jasnější než jiným, každopádně to teď už není důležité, protože v tuhle chvíli už nemám utíkat před čím... Jen se to tak prostě stalo... Osudu se zachtělo, že jsem našla na nástěnce ve škole leták s nabídkou Exchange programu naší univerzity. No jo, už vidím pobavené obličeje některých z vás, ale s tím se prostě budete muset smířit, že jsem příšerná fatalistka:-))
Asi mi to všechno pořád ještě tak úplně nedochází, tedy to, že dneska budu naposledy spát ve svojí posteli a zítra touhle dobou už budu někde nad Bajkalem srkat korejskou rýžovou polévku s mořskými řasami...
Možná vám tohle mé psaní bude připadat nesouvislé a zmatené jako výkřiky do tmy, ale bohužel se tomu nemůžu ubránit. Náhodou jsem fakt ráda, že jsem si tenhle blog zřídila, protože psát si deník rukou není v mých silách a přitom se nechci ochudit o postřehy a pocity a příběhy... A komu jinému se vypovídat, než deníku? I dneska i po letech ráda vracím ke svým mailům, které jsem psala kdysi dávno v dobách au-pairských z Anglie.
Každopádně - musím si to trochu ujasnit, ještě než půjdu spát. Mám strach nebo ne? Chce se mi tam vůbec?
Jsem si skoro jistá, že se do Austrálie rozhodně těším, vždyť už nad fotkami a knížkami slintám pěkně dlouho... Tak co tady blbnu? Vždyť já se tam vlastně jedu rekreovat! Pokud vím, tak Ozzíci jsou jedna velká veselá kopa, jako bonus senzační moře, slunce, co víc si přát? Mazlivé koaly už se na mě těší a delfíni... Jakže to bylo? Pohladit si delfína je jako pohladit banán namočený v mléce:-)) Navíc máme Skype, Icq... ne, nebojte se, to bude dobrý, jak už od zítřka budu po australsky říkat: NO WORRIES, MATES!
A víte co? Přesně takhle ten dnešní první příspěvek, který je podivnější než ptakopysk podivný, zakončím. Tak tedy "no worries, mates", pro neznalé australského slangu přeložím - bez obav, přátelé... Ewík to zvládne. Když jsem přežila těch šílených 10 měsíců stresů s výběrovým řízením a vyřizováním víz, tak už přežiju snad cokoliv:-)

Tímto končím dnešní příspěvek a dávám si závazek, že od teď už se příspěvky ponesou ve veselejším duchu. A nebojte - budu se opatrovat:-)))
Pokusím se přihlásit se z letiště v Koreji...

Zde tedy ještě plánovaný itinerář cesty:
19:40 odlet z Prahy
14:20 přílet na mezipřistání do Soulu
19:40 odlet ze Soulu
6:20 přílet do Brisbane....

Sááákryš... mě už pomalu ta nostalgie nějak přechází...

Jupííííí, vždyť já už za chvíli budu v Austrálii!!!!

A strašně moc se tam těším...

No tak já tedy letíííím....